Henri Colpi

Natočil jen pět celovečerních filmů, pracoval ale i v televizi, kromě toho proslul také jako uznávaný střihač a novinář a celkově se svou tvorbou francouzský režisér Henri Colpi zařadil mezi významné filmaře druhé poloviny dvacátého století. Narodil se v malém městečku Brig na jihu Švýcarska a na univerzitě ve francouzském Montpellieru studoval literaturu. Poté odešel do Paříže, kde si doplnil vzdělání na renomované filmové škole IDHEC (Institut des hautes études cinématographiques). Působil jako novinář a již v roce 1947 vydal filmovou encyklopedii Film a jeho tvůrci (Le Cinéma et ses hommes). V padesátých letech začal pracovat jako střihač, nejprve na krátkých filmech a dokumentech, na pozici asistenta střihu měl podíl i na Chaplinově filmu KRÁL V NEW YORKU (A King in New York, 1957), poté sestříhal dva zásadní filmy Alaina Resnaise (HIROŠIMA, MÁ LÁSKA – Hiroshima mon amour, 1959; LONI V MARIENBADU – L’année derniere a Marienbad, 1960). Teprve ve čtyřiceti letech si vyzkoušel samostatnou režii a na námět Marguerite Duras natočil drama TAK DLOUHÁ NEPŘÍTOMNOST (Une aussi longue absence, 1961). Za příběh ženy (Alida Valli), která v žebrákovi se ztrátou paměti (Georges Wilson) pozná svého od války pohřešovaného manžela, získal Colpi ještě před premiérou prestižní cenu Prix Louis Delluc. V roce 1961 byl film vyznamenán Zlatou palmou na festivalu v Cannes a ještě v roce 1965 byl Henri Colpi oceněn jako nejlepší zahraniční režisér v Japonsku. Další dva filmy realizoval Colpi ve spolupráci s Rumunskem. Za film CODIN (Codine, 1963) byl v Cannes oceněn jako nejlepší scénárista, v rumunských exteriérech a barrandovských studiích v Praze pak s Marinou Vlady natočil film BEZEJMENNÁ HVĚZDA (Mona, l’étoile sans nom, 1964). Mezitím nadále pro jiné režiséry pracoval jako střihač, koncem šedesátých let začal točit také v televizi (seriál THIBAUD, 1969). Se slavným komikem Fernandelem natočil jeho poslední film, lyrický příběh TĚŽKÉ LOUČENÍ (Heureux comme Ulysse, 1970); k realizaci tohoto filmu díky Fernandelově účasti i vlastnímu získanému renomé obdržel značné finanční prostředky, návštěvnost v kinech však nenaplnila očekávání. Slabší divácký ohlas byl ostatně společný všem Colpiho filmům, a to i přes uznání odborníků. Ve spolupráci s dalšími režiséry se podílel na vzniku historického televizního seriálu SLAVNÉ ÚTĚKY (Les évasions celebres, 1972), ve francouzsko-italské koprodukci natočil svůj poslední celovečerní film na motivy románu Julese Verna TAJUPLNÝ OSTROV (La isla misteriosa, 1973), který byl pak ještě upraven pro potřeby televizního vysílání jako stejnojmenný seriál. Poté ještě natočil tři televizní filmy. V různých profesích nadále spolupracoval s filmem, jako autor písňového textu je podepsán pod Beckerovým dramatem VRAŽEDNÉ LÉTO (L’été meurtrier, 1983), znovu byl i střihačem (VELKÝ BRATR – Le grand frere, 1982), na Tarkovského filmu OBĚŤ (Offret – Sacrifiatio, 1983) měl podíl jako technický poradce. Svou filmografii nakonec uzavřel i dvěma menšími hereckými rolemi, v životopisném filmu LACENAIRE (1990) se mihnul jako ředitel věznice. Henri Colpi zemřel v malém přímořském městečku Menton na hranicích s Itálií 14. ledna 2006 ve věku 84 let. Pohřben je v Sete na břehu Středozemního moře v jižní Francii.