André Dussollier

Francouzský herec André Dussollier se narodil ve starobylém městě Annecy v jižní Francii, vyrůstal ale v Cruseilles na hranicích se Švýcarskem, později žil v Burgundsku. Na jevišti stál již v deseti letech v rámci školního představení a divadlo jej okouzlilo. Na přání otce, který byl zaměstnancem ministerstva financí, ale musel absolvovat klasické vzdělání a vystudoval univerzitu v Grenoblu. Své touhy po herectví se ale Dussollier nevzdal a koncem šedesátých let odešel do Paříže, kde po přípravných kurzech pod vedením Jeana Périmonyho absolvoval studium na konzervatoři. Jestliže Dussollier bravurně zvládl studium na univerzitě, neméně úspěšný byl i na konzervatoři a hned po dokončení byl angažován do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, kde zaujal v Molierových hrách Scapinova šibalství nebo Měšťák šlechticem. Zároveň si jej povšiml významný režisér François Truffaut, který mu svěřil velkou roli ve filmu HEZKÁ HOLKA JAKO JÁ (Une belle fille comme moi, 1972). Postavy vzdělaných a plachých mladíků s nejednoznačným charakterem provázely Dussolliera i v dalších filmech, s Truffautem se znovu setkal u filmu LÁSKA NA ÚTĚKU (Ľamour en fuite, 1979), mezitím navázal pracovní kontakty s dalšími významnými režiséry jako jsou Eric Rohmer, Claude Chabrol, Claude Pinoteau nebo Claude Lelouch. Mezitím začal hrát také poměrně často v televizi, samozřejmě pokračoval i v práci v divadle, častěji hrál v Théâtre de ľAthénée nebo Théâtre de Montparnasse. Důležité bylo pro Dussolliera setkání s režisérem Alainem Resnaisem, s nímž během osmdesátých let natočil tři filmy. Poslední z nich, MELO (1986), znamenal pro Dussolliera první nominaci na Cézara. Mezitím zaznamenal mimořádný úspěch jednou z hlavních rolí v komedii TŘI MUŽI A NEMLUVNĚ (Trois hommes et un couffin, 1985), která triumfovala po celé Evropě a dočkala se i amerického remaku. Jestliže Dussollierův vstup do světa filmu byl pozvolný, v průběhu devadesátých let se stal jedním z nejžádanějších herců své generace a znovu několikrát bodoval při udělování cen Cézara. Film SRDCE V ZIMĚ (Un coeur en hiver, 1993) režiséra Claude Sauteta vynesl Dussollierovi Cézara za vedlejší roli, znovu pak stejnou cenu získal za film STARÁ ZNÁMÁ PÍSNIČKA (On connait la chanson, 1997) a válečné drama DŮSTOJNICKÝ POKOJ (La chambre des officiers, 2001). Mezitím zaujal svými výkony v dalším historickém filmu PLUKOVNÍK CHABERT (Le colonel Chabert, 1994), do historických kulis je zasazena i úspěšná kriminálka FANTOM PAŘÍŽE (Vidocq, 2001). V obou posledně jmenovaných filmech hrál spolu s Gérardem Depardieuem, setkali se pak ještě u dalších úspěšných filmů DRŽ HUBU! (Tais-toi, 2003) nebo VÁLKA POLICAJTŮ (36 Quai des Orfevres, 2004). Zatímco v sedmdesátých letech natočil Dussollier jen kolem deseti filmů, v poslední době pracuje na několika filmech ročně, kromě řady vedlejších rolí dostává i pozoruhodné příležitosti v ústředních partech, posledním takovým příkladem může být film CORTEX (2008), kde ztvárnil vysloužilého policistu trpícího Alzheimerovou chorobou. Zatím poslední – již osmou – nominaci na Cézara mu přinesl film NIKOMU TO NEŘÍKEJ (Ne le dis a personne, 2006). Nadále se věnuje i divadlu, kromě osvědčené klasiky hraje i v moderně, na scéně Théâtre de la Madeleine to byly Bergmanovy Scény z manželského života, za něž byl nominován na prestižní Molierovu cenu (1996). Znovu se ve výběru na Molierovu cenu objevil za představení Monstres sacrés, sacrés monstres v roce 2003.