Jean Cocteau

Jean Cocteau se narodil 5. července 1889 v Maisons-Lafitte ve Francii. Celá rodina tíhla k různým uměleckým činnostem, což malého Jeana značně ovlivňovalo. V roce 1898 spáchal jeho otec, advokát, z nejasných příčin, sebevraždu. Tato tragická událost zanechala na Jeanovi psychické následky a nevyrovnal se s ní do konce života. Z inteligentního chlapce se nezvladatelné a roztržité dítě. Vše mělo za následek i zhoršení školního prospěchu jež pokračovalo i při studiu na střední škole. Po několikátém, neúspěšném, pokusu o složení maturitní zkoušky, píše se rok 1907, se Jean Cocteau vydává na dráhu umělce. V roce 1908 jsou mu vydány první verše. V této době se Paříž stává středem nově vznikajících moderních a revolučních uměleckých směrů, sám se však nestává přívržencem žádného z nich. Pod vlivem ruského divadla, především pak choreografa Sergeje Ďagileva, se pouští i do psaní libret. První z nich napsal v roce 1911, jednalo se o balet a na scéně byl uveden v roce 1917. Mezitím však vypukla první světová válka a Cocteau v ní sloužil jako řidič sanitky. V této době se seznamuje i Pablem Picassem, s kterým později pravidelně spolupracoval, a na Cocteaua měl značný vliv. Po válce se s velkou vervou pouští do bouřlivého společenského života, návštěvy kabaretů, nevěstinců a opiových kuřáren jsou na denním pořádku. Ač měl poměr i s ženami, veřejně se přiznává ke své homosexualitě, což v té době vzbuzovalo značné pohoršení. V roce 1919 se seznamuje s šestnáctiletým talentovaným umělcem Raymondem Radiguetem, později proslavený románem Ďábel v těle. Čtyřletý vztah byl ukončen Radiguetovou smrtí, jež v roce 1923 umřel na tyfus. Od počátku dvacátých let se soustřeďuje na divadlo a uvádí několik, ve své době, svým pojetím, skandálních, her, např. Modrý vlak (1924) s podtitulem „balet na jakoukoliv hudbu“. Je činný i literárně, vychází mu román Thomas L’Imposteur (Tomáš lhář, 1923) a Le Grand Ecart (Velký skok, 1923). V roce 1925 zkouší Jean Cocteau i filmovou kameru a natáčí krátký film Jean Cocteau Fait du Cinema. V roce 1930 natáčí, podle vlastního scénáře, film Le Sang d’un poete (Básníkova smrt. 1930), v tomto roce uvádí i jednu ze svých nejlepších her, či spíše divadelní text, neboť se jednalo o hru pro jednoho herce, nazvanou Lidský hlas (1930). V roce 1937 se, při jedné ze zkoušek divadelního představení, seznámil s mladým začínajícím hercem Jeanem Maraisem.Netrvalo dlouho a stali se z nich milenci, a později i dlouholetí životní partneři. Z jejich vzájemné inspirace vzniklo několik pozoruhodných děl, především ve filmové tvorbě. Podle scénáře Jeana Cocteaua natočil v roce 1943 režisér Jean Delannoy film L’eternel retour (Věčný návrat) a výkon Jeana Maraise v hlavní roli je dodnes považován za jeho jeden z nejlepších. Dvojice Jean Cocteau, jako autor scénáře, režisér a herec, a Jean Marais, jako představitel titulní role, se objevuje i v pozdějších filmech, La Belle et la bete (Kráska a zvíře, 1946), L’Aigle deux tetes (Dvouhlavý orel, 1947), Les Parents terribles (Hrozní rodiče, 1948), Orphée (Orfeus, 1949) a Le Testament d’Orphée, ou ne me demandez pas pourguoi! (Orfeova závěť, aneb Neptej se mě proč!, 1960). Když 11. října 1963 Jean Cocteau zemřel, v Milly-la-Foret, na plicní edém, byl Jaen Marais požádán sdělit tuto zprávu veřejnosti, dojetím však ze sebe nevydal ani hlásku a před zástupem novinářů utekl. Jean Costeau je především považován za vynikajícího básníka francouzské avantgardy počátku dvacátých let minulhostoletí, ale jeho všestranný talent mu umožnil zasáhnout téměř do všech oblastí umění. Jako divadelní dramatik se nevyhýbal téměř žádné z divadelních forem, stal se propagátorem syntézy různých umění, a mimo poezii napsal i několik románů. U filmu, kromě psaní scénářů a režie, se objevoval ve svých filmech, v menších rolích, i před kamerou. Měl vliv i na mladou francouzskou hudební scénu a pod vlivem Pabla Picassa se projevil i jeho výtvarný talent.