Nicole Maurey

Francouzská herečka Nicole Maurey pochází z rodiny architekta a narodila se ve městě Bois-Colombes nedaleko od Paříže. Již od dětství se věnovala tanci a jako velmi mladá začala vystupovat v pařížské opeře. Rodiče sice její umělecké sklony ne úplně schvalovali, ale domnívali se, že pokud už se má pohybovat ve světě divadla, měla by dosáhnout něčeho víc, než jen členství v tanečním souboru. Nicole Maurey proto začala v době druhé světové války studovat herectví u slavných osobností jako byli Maurice Escande nebo Béatrice Dussane. Ještě za války dostala Nicole Maurey také svou první filmovou roli a po boku Georgese Marchala hrála ve fantastickém příběhu BLONDINE (1945). Ten se sice natáčel v letech 1943-1944, ale do kin přišel až po válce. Mezitím Nicole Maurey hrála další hlavní roli v komerčně úspěšném dobrodružném snímku TEMNÝ RYTÍŘ (Le cavalier noir, 1945), kde byl jejím partnerem zpěvák Georges Guétary. Nicole se však necítila připravena být právoplatnou herečkou, proto se stala regulérní studentkou pařížské konzervatoře a odmítla opětovnou nabídku na nenáročnou úlohu po boku dalšího zpěváka (Tino Rossi). Na přelomu 40. a 50. let začala hrát divadlo, vystupovala především na scéně Théâtre Antoine nebo Théâtre du Vieux Colombier, její doménou se stala účast v repertoáru moderních francouzských autorů. Mezitím hrála velkou roli v mezinárodně úspěšném dramatu DENÍK VENKOVSKÉHO FARÁŘE (Le journal ďun curé de campagne, 1951). Pak – stejně jako mnozí jiní francouzští herci – koketovala s Hollywoodem a svůj první film v americké produkci natočila v roce 1952 (LITTLE LOST BOY, 1952), kde hrála spolu s dalšími krajany. Po celá padesátá léta pak Nicole Maurey dělila svou práci mezi Francii, Spojené státy a také Británii. Ve všech třech zemích natočila během deseti let zhruba stejným dílem dvacet filmů, naopak divadlo z časových důvodů zatím zcela opustila. Z francouzských filmů připomeňme výpravné historické filmy KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY (Si Versailles m´était conté, 1954) nebo NAPOLEON (Napoléon, 1955). Z její americké produkce stojí za zmínku válečná komedie JÁ A PLUKOVNÍK (Me and the Colonel, 1958), naproti tomu práce v Británii prošla bez většího ohlasu. Poslední film v Americe natočila v roce 1960 (HIGH TIME, 1960), tři roky ještě ale pracovala v Británii, mezinárodního ohlasu se dostalo sci-fi snímku DEN TRIFFIDŮ (The Day of the Triffids, 1962), pak se vrátila do Francie, začala znovu hrát divadlo a častěji se začala objevovat také v televizi, kde účinkovala v řadě seriálů (z nichž některé byly uvedeny i u nás). Její angažmá ve světě filmu však doznalo značný útlum, od druhé poloviny šedesátých let natočila již jen dva snímky, naposledy se objevila v menší roli v životopisném příběhu o slavné módní návrhářce Coco Chanel (CHANEL SOLITAIRE, 1981). Na divadelním jevišti vystupovala ještě v průběhu osmdesátých let (Théâtre des Célestins v Lyonu), v televizi hrála naposledy v roce 1997 a od té doby žije v soukromí.