René Clément

Původně studoval architekturu, ale zároveň se od mládí živě zajímal o film. Vstup do světa filmu umožnil slavný herec Jacques Tati; setkali se v roce 1934 a o dva roky později spolu natočili kratičkou grotesku PĚSTUJ SI SVOU LEVAČKU (Soigne ton gauche, 1936). Poté Clément natočil několik dalších filmů, mimo jiné dokumentů z arabských zemí, kde strávil druhou polovinu třicátých let. Celovečerní debut René Clémenta se datuje až do doby po druhé světové válce, kdy v roce 1946 natočil hned tři filmy. Prvním z nich bylo drama BITVA O KOLEJE (La bataille du rail, 1946). V tomto filmu Clément zúročil své zkušenosti z natáčení dokumentů o práci železničářů; snímek je ostatně spíše hraným dokumentem, nicméně patří k prvním uměleckým dílům reflektujícím události závěru války v okupované Francii. Film znamenal pro Clémenta také první úspěch – získal cenu za režii a cenu mezinárodní poroty na festivalu v Cannes, v roce 1947 pak obdržel cenu francouzského syndikátu filmových kritiků. Válečným dramatem byl také další film z téhož roku, OTEC KLIĎAS (Le Pére tranquille, 1946). Třetí film z Clémentových začátků vznikl ve spolupráci se slavným Jeanem Cocteau; pohádkový příběh KRÁSKA A ZVÍŘE (La Belle et la Bętę, 1946) je dodnes vysoce ceněnou uměleckou výpovědí své doby v hlavní roli s Jeanem Maraisem. Za tento film získal Clément francouzskou filmovou cenu Prix Louis Delluc. Všeobecný hlad po kultuře v době těsně po válce vyhnal do kin neuvěřitelné množství návštěvníků a Clémentovy tři filmy z roku 1946 vidělo v biografech téměř šestnáct miliónů diváků. Také následující rok byl pro Clémenta úspěšný – film LES MAUDITS (1947) čerpal opět z tématu závěru druhé světové války a na festivalu v Cannes byl oceněn jako nejlepší dobrodružný film. Neméně úspěšné bylo franouzsko-italské drama AU-DELÁ DES GRILLES (1949) s Jeanem Gabinem v hlavní roli. Tento film získal dvě ocenění na festivalu v Cannes a nakonec v roce 1951 obdržel Oscara za nejlepší neanglický film. V padesátých letech tvorba René Clémenta polevila co do počtu – za celou dekádu natočil jen pět filmů, tři z nich však dotvrdily Clémentovy mimořádné schopnosti. Film ZAKÁZANÉ HRY (Jeux interdits, 1952) nadále sledoval režisérovu uměleckou reflexi událostí druhé světové války. Film získal celkem sedm ocenění ve Francii i v zahraničí včetně dalšího Oscara a Zlatého lva na mezinárodním festivalu v Benátkách. Další film PAN RIPOIS (Monsieur Ripois, 1953) byl adaptací literární předlohy Louise Hemona. Clément za něj získal zvláštní cenu na festivalu v Cannes, na stejném festivalu byl jako nejlepší herec oceněn představitel hlavní role Gérard Philippe. Také další snímek vycházel z literární předlohy – film GERVAISE (1956) byl zpracováním románu Zabiják slavného Émile Zoly. Opětovné nominace na Oscara a Zlatého lva v Benátkách zůstaly tentokrát neproměneny, ale film získal celkem sedm ocenění včetně tří triumfů pro samotného režiséra. Nutno dodat, že až s tímto filmem se Clément po několika letech vrátil na přední příčky v návštěvnosti kin a snímek GERVAISE viděly ve Francii přes čtyři milióny diváků. Do šedesátých let vstoupil René Clément šťastným odklonem od své dosavadní tvorby a jeho filmy z této dekády patří k důstojným zástupcům tzv. francouzské drsné školy. Film V PLNÉM SLUNCI (Plein soleil, 1960) byl vynikajicím kriminálním thrillerem ze současnosti, režisér zde opět vsadil na literární předlohu (román M. Ripley od Patricie Highsmith), zárukou úspěchu byla také stoupající hvězda Alaina Delona. Zřetelná inspirace Hitchcockem, na nějž se ostatně sám Clément odvolával, důkladné vykreslení psychologie postav, na svou dobu poměrně otevřené téma homosexuality a v neposlední řadě převratný závěr, kdy vrah z děje vychází jako nepotrestaný vítěz, to všechno učinilo z filmu V PLNÉM SLUNCI nadčasovou uměleckou hodnotu. Film byl oceněn v USA jako nejlepší zahraniční film Cenou E. A. Poea, která byla udělována v žánru mysteriózních snímků. Alain Delon hrál také v dalším Clémentově filmu JAKÁ SLAST ŽÍT (Quelle joie de vivre, 1961), který svým komediálním pojetím zcela vybočuje z dosavadní režisérovy tvorby. Následujícím snímkem DEN A HODINA (Le jour et l'heure, 1963) se Clément vrátil k oblíbenému tématu osamělého jedince na pozadí dramatických událostí druhé světové války. Film KOČKY (Les Félins, 1964) je naopak pokračováním umělecké linie nastoupené počátkem 60. let. Také v tomto kriminálním filmu vycházejícím ze zahraniční literární předlohy (scénář napsal sám Clément) hrál Alain Delon. Válečný film PARIS BRULE-T-IL? (1966) byl natočen podle stejnojmenného románu, objevila se v něm řada – nejen francouzských – hvězd a byl nominován na Oscara. Clément se v tomto snímku vrátil ke svým začátkům a jedná se o polohraný dokument, který byl kvůli použití autentických filmových materiálů natočen celý černobíle. Po několikaleté přestávce pak Clément vytvořil jeden z vrcholů nejen francouzské kinematografie, když natočil legendární kriminální thriller CESTUJÍCÍ V DEŠTI (Le passager de la pluie, 1969). Toto psychologické drama s výborně hrajícími Marlene Jobert a Charlesem Bronsonem patří k nejlepším ukázkám francouzské drsné školy. Z několika nominací získal film v roce 1971 cenu Zlatý glóbus, Marlene Jobert byla pak oceněna jako nejlepší herečka italskou cenou Premi David di Donatello. Je na místě také poznamenat, že CESTUJÍCÍ V DEŠTI po delší době v Clémentově tvorbě zaznamenal mimořádný divácký úspěch – v sezóně 1970 byl v návštěvnosti kin na druhém místě v těsném závěsu za Četníkem ve výslužbě a v kinech jej vidělo přes 4.700.000 lidí. Linii tzv. drsné školy sledují i Clémentovy poslední tři filmy ze 70. let, které už však nedosáhly takového věhlasu. Posledním Clémentovým snímkem byl film JEUNE FILLE LIBRE LE SOIR (1975), drama s tématikou únosu. V roce 1984 získal René Clément čestného Cézara za celoživotní tvorbu, o dva roky později byl zvolen do Akademie krásných umění a od roku 1990 byl prezidentem francouzské Akademie. Poslední léta života trávil v Monaku, kde zemřel den před svými 83. narozeninami 17. března 1996. Clément jako držitel dvou Oscarů a řady dalších francouzských i zahraničních ocenění patří k nejvýznamnějším francouzským režisérům 20. století. Jeho umělecká tvorba má dva základní proudy – dramata z doby druhé světové války spadající do francouzského filmového neorealismu a kriminální thrillery inspirované americkou literaturou, z této tématické filmografie vybočují jen dva filmy s Jeanem Maraisem z druhé poloviny 40. let nebo jedna komedie s Alainem Delonem z let šedesátých. Zobrazení neslavné francouzské historie z válečných let má ve francouzské filmografii silné zastoupení v různých žánrech. Clément byl jedním z prvních, kteří se tomuto tématu věnovali. Zatímco od 60. let byla válka především doménou slavných komedií, v době těsně po válce nebylo veseloherní pojetí vhodné a Clément se svými dramaty s touto etapou francouzských dějin vyrovnal více než důstojně. Svými kriminálními thrillery od počátku 60. let pak Clément vzdával hold americké detektivní literatuře, kterou obdivoval a jejíž stěžejní díla adaptoval vlastními scénáři.