Hans Christian Blech

Narodil se v Darmstadtu, kde také absolvoval střední školu. Jeho první divadelní angažmá začalo již v roce 1937, když nejprve působil na divadelní scénách v Kielu, krátce pak ve Fraiburgu a ještě před začátkem 2. sv. války ve Starém divadle v Lipsku. Někkolikrát se Blech vyjádřil, že do války nevstupoval s nějakým nadšením, protože jako herec byl přesvědčen, že tak ztrácí nejlepší herecká léta. Jako voják bojoval mimo jiné i na ruské frontě, kde se zranil v obličeji dosti vážně při přesunu na jiný úsek bojů. Toto zranění v tváří, představované hlubokými jizvami, jej vždy odlišovalo od jiných, nejen německých herců, kteří hráli ve válečných filmech. Vzpomínky z těchto válečných prožitků se jistě hluboce vryly do jeho vědomí a byl to on, kdo chápal takovéto role jinak, nežli herci, kteří nezažili hrůzy války z přímé osobní zkušenosti. Po válce se Blech vrátil zpět k divadlu. Stalo se tak až v roce 1947, kdy získal angažmá v Mnichovském komorním divadle, které trvalo až do roku 1955. V roce 1948 využil nabídky společnosti DEFA a pod režijním vedením Ericha Engela hrál v jedné z hlavních rolí ve filmu Blumova aféra. Šlo adaptaci románu Roberta Adolpha Stemmla. V roce 1950 hrál v méně významném filmu Epilog, kterým ukončil etapu seznamování se světem filmu, jelikož již v roce 1951 byl angažován do amerického válečného filmu režiséra Anatola Litvaka Rozhodnutí před úsvitem. Film byl nominován na Oskara 1952 v kategorii nejlepší film a nejlepší střih. Své zkušenosti z vojenského prostředí plného drilu a nesmyslnosti vojenského života, jako i utrpení vojáků, kteří válku nenáviděli, využil v trojdílném filmu Jednotka O8/15. Velmi zdařile a s nadsázkou zde vytvořil roli seržanta Platzeka. Tato filmová minisérie byla editována i na DVD v České republice vydavatelstvím Filmag. V letech 1955 až 1962 vytvořil Christian Hans Blech většinu svých filmových rolí tak, že šlo o vojáky nebo asocální osoby, zklamané jedince, vyčerpané a odevzdané svému osudu. Též za využití svých hereckých schopností vyvářel i postavy s realistickým pohledem na svět a na mezilidské vztahy. O roku 1962 však nastal jistý zlom, který představoval pro herce typu Blecha, že jeho šance na výraznější herecký úspěch, zejména u mimoevropsklých produkcí, se dostavuje právě pro jeho schopnost ztvárnit realisticky profily vojáků poraženého Německa. Mezníkem byl film režiséra Kena Annakina Nejdelší den /1962/. Blech zde výkonem v roli německého pozorovale vojáka Wernera Pluskata, přesvědčil režiséra Kena Annakina, že jej v roce 1966 angažoval do role kaplana Conrada ve válečném filmu Bitva v Ardenách. Typově zapadal Blech i do představ režiséra Johna Guillermina, který jej získal pro roli kapitána Wermachtu Carla Schmidta ve válečném filmu Most u Remagenu /1969/. Významnou roli generála von Rodena v maďarském filmu Plukovník Redl /1985/ uzavřel Blech řadu úspěšných rolí vojáků. Filmové ztvárnění osudů plukovníka Redla v řadách rakousko-uherské armády bylo nakonec oceněno Oscarem a Zlatým globem. Další práci na natáčení rozšířených i o natáčení televizních filmů stálo koncem 80. let minulého století Christiana Hanse Blecha mnoho sil. Posledním dokončeným filmem byl televizní film Velká oslava /1992/. Christian Hans Blech zamřel ve věku 78 let, když za sebou zanechal herecké dílo představující 91 rolí ve stejném počtu filmů od roku 1948.