Robert Schumann

Nad Zwickau se vypínají dvě výšiny, Brückenberg a Windberg. Odtud bylo možno v době Schumannova dětství vidět idylické městečko s pěti tisíci obyvateli, ležící na předhůří Krušných hor s řekou Zvíkovkou Modlou /Zwickauer Mulde/. Historické prameny uvádějí, že šlo o jedno z nejromantičtějších míst celého tehdejšího Saska. Město Zwickau bylo sevřeno hradbami, které obklopovaly úzké uličky, obkružující Tržní náměstí. To vše jakoby lehounce leželo v zahradách a lučinách. Robert Schumann na tato místa často vzpomínal. Zde se narodil jako páté dítě manželů Augusta a Johanny Christiany Schumannových 8. června roku 1810. Narodil se do zlých časů Napoleonova vpádu a porobení si části rozkouskovaného Německa. Před jeho narozením si otec August a a jeho bratr Friedrich Schumann v roce 1807 založili poměrně prosperující knihkupectví a nakladatelství. Schumannův otec August byl od roku 1810 na vše sám, když Friedrich své podnikání vzdal. August byl sice velmi pilný, houževnatý, ale také nepříliš zdravý. Jeho vliv na dětství a dospívání Roberta Schumanna byl značný. Svou cestu životem začal otec August Schumann v Entschützi u Gery. Pocházel z rodiny venkovského luteránského pastora a po absolvování nižšího gymnázia v Eisenbergu se postupně osamostatnil. Vždy jej přitahovala literatura a také i sám psal lidové romány a pohádky, např.: Ritterszeenen und Mönchsmärchen /Rytířské scény a mníšská pohádka/. Také byl vydavatelem místních novin - Der erzgebirgische Bote /Krušnohorský posel/; Erinnerungsblätter für gebildete Lese /Vzpomínkové listy pro vzdělané čtenáře/ aj. Vydal také Úplný státní, poštovní a novinový slovník Saska aj. Smysl pro trvalé pracovní úsilí, lásku ke knihám, schopnost ostrého kritického pohledu a touhu po vnitřní svobodě ducha, jako i organizační talent, to vše zdědil Robert po svém otci. Bohužel zdědil také i málo odolnou nervovou konstituci a sklon k degenerativnímu nervovému úpadku. Robert Schumann měl tak již od svého dětství do jisté míry nejen životní vzor ve svém otci, ale i později se projevující duševní propady. Otec August Schumann zemřel, když bylo Robertovi 16 let. Matka Roberta Schumanna Johanna Christiana za svobodna Schnabelová pocházela z Durynska, kde byl její otec v městě Zeitz uznávaným městským chirurgem. Babička z matčiny strany byla rozená Lessingová a byla blízkou příbuznou slavného německého básníka Lessinga. Hudební talent se v žádné z těchto rodin neprojevil. Matka si sice zpívávala, ale od ní spíše podědil Robert Schumann extrémní citovost, než-li smysl pro hudební cítění. Ve věku šesti a půl roku byl Robert dán do soukromé školy ve Zwickau. V sedmi letech jej začal učit hře na klavír městský varhaník mariánského chrámu, bakalář Johann Gottfried Kuntsch. Ten první rozeznal v Schumannovi velký hudební talent. V roce 1819 jej matka vzala na větší cestu a jeli navštívit Karlovy Vary, kde Schumann poprvé ve svém životě slyšel koncert významnějšího umělce. On i matka byli na přítomni na koncertu Ignáce Moschelesa, velkého Schumannova hudebního vzoru. Ve dvanácti letech sestavil ze svých spolužáků na gymnáziu orchestr. Robert hrál na klavíru a od klavíru orchestr řídil. V roce 1820 Robert nastoupil do gymnázia ve Zwickau a netrvalo dlouho a založil hudební spolek a v roce 1825 i studentský literární spolek vyvíjející činnost spolkovou a literární, jak bylo uvedeno ve stanovách spolku, které sám sepsal. V roce 1828 ukončil úspěšně Robert Schumann gymnaziální studia. Hudebním vzdělání Roberta Schumanna neprobíhalo ideálně, když se v podstatě vzdělával sám a byl hudebním samoukem. Toužil být klavírním virtuózem, ale nestalo se tak, když si v jednom z dlouhotrvajících zdokonalovacích cviků namohl prsteník pravé ruky až ztratil v něm zcela cit. Od roku 1831 se zaníceně věnoval kompoziční činnosti a vytvořil postupně velmi rozsáhlé hudební dílo. V roce 1836 se zamiloval do Kláry Wieckové, známé pianistky a dcery učitele hudby na klavír Friedrich Wiecka. V září roku 1840 se konala tichá svatba, bez souhlasu Klářina otec, který se stal doslova Schumannovým nepřítelem. Po mnoha letech došlo k usmíření, ve kterém bylo rozhodujícím prvkem Schumannovo hudební dílo a obdiv Klářina otce a konstatování, že v umění byli si vždy zajedno /1843/. Vztah Robertův a Kláry byl naplněn láskou a porozuměním. Klára obětavě stála vždy po boku Roberta, byla mu pečlivou životní družkou, propagovala a hájila jeho hudební dílo. Nejenže mu porodila osm dětí, ale ve zlých dobách živila svou početnou rodinu a zvládla péči o vážně nemocného Schumanna. Dílo Roberta Schumanna od samého počátku jeho tvorby, výlučně inspirováno nejen jeho prožitky, ale i událostmi doby, a to jak společenskými, tak i z jeho osobního života. Za mimořádný je pokládáno jeho zhudebnění Eichendorffových romantických veršů v op. 39 - nazvané Kruh písní; cyklus Dětské scény op. 15, Romance pro klavír op. 28 z roku 1840, věnovaný Kláře aj. Nejzářivější z jeho orchestrálních děl je Jarní symfonie B dur, která byla dokončena v roce 1841. Postupně se Schumann seznamuje a uzavírá celoživotní přátelství s Mendelssohnem a Brahmsem /od 1853/. Schuman jako hudební skladatel od roku 1830 do roku 1853 zkomponoval 148 opusů. Vedle klavírních a varhaních skladeb napsal rozsáhlé skladby orchestrální, např. 3. symfonie Es dur „Rýnská“ op. 97/1850/; Ouvertura o Juliu Caesarovi op.128 /1851/; Ouverturu k messinské nevěstě op.100 /1841,1845/ aj. Dílo vokální, např.: Adventní píseň pro sopránové sólo, sbor a dechové nástroje op. 84 /1847/ Rekviem za Mignon op. 98b /1849/ aj. Je autorem jediné opery Genoveva op. 81 /1847-8/. Již v mládí se u Schumanna začaly projevovat příznaky jeho duševní nemoci. Později bylo prokázáno, že kostní tkáň mu uvnitř lebky začala růst a stále intenzivněji tlačila na jeho mozek. Schumann trpěl častějšími depresemi, bolestmi hlavy, halucinacemi a naposledy přestal ovládat své tělo. Přes tyto překážky stále komponoval. Kolem roku 1850 se odstěhoval s rodinou do Düsseldorfu a jeho stav se tam prudce zhoršoval. Zde se naposledy v rozsahu posledních tří let projevovala jeho hudební genialita. Byl ještě schopen řídit místní amatérský orchestr. V únoru roku 1854 bylo jasné, že nejde o přechodný stav, a Schumann byl ještě veden snahou zachytit své zběsilé představy, ve kterých slyšel hlasy andělů a jejich píseň se pokoušel zachytit na notový papír. Jak se ukázalo, byl to poslední Schumannův hudební kompoziční projev zachycený na notovém papíru. Až po Schumannově smrti Brahms toto celé téma hudebně zpracoval. V době karnevalu se Schumann 27.2.1854 odhodlal ukončit své trápení a ve dvě hodiny odpoledne se vydal po napsání dopisu na rozloučenou v lehkých plstěných bačkorách a oblečen v županu, k Rýnu. Skokem do Rýna se pokusil o sebevraždu. Vytáhli jej místní rybáři, kteří pozorovali jeho nelogické a zmatené chování před skokem do ledového rýnského proudu. Dva a půl roku po svém sebevražedném pokusu prožil ještě v sanatoriu, kde zemřel ve věku 46 let, zestárlý a vyhaslý. Naposledy se s Klárou setkal mezi šestou a sedmou hodinou večerní 27. července roku 1856, to naposledy viděl svou Kláru. Dva dny po tomto posledním setkání, kdy se Kláře pokoušel objetím dát najevo i přes svou nemohoucnost hlubokou lásku k milované ženě, zemřel. Erkul