Giorgio Simonelli

Italský režisér Giorgio Simonelli natočil přes šedesát filmů, většina z nich ale kvalitami ani komerční úspěšností nepřesáhla dobový průměr, nelze mu nicméně upřít snahu o oživení komediálního žánru, jemuž se věnoval od třicátých let, zvláště má zásluhu na budování popularity oblíbené komické dvojice Franco a Ciccio, s níž spolupracoval v závěru své kariéry. Giorgio Simonelli pocházel z Říma a jako řada jiných režisérů začínal profesí novináře, byl filmovým kritikem v denících Gente nostra a Avvenimento. Od filmové žurnalistiky nebyla dlouhá cesta přímo k filmu a již ve dvacátých let se Giorgio Simonelli začal uplatňovat jako asistent režie, byl také spoluautorem scénáře k prvnímu italskému zvukovému filmu PÍSEŇ LÁSKY (La canzone dell’amore, 1930). Během třicátých let pracoval především jako střihač, jeho režijním debutem byl film MELODRAMA (Melodramma, 1933) ve spolupráci s německým režisérem a českým rodákem Robertem Landem. Nedlouho nato začal Simonelli pracovat jako samostatný režisér, výrazněji se ale prosadil až ve válečných letech, kdy točil s populárním komikem Toto (TOTO V JÁMĚ LVOVÉ – Toto nella fossa dei leoni, 1943) nebo se sourozeneckou trojicí de Filippových (NEHNU SE! – Non mi muovo!, 1943). Z jeho pozdější tvorby stojí za připomenutí adaptace divadelní hry NÁKLAĎÁK (La bisarca, 1950) natočená na rozhraní sci-fi a politické satiry s Lídou Baarovou v jedné z hlavních rolí. Jeho doménou ale zůstával komediální žánr, jemuž se s úspěchem věnoval po celá padesátá léta (STALO SE NA KOMISAŘSTVÍ – Accadde al commissariato, 1954) a občas se mu podařilo angažovat i hvězdné mezinárodní obsazení (MANŽELKA JE STEJNÁ PRO VŠECHNY – La moglie e uguale per tutti, 1955), mimo jiné točil i muzikály, nevyhýbal se ani příležitostem pro začínající mladé herce jako byl například Terence Hill (ULIČNÍK – Guaglione, 1957). Častěji spolupracoval s Ugo Tognazzim, respektive s dvojicí Ugo Tognazzi – Walter Chiari, s níž na přelomu 50. a 60. let natočil několik filmů, mimo jiné parodickou variaci na žánr sandálu a meče (TIBERIUS – I baccanali di Tiberio, 1960), příklon k parodii naznačuje i název jiného filmu ROCCO A JEHO SESTRY (Rocco e le sorelle, 1961). Závěr Simonelliho filmařské dráhy je ve znamení spolupráce s dvojicí herců Franco Franchi a Ciccio Ingrassia, známou jako Franco & Ciccio. S nimi začal točit počátkem šedesátých let a několik let budoval jejich oblibu u diváků řadou filmů, které vesměs parodovaly dobově oblíbené žánry špionážních filmů (DVA GANGSTEŘI – I due mafiosi, 1964) nebo westernů (DVA SERŽANTI GENERÁLA CUSTERA – I due sergenti del generale Custer, 1965). V první polovině šedesátých let realizoval Giorgio Simonelli přes patnáct filmů, většina z nich byla natočena právě s dvojicí Franco & Ciccio, znovu se ale vracel i ke spolupráci s Ugo Tognazzim (TROMBÓNY FRA DIAVOLA – I tromboni di Fra Diavolo, 1962), připomeňme ale také dobrodružný snímek ROBIN HOOD A PIRÁTI (Robin Hood e i pirati, 1960) s Lexem Barkerem v hlavní roli. Svůj poslední film, westernovou parodii RINGOVI SYNOVÉ (I due figli di Ringo, 1966) opět s Francem a Cicciem již nedokončil, po jeho úmrtí titul dokončil Giuliano Carmineo. Giorgio Simonelli zemřel v Římě 3. října 1966 ve věku 64 let.