Nadia Barentin

Francouzská herečka Nadia Barentin se proslavila především v divadle, diváci ji ale často mohli vídat i ve filmu a televizi. Na jevišti stála poprvé bez odborné průpravy již v roce 1948, poté na různých scénách své umění zdokonalovala, hrála v klasice i moderně. Většinu padesátých let strávila ve Štrasburku, po návratu do Paříže na sebe výrazněji upozornila ve slavné hře Osm žen (Théâtre Edouard VII, 1961). Do záře filmových reflektorů vstoupila Nadia Barentin sice se slavným titulem, ale na minimálním prostoru, navíc svou hereckou kariéru před kameru nijak nerozvíjela. Jejím debutem byla role květinářky Jacqueline ve filmu BÁJEČNÁ ANGELIKA (La merveilleuse Angélique, 1965), znovu se ale před kamerou začala objevovat až v sedmdesátých letech. Mihla se například ve válečné komedii NÁVRAT SEDMÉ ROTY (On a retrouvé la septième compagnie, 1975), později ji zviditelnila spolupráce s tehdy populární divadelní skupinou Les Splendid (HRDINŮM NENÍ ZIMA NA UŠI – Les héros n’ont pas froid aux oreilles, 1979; PŘIJĎ KE MNĚ, BYDLÍM U KAMARÁDKY – Viens chez moi, j’habite chez une copine, 1981), příležitostně hrála také v televizních seriálech. Odlišně od jejího angažmá ve filmu a televizi se prozatím odvíjela její divadelní kariéra. Hrála pod vedením nejvýznamnějších režisérů a po boku nejslavnějších herců, například ve hře Vítr ve větvích sasafrasu byl jejím partnerem Jean Marais (Théâtre de la Madeleine, 1981). Za hlavní roli v představení hry G. B. Shawa Dům zlomených srdcí (Théâtre de la Ville, 1978) získala prestižní ocenění Svazu divadelních kritiků. Později byla dvakrát nominována za vedlejší role na divadelní Molièrovu cenu (1993, 2002). Teprve v devadesátých letech se stala vytíženou filmovou a televizní herečkou, což vzhledem k věku souviselo s omezením aktivit na divadelních jevištích. Diváci ji mohli vídat v oblíbených kriminálních seriálech (JULIE LESCAUTOVÁ, 1997; MAIGRET, 1998; ŽENA V TALÁRU – Boulevard du Palais, 2001). Zajímavé příležitosti dostala i v televizních životopisných filmech (PASTEUR, CINQ ANNÉES DU RAGE, 1995) nebo adaptacích literárních předloh (OTEC GORIOT – Le père Goriot, 2004). Před filmovou kamerou se vrátila ke spolupráci s bývalými členy uskupení Les Splendid (VELKÉ MILOSTNÉ VOLÁNÍ – Un grand cri d’amour, 1998; FELIX A LOLA – Félix et Lola, 2001). Závěr její kariéry byl ale především ve znamení role matky představené v úspěšném televizním seriálu LOUIS STAROŽITNÍK (Louis la brocante, 1998-2011; hrála ve třiceti dílech). Nadia Barentin měla celoživotní vášeň pro cigarety, takže tvrdý verdikt v podobě diagnostikované rakoviny plic nebyl nijak překvapivý. Přesto se nechtěla vzdát práce a kvůli poslednímu natáčení přerušila léčbu. Premiéry svého posledního filmu (PARLEZ-MOI DE VOUS, 2011) se již nedočkala, zemřela 22. března 2011 ve věku 74 let.