Chelo Alonso

Italská kinematografie přelomu 50. a 60. let 20. století byla především ve znamení historických filmů žánru sandálu a meče a producenti tehdy do Itálie importovali řadu krasavic nejrůznějších národností, díky tomu se dočasnou filmovou hvězdou stala i kubánská tanečnice Chelo Alonso. Narodila se jako Isabella Garcia v Lugarenu na Kubě, její matka pocházela z Mexika. Isabella brzy jevila pohybové nadání, začala se věnovat tanci a již v sedmnácti letech oslnila svým uměním Kubu, vystupovala mimo jiné v Národním divadle v Havaně. Po prvních úspěších na domácí půdě účinkovala i v dalších zemích v Karibiku, odkud nebyla daleká cesta na jih Spojených států, po triumfu v New Orleans byla pozvána i na Broadway. V roce 1957 dostala nabídku k vystupování v populárním pařížském divadle Folies Bergere, kde pod přezdívkou „nová Josephine Baker“ dosáhla značné obliby. Nedlouho nato ji v Paříži vyhledali italští filmaři a během krátkého období 1959-1962 byla Chelo Alonso hvězdou patnácti filmů. Poprvé hrála tanečnici Ericu v historickém velkofilmu VE JMÉNU ŘÍMA (Nel segno di Roma, 1959) a již svým debutem zaujala natolik, že její tvář dominovala plakátům i souvisejícím promo akcím, což velmi těžce nesla švédská herečka Anita Ekberg, která měla být původně hlavní hvězdou filmu. Ještě v roce 1959 byla Chelo Alonso vyhlášena ženským objevem italského filmu a odehrála pak hlavní role v řadě filmů, především v žánru sandálu a meče, ale i v dalších titulech dobrodružného typu zasazených do různých lokalit i historických období. Nejčastěji byl jejím partnerem oblíbený představitel siláků Steve Reeves (IL TERRORE DEI BARBARI, 1959; PIRÁT MORGAN – Morgan il pirata, 1961; SPARTAKŮV SYN – Il figlio di Spartaco, 1962), točila ale i s dalšími americkými hvězdami žánru jako byli Mark Forest (MACISTE V ÚDOLÍ KRÁLŮ – Maciste nella valle dei rei, 1960) nebo Dan Megowan (CESTA GIGANTŮ – La strada dei giganti, 1961). V dobrodružném příběhu ze Středomoří POMSTA SARACÉNŮ (La scimitarra del Saraceno, 1960) byl jejím partnerem i populární Lex Barker. Naopak po boku skutečně velkých herců jako byl Vittorio de Sica nebo Alberto Sordi se objevila v menší roli v komedii GASTONE (1960). Při natáčení filmu PIRÁT MORGAN (Morgan il pirata, 1961) se Chelo Alonso seznámila s producentem Aldo Pomiliou, který se vzápětí stal jejím manželem a později se jim narodil syn Aldino. Rodinné zázemí ji pak přimělo k omezení filmování, později se ale prosadila v televizi jako průvodkyně pořadů o vaření, v nichž představovala kubánská národní jídla. Mezitím v roce 1963 odmítla návrat do rodné Kuby a rozhodla se trvale usadit v Evropě. Její další vystoupení před kamerou byla již bezvýznamná, nutno ale přiznat, že hrála ve slavném westernu HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ (Il buono, il brutto, il cattivo, 1966), tady se ale skutečně jen mihla a navíc ani nepromluvila. Po manželově smrti v roce 1986 se Chelo Alonso usadila v Toskánsku, kde si otevřela malou restauraci, kterou – dnes již jako hotel – provozuje dodnes. Ke své bývalé herecké slávě se dnes vrací již jen sporadicky prostřednictvím rozhovorů v médiích.