Max Gülstorff

Po hereckých studiích prošel Max Gülstorff divadly v Rudolstadtu a Cottbusu. Roku 1911 získal angažmá v berlínském Schillerově divadle, odtud přešel roku 1915 do Německého divadla. Prosadil se hlavně v komických rolích. Roku 1923 dal přednost vídeňskému divadlu v Josefstadtu, a to i jako režisér. První film pochází z roku 1916. V LEUTNANT AUF BEFEHL hrál sluhu. V následujících třiceti letech odehrál ve filmech 144 vesměs malých rolí. Za pozornost stojí DER ZEBROCHENE KRUG z roku 1937, kde jako zapisovatel soudu musí rozlousknout zajímavý oříšek. Soudce Adam (Emil Jannings) nemůže soudit. Kočka vrhla do jeho paruky šest koťat. Co včil? Druhým snímkem byl apolitický DIE FEUERZANGENBOWLE z roku 1944. Jako vrchní školní rada řádí na inspekci. K filmu se váže perlička spojena s poválečným rozvojem televizního vysílání. Televize v programu garantovala délku pořadu 1:38:11 hod. Rozhořčený divák si stěžoval, že skutečná délka filmu byla 1:35:15 hod. Technikům samozřejmě vše velmi rychle docvaklo. Ufa použila 35 mm kinofilm ve formátu 1:1,18 a tehdejší promítačky vládly rychlostí 24 snímků za minutu. Při vývoji televize měli Němci k dispozici síťový kmitočet 50 Hz. Je daleko jednodušší použít elektronkovou děličku dvěma (získáte 25 synchronizačních pulsů), než trvat na původní frekvenci promítání. Jinak na https://www.youtube.com/watch?v=VLDcA51lKqA v čase 12:01 můžete spatřit přenos z OH Berlin 1936. Film prošel kamerou, systémem kladek, ozubených kol a vodících lišt byl protažen lázněmi v pořadí vývojka, přerušovač, ustalovač, sušení. Zpracování probíhalo zpravidla pod kameramanem. Motospojka jej odvezla do studia, kde jej opatřili zvukem, nebo komentářem a z asi tříhodinovým zpožděním šel do éteru. Max Gülstorff hrál pouze jednu hlavní roli. V DER RAUB DER SABINERINNEN z roku 1936 hrál gymnazijního profesora Gollwitze. Herec je pohřben na evangelickém hřbitově Lichtenrade v Berlíně.