Pietro Tordi

Italský herec Pietro Tordi odehrál bezmála 140 rolí ve filmu a televizi, a i když se jednalo jen o vedlejší postavy, díky účasti na řadě slavných titulů zůstává jeho jméno i tvář dodnes v povědomí diváků. Pocházel z Florencie a původně byl učitelem na základní škole, díky této profesi se ve třicátých letech dostal k práci v rozhlase, a protože od mládí toužil po herectví, od rozhlasového mikrofonu vedly jeho další kroky na divadelní jeviště a do filmových studií. Před kamerou se poprvé mihnul v historickém filmu DOKTOR ANTONIO (Il dottore Antonio, 1937), častěji ale začal točit až v padesátých letech. Z formátu epizodek postupně přešel k výraznějším vedlejším rolím a menší příležitosti dostal i v mezinárodní produkci. Ve slavném americkém filmu QUO VADIS (1951) se objevil jako římský císař Galba. Středně velké role potom hrál v řadě historických filmů z různých období (BENÁTSKÝ KAPITÁN – Il capitano di Venezia, 1951; ANITA GARIBALDI – Camicie rosse, 1952). Vedle komerční produkce je na místě zmínit i Tordiho účast na tvorbě významných tvůrců italského neorealismu, například režisér Giuseppe de Santis jej pověřil úlohami advokáta (NENÍ MÍRU POD OLIVAMI – Non c’è pace tra gli ulivi, 1949) nebo architekta (ŘÍM V 11 HODIN – Roma, ore undici, 1951). V dalších letech točil Pietro Tordi několik filmů ročně, a i když je nejlépe známý v úlohách vážených mužů, stejně dobře se uplatňoval i v komediích, znovu hrál advokáta (ROZVOD PO ITALSKU – Divorzio all’italiana, 1961), z početných rolí v žánru sandálu a meče připomeňme alespoň postavu sluhy Piláta Pontského v oscarovém filmu BEN HUR (1959). Šedesátá léta před kamerou strávil hlavně v italském žánru spaghetti westernů, v nichž byl uváděn pod pseudonymy Peter Tordy nebo Peter Barclay. Znovu jej ale ke spolupráci zvali například francouzští filmaři a Tordiho jsme u nás mohli vidět v rolích předsedy vědeckého kongresu (FANTOMAS SE ZLOBÍ – Fantomas se dechaîne, 1965) nebo vládce pařížského podsvětí Velkého korzára (BÁJEČNÁ ANGELIKA – Merveilleuse Angélique, 1965). Kromě filmu nadále působil v rozhlase, od konce padesátých let často natáčel také v televizi, kde hrál v řadě seriálů. Jestliže během 50. a 60. let odehrál desítky rolí v béčkové komerční produkci, další dekáda mu poskytla příležitosti v úlohách mužů v prestižním společenském postavení v tehdy oblíbeném žánru ambiciózních politických dramat (JMÉNEM ITALSKÉHO LIDU - In nome del popolo italiano, 1971; ZLOČIN NA MATTEOTTIM – Il delitto Matteotti, 1973). Z jeho pozdější filmografie se sluší připomenout roli biskupa Terenzia a strýce titulního hrdiny (Alberto Sordi) v komedii MARKÝZ DEL GRILLO (Il marchese del Grillo, 1981). Filmová kamera jej zachytila naposledy v Monicelliho filmu TEMNÉ ZLO (Il male oscuro, 1990). Zemřel téhož roku ve věku 84 let.