Paul Simon

Americký muzikant, skladatel a textař židovského původu, Paul Frederic Simon se narodil 13. října 1941 ve městě Newark (stát New Jersey, USA), dětství ale prožil v newyorské čtvrti Queens. Právě tady se na stejné škole poznal a spřátelil Arthurem Garfunkelem, s nímž ho spojovala stejná vášeň pro hudbu a písničky. Když spolu účinkovali na školních besídkách, nikdo (ani oni sami) ještě netušil, jak výrazně se zapíší do dějin americké hitparády... Jejich velkým vzorem byla kapela Everly Brothers, kterou pod jménem "duo Tom & Jerry“ vcelku úspěšně napodobovali. Svůj první sing vydali už v roce 1957, když jim oběma bylo 16 let. Autorem písničky „Hey, Schoolgirl“ byl právě Simon, který se už v té době projevoval jako nadaný komponista a textař. Muzice se Paul Simon neúnavně věnoval i jako student anglické literatury na Queens College a mezi léty 1957 - 1963 napsal a natočil spousty písní, převážně v rokenrolovém duchu. Roku 1963 došlo v jeho kariéře k zásadnímu zlomu - do jeho života vstoupil folk a Paul mu naprosto podlehl.Vystupoval v té době sólově a pod různými pseudonymy (Tico, Paul Kane, Jerry Landis, True Taylor), nakonec se ale počátkem roku 1964 opět sešel a Artem Garfunkelem. Poté, co i jeho oslnil několika svými skladbami ve folkovém stylu, dali se oba kamarádi znovu dohromady a jako duo Simon and Garfunkel vydali desku s názvem Wednesday Morning, 3 A.M. Autorem většiny skladeb byl Simon, jehož dílem byl i budoucí hit „Sounds of Silence“. Právě ona se (byť v trošku přepracované, folk-rockové verzi) stala se vánočním hitem roku 1965 a oba své interprety rázem vynesla mezi nejuznávanější hudebníky doby. Simon a Garfunkel se od roku 1966 těšili stále větší popularitě a jejich desky si získaly oblibu posluchačů i uznání kritiky. Některé z jejich písní se objevily ve filmu "Absolvent" (The Graduate) s debutujícím Dustinem Hoffmanem a Anne Bancroft. Zvláště pak proslula zejména píseň „Mrs. Robinson“, za níž Paul Simon získal první ze svých šestnácti cen GRAMMY. Spolupráce s A. Garfunkelem trvala až do roku 1970, kdy se slavné duo k velikému překvapení a nelibosti svých fanoušků nečekaně rozpadlo, ale ani tehdy Simonova hudební hvězda nikterak nezapadla. Kromě občasných koncertů se svým bývalým partnerem se Paul nadále věnoval své práci a úspěšně vydával jedno sólové album za druhým. V roce 1985 Simon účinkoval v singlu We Are the World pro podporu Afriky a o rok později se tento "zpívající básník" vypravil do Johannesburgu, aby zde připravil svoji patrně nejslavnější desku vůbec, legendární Graceland, oceněnou GRAMMY v hlavní kategorii album roku. Jeho Koncert v Zimbabwe (1987) byl také jedním z prvních významných protestů proti jihoafrickému apartheidu. Pomohl k tomu, aby byl Simon očištěn z nařčení, že s tímto rasistickým režimem sympatizuje, když spoluprací s místními hudebníky porušil bojkot OSN. V roce 1990 vydal skladatel další přesvědčivou a úspěšnou world-music desku The Rhythm of the Saints, kombinující latinskoamerické (zejména brazilské) rytmy, kreolské i africké motivy. S ní autor dosáhl vrcholu své slávy, což mu vyneslo pozvánku k dalšímu vystoupení v Central Parku (deset let poté, co na stejném místě stanul s Garfunkelem 15. října 1991 - koncert vyšel na desce i videokazetě). Vystoupení pod širým nebem navštívilo odhadem 750 000 diváků. Po desetileté pauze, vyplněné přípravou muzikálu a koncertováním (např. turné s Bobem Dylanem v roce 1999) Paul vydal intimně laděné album You're the One (2000) znamenající jistý návrat směrem k folkrocku. Nedosáhlo sice komerční úspěšnosti předchozích desek, nicméně obdrželo příznivé kritiky i další nominaci na GRAMMY pro Album roku. Prozatím poslední nahrávka vyšla P. Simonovi 9. května roku 2006 - je to album s názvem Surprise, označované za jeho „velký návrat“. P. Simon získal za své „písničkářství“ mnoho prestižních ocenění - mimo jiné 16x GRAMMY, Musicares Award, Kennedy Center Award, je dokonce dvojnásobným členem „Rock and Roll Hall of Fame" a roku 2007 se stal prvním držitelem Gershwinovy ceny za celoživotní přínost rozvoji populární písně, udělené americkou National Library of Congress. Během devadesátých let pracoval P. Simon na muzikálu, určeném pro Broadway a inspirovanému skutečnými událostmi. Šlo o příběh napraveného brutálního vraha, muzikál se ale na jevišti příliš neohřál a po třech měsících byl stažen z provozu. Na rozdíl od A. Garfunkela se P. Simon filmování příliš nevěnoval, přesto se však objevil například v roli hudebního producenta Tony Laceyho v Annie Hall a také bývá častým hostem mnoha televizních pořadů a vystoupení. Jeho blízkými přáteli jsou známí komikové Steve Martin a Chevy Chase, kteří se objevili i na videoklipech k jeho hitům „You Can Call Me Al“, nebo „Proof“. Spolu s Chevy Chasem také napsal scénář k parodické show „Paul Simon Special“ (1977), oceněné Emmy a v roce 1992 o něm byl natočen dokument pod názvem „Born at The Right Time“. Co se Paulova osobního života týká, ví se o něm, že byl 3x ženatý a že je otcem 4 dětí. Jeho první ženou byla o něco starší Peggy Harper, s níž má syna Harpera (1972). Roku 1975 se však rozvedli. Druhé manželství se známou americkou herečkou Carrie Fisher trvalo pouhých jedenáct měsíců. Rozešli se záhy poté, co Carrie potratila a také kvůli jejím údajným problémům s drogami. Simonova současná manželka je o 25 let mladší písničkářka Edie Brickell (vzali se v roce 1992). Mají tři děti - Adriana Edwarda (1992), Loulou Belle (1995) a Gabriela Elijaha (1998). A protože jablko nepadá daleko od stromu, pokračovatele - muzikanty našel Paul Simon mezi svými potomky hned dva: hudbě se věnují i jeho synové Harper a Adrian.