Marc Allégret

Režisér Marc Allégret (celým jménem Marc Henri Noël Allégret) natočil přes padesát filmů, a i když jen malá část z nich překročila průměr dobové produkce, spolu se svým mladším bratrem Yvesem Allégretem (1907-1987) patřil k významným tvůrcům francouzské kinematografie 20. století. Vášní Marca Allégreta bylo objevování nových tváří a řadě herců pomohl k hvězdnému postavení, od Fernandela až po Alaina Delona nebo Brigitte Bardot. Marc Allégret se narodil ve švýcarské Basileji do rodiny evangelického pastora Elie Allégreta, vyrůstal ve Francii a původně se měl stát právníkem. Jeho další kroky ale vedl dlouholetý rodinný přítel, spisovatel André Gide (1869-1947), nositel Nobelovy ceny za literaturu. André Gide byl nonkonformní osobností své doby, což mimo jiné vyplývalo z jeho homosexuality a o třicet let mladší Marc se stal jeho milencem. Ve dvacátých letech natáčel Gide v Africe dokument o Kongu, Marc jej tam doprovázel a tehdy také propadl světu filmu. S příchodem zvuku se Allégret po návratu do Francie začal prosazovat v různých profesích u filmu a jako samostatný režisér debutoval slibně, když vsadil na adaptaci osvědčené předlohy a natočil muzikálovou komedii MAM΄ZELLE NITOUCHE (1931). Optimismus a radost ze života prostupovaly většinou filmů Marca Allégreta, zatímco jeho mladší bratr Yves později inklinoval k žánru tzv. noir filmů. Již v průběhu třicátých let se Marc Allégret soustředil na vyhledávání neokoukaných tváří pro film, ať již to byl významný divadelní herec Raimu nebo naopak dětská hvězda Robert Lynen, pod jeho vedením se začali prosazovat také nadějní mladí herci jako Simone Simon nebo Jean-Pierre Aumont. Počátkem třicátých let realizoval druhý díl slavné Pagnolovy trilogie FANNY (1932), z jeho další tvorby se sluší připomenout hvězdně obsazenou komedii HROZNÍ MILENCI (Les amants terribles, 1936). Zatímco u většiny svých filmů třicátých let vycházel Allégret z literárních nebo divadelních předloh, jedním z původních scénářů byl ve své době vysoce ceněný film VCHOD PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938). Druhá světová válka způsobila přerušení prací na filmu KORZÁR (Le corsaire, 1939), některé další filmy z té doby se pak vůbec do kin nedostaly kvůli účasti herců, kteří mezitím přešli do protifašistického odboje (například Claude Dauphin). Allégret se v té době soustředil na tvorbu nenáročných děl a například film ROZKOŠNÁ PŘÍHODA (La belle aventure, 1942) byl tehdy uveden i v českých protektorátních kinech. V poválečné éře Allégret dvakrát spolupracoval s Jeanem Maraisem, pro svět filmu pomáhal objevit také Brigitte Bardot – oba zmínění herci se spolu objevili například ve filmu BUDOUCÍ HVĚZDY (Futures vedettes, 1955). K tématu prosazování nových talentů nakonec připomeňme kriminálku BUĎ HEZKÁ A MLČ (Sois belle et tais toi, 1958), v níž se setkali Alain Delon, J. P. Belmondo a Mylene Demongeot. Allégret se snažil natáčet filmy technicky bezchybné, na konci kariéry mu ale stejně jako jiným režisérům byl vyčten konzervativní přístup a stal objektem kritiky stoupenců nové vlny. V roce 1960 byl Marc Allégret členem poroty na festivalu v Cannes, v následujících letech pak točil již jen výjimečně, jeho posledním filmem bylo drama PLES U HRABĚTE ORGELA (Le bal du comte d′Orgel, 1970). Marc Allégret zemřel v Paříži 3. listopadu 1973 ve věku 72 let. Navzdory své odlišné sexuální orientaci se oženil, manželství s herečkou Nadine Vogel (1917-1993) ale nemělo dlouhé trvání, narodila se z něj dcera Danielle, ještě předtím prožil krátký vztah s herečkou Simone Simon (1910-2005). Již zmíněný Marcův mladší bratr Yves měl dceru Catherine Allégret (*1946), která je herečkou.