Péter Gothár

Jedna z nejvýznamnějších postav maďarské kinematografie, divadelní a filmový režisér, scenárista, jevištní výtvarník i občasný herec Péter Gothár se narodil 28. srpna 1947 Pésci. Mezinárodní uznání získal jako filmový režisér, jeho díla jsou většinou oceňována jako nejlepší maďarské filmy roku. Za ně získal již 12 cen a další 4 nominace. Po studiu na zemědělské škole a na škole potravinářského průmyslu v Budapešti se začal snažit proniknout do světa filmu. Od roku 1968 pracoval jako asistent režie v televizi a současně studoval Vysokou divadelní a filmovou školu, obor režie, pod vedením Károlye Makka. Když dokončil školu, postoupil v televizi na místo režiséra a potom působil jako ředitel divadla v Kapošváru. Televizní praxi ale zcela neopustil, dál točil dokumenty, filmy pro děti a psal scénáře. Z nejvýznamnějších TV inscenací a filmů jmenujme „Lord Byron levele“ (Dopis lorda Byrona, 1975) podle hry Tennessee Williamse, „Felsö-Ausztria“ (Horní Rakousko, 1976) podle dramatu F.X.Kroetze, „Násznép“ (Svatební hosté, 1976) podle hry, kterou napsal společně s Gézou Bereményim, „Égi csikón léptet a nyár“ (Léto postupuje na nebeském oři, 1976) podle vlastního scénáře. V roce 1977 vytvořil inscenaci hry P.Zimreho „Baleset“ (Nehoda) a dokument „Vujicsics Tihamér“ (Tihamér Vujiscics). Z následujícího roku je hra podle Gézy Bereményiho „Imre“ (1978). V roce 1979 na sebe upozornil svou hranou filmovou prvotinou „Ajándék ez a nap“ (Darovaný den, 1979), líčící tragikomické příhody třicetileté učitelky, která touží vyřešit své životní problémy získáním družstevního bytu. Dostane se však do ničivého kolotoče výměn, úplatků a půjček. Film zaujal zralostí rukopisu a svižným tempem a byl mu udělen Zlatý lev za debut v Benátkách. O dva roky později opět upoutal filmem „Čas se zastaví“ (Megáll az idö, 1981) podle vlastního scénáře, na němž s ním spolupracoval Géza Bereményi. Jde o originálně stylizovaný a sugestivně vyprávěný příběh středoškoláka a jeho spolužáků, profesorů (třídního učitele hraje Jozef Króner) a rodičů z Budapešti počátku 60. let. V osudech postav doznívají následky událostí bouřlivého roku 1956. Film byl vyznamenán na mnoha festivalech (Cannes, Chicago, New York, Brusel, Tokio). Po televizním filmu „Csere“ (Výměna, 1981) natočil Gothár film „Idö van“ (Je čas, 1985), líčící formou filmového happeningu groteskní příhody rodiny, trávící dovolenou u Balatonu. Hrané pasáže jsou prokládány kolážemi vizí a citací, reminiscencí kulturních a historických událostí, provázejících život generace ústředních postav. Film získal cenu za režii na Národní přehlídce maďarského filmu. V témže roce natočil TV film „Hermelin“ (1985) o konfliktním manželství spisovatele a herečky. Následuje „Pravá Amerika“ (Tiszta Amerika, 1987), příběh bloudění čtyřicátníka po New Yorku. Snímek „Pobočka“ (A Részleg, 1994) byl vyhlášen nejlepším maďarským filmem roku a získal řadu cen, mimo jiné i v Karlových Varech. Hrdinkou tohoto existenciálního podobenství je mladá žena, která ani v nejsvízelnějších podmínkách, do nichž ji vhání podivné povýšení na vedoucí odlehlé pobočky, neztrácí energii a víru v život. Maďarsko-ruská filmová parodie Vaska Nechměviset (Haggyállógva Vászka, 1995) je báchorka z gulagu o dvou bájných lupičích stalinské éry. Nápaditě rozehrané vyprávění je plné nečekaných překvapení - počínaje tím, že film je mluven rusky. Film získal na MFF v Karlových Varech hlavní cenu a nominaci na Křišťálový glóbus, cenu publika v Chicagu a byl navržen na Oscara. Film Pas (Pasport, 2000) je příběh maďarského opilce, kterému jeho starostlivá sestra obstará prostřednictvím dopisu manželku z Ukrajiny. Ve filmu Maďarská krása (2003) režisér kriticky rozebírá stav současné společnosti. Na Maďarském filmovém týdnu snímek získal Hlavní cenu a ocenění za nejlepší zvuk. Zdroj: ABC světových režisérů (Kinorevue) a další