Pierre Bertin

Francouzského herce Pierra Bertina mohou i čeští diváci znát z řady vedlejších rolí ve slavných filmech, především byl ale dlouholetou významnou osobností na divadelním jevišti. Pocházel z Lille v severní Francii, po maturitě začal studovat souběžně konzervatoř a medicínu, touha po herectví nakonec převládla a ještě před první světovou válkou začal hrát v pařížském divadle Théâtre de l’Odéon, již v letech 1916-1917 získal i první zkušenosti f ilmovou kamerou, ale častěji začal ve filmu hrát až po příchodu zvuku. Ve třicátých letech hrál hlavní role například ve francouzských verzích českých filmů LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE (Le roi bis, 1932) nebo KANTOR IDEÁL (Professeur Cupidon, 1933), v nichž vytvořil ústřední dvojici s Trudou Grosslichtovou, v této době hrál i v několika krátkých snímcích. V jeho uměleckých aktivitách ale nadále převažovalo divadlo, od roku 1923 působil na nejslavnější francouzské scéně Comédie Française, kde v roce 1931 získal stálé členství. Na tomto jevišti ztvárnil velké role v Molierovi (Misantrop, Měšťák šlechticem, Scapinova šibalství), ale i v dílech mnohých zahraničních autorů (Každý má svou pravdu italského dramatika Luigiho Pirandella) nebo v osvědčených francouzských fraškách (Slaměný klobouk), některé hry ze světové i domácí klasiky také režíroval. S reputací významné osobnosti Comédie Française se Pierre Bertin koncem třicátých let začal uplatňovat ve vedlejších rolích dodnes známých filmů slavných režisérů, jako podprefekt se například objevil v dramatu HAVRAN (Le corbeau, 1943), později dostával úlohy vysoce postavených aristokratů (CYRANO DE BERGERAC, 1945; KULHAVÝ ĎÁBEL – Le diable boiteux, 1948), v životopisném filmu PAN FABRE (Monsieur Fabre, 1951) hrál císaře Napoleona III. Mezitím po druhé světové válce opustil Comédie Française a připojil se k divadelní společnosti Barrault-Renaud, která ve 40. a 50. letech patřila k nejlepším souborům ve Francii. Ve spolupráci s režisérem (a hercem) Jeanem-Louisem Barraultem hrál Bertin ve čtyřicátých až šedesátých let v řadě her světové i domácí klasiky (připomeňme z francouzské tvorby znovu Molierovy hry, ale také Kafkův Zámek nebo Čechovův Višňový sad). Kromě divadla se Pierre Bertin nadále objevoval i před filmovou kamerou, pokračoval v linii postav z aristokratických kruhů, ať to byl vévoda de Crécy (BABETA JDE DO VÁLKY – Babette s’en va-t-en guerre, 1959) nebo markýz de la Force (ROZHOVORY KARMELITEK – Le dialogue des carmélites, 1960), několikrát hrál také soudce (SVĚTÁCI – Les bons vivants, 1965; CIZINEC – Lo straniero, 1967). Několik menších postav ztvárnil i v dalších zásadních počinech tehdejší francouzské kinematografie, ve filmu HEZKÉ HOLKY (Les bonnes femmes, 1960) hrál vydavatele, ve slavné válečné komedii VELKÝ FLÁM (La grande vadrouille, 1966) byl dědečkem jedné z hlavních ženských postav (Juliette – Marie Dubois). Mezitím začal točit také pro televizi, hrál v řadě televizních seriálů, opět v roli šlechtice (vévoda de Condé) jej diváci mohli vidět v sérii SLAVNÉ ÚTĚKY (Les evasions celebres, 1972), před filmovou kamerou stál naposledy v komedii PŘIŠLO NOVÉ BEAUJOLAIS (Le beaujolais nouveau est arrivé, 1978), poté se ještě několikrát objevil v televizi, v divadle hrál naposledy v komedii Den, kdy unesli papeže (1975, Théâtre Edouard VII). Pierre Bertin zemřel v Paříži 13. května 1984 ve věku 92 let. Jeho manželkou byla od roku 1917 pianistka Marcelle Meyer (1897-1958).