Costa-Gavras

Francouzský oscarový režisér Costa-Gavras má řecký původ a narodil se jako Konstantinos Gavras v chudé rodině na řeckém venkově. Za války žila rodina na Peloponésu, po roce 1945 pak v Athénách. Konstantinův otec byl za války příslušníkem levicového odboje a po válce byl pro podezření z komunismu vězněn. To také znemožnilo Konstantinovi získat v Řecku vyšší vzdělání, proto odešel do Francie, kde začal v roce 1951 studovat práva, díky svému živému zájmu o film ale později přešel na filmovou školu IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques). Ještě jako student natočil podle vlastního scénáře krátký film LES RATES (1958). Po studiích začal pracovat jako asistent režie u slavných tvůrců, například René Claira nebo Yvese Allégreta, od počátku 60. let užíval umělecký pseudonym Costa-Gavras. K samostatné režii se Costa-Gavras propracoval v polovině 60. let a hned pro svůj první celovečerní film dokázal angažovat řadu známých tváří; film ZLOČIN V EXPRESU (Compartiment tueurs, 1965) vznikl podle literární předlohy a i když nedosáhl předních příček v návštěvnosti kin, patří k velmi zdařilým kriminálním filmům své doby. U odborníků film zabodoval především v USA a Costa-Gavras jako debutant předvedl rozhodně výkon s příslibem do budoucna. Po dalším filmu UN HOMME DE TROP (1967) zahájil pak režisér hvězdnou dráhu v žánru politických dramat. Hned první Costa-Gavrasova práce s politickou tématikou sklidila mezinárodní uznání. Film Z (1969) vycházel ze skutečného případu atentátu na řeckého politika v roce 1963, a i když z něj podle četných názorů podprahově vystupuje režisérovo levicové politické smýšlení, našel si jen ve Francii cestu k téměř čtyřem miliónům diváků a provázela jej triumfální pouť filmovými přehlídkami. Film Z získal Oscara za nejlepší zahraniční film, dvě ceny si odnesl z Cannes, bodoval také v udělování cen BAFTA a pět dalších trofejí získal v USA. Pro nás je pak nesporně zajímavý další Costa-Gavrasův film DOZNÁNÍ (L'aveu, 1970), který byl natočen podle autobiografické knihy Artura Londona a popisoval soudní proces s Rudolfem Slánským. Stejně jako v předešlém případě hrál hlavní roli Yves Montand a film opět získal mezinárodní ocenění, tentokrát v Itálii a ve Španělsku. U nás však z pochopitelných důvodů nemohl být dlouhá léta uveden, protože Costa-Gavras jej natočil cíleně nedlouho po sovětské okupaci Československa jako ostrou kritiku komunistických praktik. Třetí film s politickým pozadím, STAV OBLEŽENÍ (État de siége, 1972), věnuje pozornost politické nestabilitě v jihoamerickém státě Uruguay (v titulní roli opět Yves Montand). Také další film, SECTION SPÉCIALE (1975), měl základ ve skutečných událostech, tentokrát ve válečných letech ve Francii, a pojednával o atentátu levicových sil na německého důstojníka. V tomto snímku se Costa-Gavras v nevelké roli poprvé objevil také před kamerou jako herec. Jako spoluautor scénáře se ve stejné době podílel na filmu Josepha Loseye PAN KLEIN (Mr. Klein, 1976). Po několikaleté přestávce se pak režisér vrátil ke spolupráci s Yvesem Montandem, tentokrát ve filmu SVĚTLO ŽENY (Clair de femme, 1979). Toto melodrama o sbližování dvou osudem zkoušených lidí (v druhé hlavní roli Romy Schneider) znamenalo zásadní odklon od politické linie v Costa-Gavrasově tvorbě, nijak mu to ale neuškodilo a kromě opětovných ocenění se k němu váže zvýšený zájem diváků v kinech. Již svým dalším filmem NEZVĚSTNÝ (Missing, 1982) se ale Costa-Gavras vrátil k politickému thrilleru, tentokrát se odehrávající v Chile v roce 1973. Titul byl natočen v americké produkci a Costa-Bravas za něj obdržel Oscara za scénář; další tři oscarové nominace zůstaly neproměněny, Jack Lemmon ale získal cenu za hlavní roli v Cannes. V následujících letech natáčel Costa-Gavras střídavě ve Francii a USA, další výrazný úspěch se dostavil s justičním dramatem HRACÍ SKŘÍŇKA (Music Box, 1989). Také tento film měl základ ve skutečném případu, na rozdíl od předchozích ale nebyl tolik zpolitizovaný a jde především o působivě podané drama ze soudní síně. Film byl oceněn Zlatým medvědem na filmovém festivalu v Berlíně, Jessica Lange byla za hlavní roli nominována na Oscara. Z jeho dalších filmů stojí za zmínku MĚSTO ŠÍLENCŮ (Mad City, 1997), které však navzdory skutečně hvězdnému obsazení (John Travolta, Dustin Hofmann) nedosáhlo kvalit ani věhlasu režisérových starších prací. V koprodukčním filmu AMEN (Amen, 2002), natočeném ve Francii, se Costa-Gavras znovu vrátil k tématice holocaustu a po delší době znovu zaznamenal úspěch (Cézar za nejlepší scénář). Kromě svých filmů dává Costa-Gavras najevou svou politickou orientaci najevo i veřejnými vystoupeními, v roce 2002 například podpořil prezidentskou kandidaturu socialistického politika Lionela Jospina. Zastával také funkce v různých filmových organizacích a v roce 2008 byl předsedou poroty mezinárodního filmového festivalu v Berlíně. Se svou manželkou Michéle Ray má dvě děti, Julii a Romaina, a obě se v různých profesích věnují též práci u filmu. Costa-Gavras jako držitel Oscara a více než dvou desítek dalších mezinárodních ocenění patří k nejvýznamnějším francouzským filmovým tvůrcům v historii. Věhlasu dosáhl především svými politickými dramaty, která dokázala obrátit pozornost široké veřejnosti k zajímavým událostem nedávné historie v různých zemích. Je logické, že režisér se tak často dostával do konfliktu s různými zájmovými skupinami a jeho filmy nemohly být prezentovány vždy a všude; problémy měl ostatně i v USA, když v jednom filmu nastínil nejasnou úlohu amerických tajných služeb, nicméně vzápětí byl do Spojených států pozván, aby zde pracoval. Precizní práce s fakty mohla Costa-Gavrase svést na pole dokumentu, tomu on se však důsledně vyhýbal, protože měl potřebu pojmout historické události i z uměleckého hlediska.