Nathalie Delon

Francouzská herečka Nathalie Delon ve své kariéře těžila především z příjmení, které získala sňatkem s jednou z největších legend francouzského filmu Alain Delon (*1935), po rozchodu s ním naopak její popularita začala stagnovat. Nathalie Delon se narodila za druhé světové války ve starobylém městě Oujda v Maroku, které tehdy patřilo do francouzské koloniální sféry. Její vlastní jméno je Francine Canovas. O jejím mládí i pozdějším setkání s Alainem Delonem toho dnes není příliš známo, mimo jiné i díky důslednému mlžení obou hlavních aktérů. Francine Canovas pracovala jako barmanka v Marseille, víme také, že se v sedmnácti letech provdala a narodila se jí dcera, o jejím prvním manželství je ale známo jen vyvdané příjmení Barthélémy. Francine pak v touze dobýt svět chtěla odejít do Paříže, zatím ale zůstávala v jižní Francii jako barmanka a údajně nejen jako barmanka. Na to také navazuje pikantní, byť neověřená informace, že Alain Delon za ni musel zaplatit vysokou sumu, aby ji dostal ze spárů mafiánských zaměstnavatelů. V době natáčení ČERNÉHO TULIPÁNA (La tulipe noire, 1964) stála již po jeho boku jako partnerka mimo kamery, což vedlo ke skandálu, protože Delon byl tehdy ještě oficiálně zasnouben s Romy Schneider. Po rozchodu s Romy se Alain Delon v srpnu 1964 na francouzském venkově zcela mimo pozornost médií oženil s Nathalií Delon, o měsíc později se jim narodil syn Anthony Delon (*1964). Není nijak překvapivé, že jako manželka jednoho z nejslavnějších herců té doby se Nathalie Delon dostala i před filmové kamery a s Alainem Delonem vytvořila ústřední pár v kriminálce SAMURAJ (Le samourai, 1967). Při natáčení filmu JEFF (1969) se Delon sblížil s Mireille Darc, která se pak na řadu let stala jeho další životní partnerkou, s Nathalií Delon se mezitím rozvedl v roce 1968. Příjmení Delon však zajistilo Nathalii další herecké příležitosti, s bývalým manželem se setkala například v komedii HLAVNĚ V KLIDU (Doucement les basses, 1970), obdržela také nabídky k účasti na několika koprodukčních projektech (ZVONY SMRTI – When Eight Bells Toll, 1971; MODROVOUS – Bluebeard, 1972), s dalšími kráskami francouzského filmu se sešla v historické komedii SUKNIČKÁŘ COLINOT (L'histoire tres bonne et tres joyeuse de Colinot Trousse-Chemise, 1974). Když koncem sedmdesátých let začala její kariéra nabírat sestupnou tendenci, obrátila svou pozornost k jiným profesím u filmu a v následující dekádě podle vlastních scénářů natočila dva filmy, které však neměly nijak velký ohlas. Druhý z nich, romantická komedie SLADKÉ LŽI (Sweet Lies, 1988) vznikl v koprodukci s USA. Od té doby se ve světě filmu vyskytuje již jen výjimečně a žije v soukromí.