Pavel Štecha

Pražský rodák Pavel Štecha, pozdější fotograf a pedagog, se narodil 20.12.1944. Narodil se do velmi složité a nebezpečné doby, kdy z původní Československé republiky zbyl toliko protektorát Čechy a Morava, zatímco na Slovensku vznikl samostatný fašistický stát. Po základní škole Pavel Štecha vystudoval střední průmyslovou školu zeměměřičskou a s čerstvým maturitním vysvědčením v kapse pracoval jako zeměměřič v cementárně. Fotografování se věnoval od školních let a pokračoval s ním i na průmyslovce. Pro studium na pražské katedře fotografie FAMU získal silný impuls v podobě kladného hodnocení souboru svých snímků od uznávaného tvůrce Ludvíka Barana. Přistoupil i na některé rady, které od zkušeného fotografa dostal jako člen amatérského fotoklubu. Na FAMU byl přijat na první pokus v roce 1967. Podstatným zlomem během studií na FAMU bylo odborné vedení Pavla Štecha profesorem Jánem Šmokem /1921-1997/, který měl na něj mimořádný vliv. V roce 1971 absolvoval souborem fotografií ze starobince u sv. Tomáše, ale celý soubor velkého rozsahu zredukoval jen na 13 fotografií, které vykazují i dnes nebývalé kompoziční a dějové vnímání u začínajícího autora. Během studia se pustil do práce na svém cyklu Majitele chat /1970-1984/ , na který později navázal cyklem Doprava ve městě /1974-1980/ a Děti ve městě /1979/. Dokumentárně zachytil také okamžiky a strhující děje z roku 1968. V roce 1989 se svým citem pro děj a vypjatý okamžik, stal symbolem sametové revoluce. Mimo jiné zachytil i atmosféru jednání Občanského fóra. Často navštěvoval legendu české fotografie Josefa Sudka, který se s mladým fotografem dělil o své zkušenosti a poznatky a doporučil mu, aby se o fotografii bavil i s představiteli jiných uměleckých forem. Pavel Štecha se touto radou Josefa Sudka řídil po celou svou uměleckou i pedagogickou kariéru. Stýkal se s architekty, výtvarníky, grafiky, filozofy, sociology, herci. V roce 1972 zpracoval rozsáhlou dokumentaci projektu asanace Žižkova architekta Zdeňka Zavřela. Profesor Šmok již během studií přemlouval Pavla Štecha, aby přijal jeho nabídku umělecké aspirantury na FAMU. Pro politické postoje i fotografickou tvorbu z roku 1968, se Štech nehodil tehdejšímu vedení FAMU. Ke změně došlo až koncem roku 1977, kdy se podařilo Šmokovi prosadit nutnost obsazení místa asistenta pro výuku dokumentární fotografie. Jen částečný úvazek za pár korun přinutil Štecha, aby si přivydělával dokumentárním focením pro televizi a pro barrandovský rejstřík. Spolupracoval s Věrou Chytilovou, Olgou Sommerovou, Helenou Třeštíkovou aj Od prvních okamžiků sametové revoluce v roce 1989 byl Pavel Štecha všude, ke se něco dělo. Známá je jeho fotografie natažené ruky se dvě bílými karafiáty proti kordonu policejních těžkooděnců, nebo seriál z jednáních občanského fóra a momentka s prezidentem Havlem, který symbolicky naslouchá mistru Teodorikovi z vystaveného obrazu. Za tento snímek , získal v roce 1992 nečekaně 2. cenu v soutěži World Press Photo.Od roku 1990 se stal Pavel Štecha docentem na FAMU a vedle toho proděkanem pro zahraniční styky. Potřebě tvůrčí volnosti neodpovídalo Štechovi jeho pedagogické postavení. Vždy životně potřeboval svou přímou účast na procesu fotografické tvorby a hledání nových cest. Proto se v roce 1993 přihlásil do konkurzu na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde byl právě zakládán ateliér fotografie. Štecha byl přijat a po devíti letech byl jmenován profesorem. Během své umělecké dráhy absolvoval řadu mezinárodních stáží a studijních pobytu, např.: Taideteollien Korkeakoulu /Finsko/, Fulbright stipendium USA /1990/ aj. Sám vyučoval ve Stockholmu a v Lahti. Od roku 1992 byl obrazovým redaktorem deníku Prostor. V odborném tisku jsou roztroušeny je odborné stati, např.: Creative Camera, Domus, Casabella aj. Vystavoval samostatně např. : Helsinky /1982/; Istanbul /1989/; Jeruzalém /1990/; Praha /1992, 1996/; Berlín /1993/ aj. Jeho fotografie byly součástí publikací vydávaných v letech 1980 až 2004, např.: Literární toulky Prahou /1980/; Pražské ghetto /1981/; Deseti objektivy /1983/; Domovní znamení staré Prahy /1988/; Listopad 1989 /1990/; fotografie pro monografii Müllerova vila /2000/; Černínský palác /2001/ aj. Pavel Štecha je svým dílem zastoupen ve sbírkách Umělecko průmyslového muzea v Praze; Národní galerie v Praze; Městské galerie v Brně, Národního muzea fotografie v Jindřichově Hradci; Museum of Modern Arts, San Francisco; Jerusalem museum aj. Umělec a tvůrce Pavel Štecha zemřel po dlouhé a těžké nemoci v Praze 21. července 2004, ve věku nedožitých 60 let. Erkul