Theo Lingen

Theo Lingen – vlastním jménem Franz Theodor Schmitz, se narodil 10.6.1903 v německém Hannoveru, jako syn soudního rady. Studoval na Goethově hannoverském gymnáziu, ale neodmaturoval. Už jako student se aktivně účastnil všech inscenací divadelních představení pořádaných školou a při jednom představení byl jeho talent doslova „objeven“ - a Theo se rozhodl pro nejistou kariéru herce. Aby uchlácholil otce, rozhodl se nevystupovat pod svým rodným jménem, a tak vznikl umělecký pseudonym - Theo Lingen. Prvním divadlem, kde zakotvil, byl Boulevard-Theater Schauburg - Hannover. Už první kroky na profesionální scéně daly tušit, že se rodí veliký komik. Hostoval v divadlech ve Frankfurtu nad Mohanem a Berlíně a za krátko si ho vyhlédl filmový režisér Fritz Lang, který vyzkoušel Theovy herecké kvality i v odlišném žánru – krimi, ve snímcích: Město hledá vraha - M - Eine Stadt sucht einen Mörder – 1931, nebo Testament doktora Mabuse - Das Testament des Dr. Mabuse – 1933. Linge byl především komik a jako takového jej znali jeho diváci. Lze jen zkonstatovat, že Theo Lingen šel doslova z filmu do filmu a od roku 1929 natočil více než 260 filmů. Společně s dalším hercem - Rakušanem malé postavy - Hansem Moserem, vznikla jedinečná kombinace dvou různorodých, ale výborných komiků. I známý filmový oblíbenec - herec Hans Rühman byl rád, když byl Lingen obsazován do jeho filmů. Byla to vždy záruka dobré zábavy. Filmy, ve kterých hrál, se blýskaly humorem a tak jen namátkou z toho množství uvádím: Meine Frau, die Hochstaplerin 1931, Kleiner Mann – was nun? 1933, Ein Walzer für dich – hudební filmová komedie 1934, Opernring 1936, výborné černobílé zpracování dobrodružného romantického dramatu - Der Tiger von Eschnapur a Das indische Grabmal, podle spisovatelky They von Harbou, oba snímky byly natáčené v Indii v roce 1937 a 1938, zde si zahrál inženýra, asistenta na stavbě pro maháradžu Chandru – Fritz van Dogen, Hans Stüwe, La Jana, Gisela Schlüter, Immer wenn ich glücklich bin..!, 1939, Opernball 1939, další úspěšná komedie – Sieben Jahre Pech - Sedm let neštěstí – 1940, Wiener Blut s Hansem Moserem a Willy Fritschem – 1942, aj. Po válce se pustil také do režírování a psaní scénářů jako byl film z roku 1947 - Wiener Melodie, Heidi 1952, Die Wirtin zur Goldenen Krone 1955 nebo Tři muži na koni - Drei Mann auf einem Pferd, s manželskou dvojicí Nadjou Tiller a Walterem Gillerem. Theo byl ženatý s první manželkou spisovatele Bertholda Brechta, operní zpěvačkou Marianne Zoff. S příchodem fašismu však začal překážet Mariannin položidovský původ jistým nacistickým hodnostářům a Lingen začal mít i pracovní problémy. Zachránila ho jeho obrovská popularita mezi německými diváky, přesto však uvažoval o odchodu do exilu, což mu nebylo umožněno. Přestěhovali se alespoň s manželkou a dcerou Ursulou, která se později také stala herečkou, do Rakouska, které se, jestli se to dá říci, alespoň tvářilo jako neutrální země, a ve Vídni se usadili. K filmování vždy odjížděl do Německa z Vídně. Po ukončení války byl zvolen v červnu 1945 starostou Vídně. Působil v divadle Wiener Burgtheater a občas hostoval na německých scénách. Jeho poslední filmovou rolí byl hrabě Jean ve filmu - Zwei himmlische Töchter z roku 1978. Theo Lingen se na počátku října 1978 zhroutil v důsledku rakoviny a jejímu vlivu dne 10.11. 1978 podlehl. Je pohřben ve Vídni a uložen mezi velkými osobnostmi kultury taktéž ve Vídni – na jeho hrob byla vytvořena mistrná skulptura akademické sochařky profesorky Evy Mazucco a bylo po něm pojmenováno náměstí hlavního města Rakouska. Marta Holubová-clara.bow