Lil Dagover

Tato německá herečka holandského původu (vlastním jménem Marie Antonia Siegelinde Martha Seubert) se narodila 30. září 1887 na indonéském ostrově Jáva, který v té době patřil mezi nizozemské kolonie. Její otec tu pracoval jako lesní inženýr a protože chtěl pro svoji dceru dobré vzdělání, poslal ji jako desetiletou zpátky do Evropy, kde postupně studovala na internátních školách v Baden-Badenu, Výmaru a Ženevě. Už jako mladičká se rozhodla pro cestu dramatické umělkyně a ihned po skončení studií se po ní také vydala. Zpočátku hodně cestovala a sbírala zkušenosti na divadelních štacích po celé Evropě. Svůj první křest na stříbrném plátně si odbyla roku 1913 ve snímku Louise Helda "Snake Dance", ale ty pravé dveře do světa filmového umění jí otevřel až sňatek s hercem Fritzem Daghoferem. Přestože jejich manželství trvalo jen krátce (1917-1919), jeho přínos pro Lilin další život byl obrovský. Nejenže z něj vzešla její jediná dcera Eva Marie, ale získala tak i svůj umělecký pseudonym - původní mužovo příjmení Daghofer pozměnila na Dagover a této podobě pak zůstala věrná až do smrti. Díky manželovi, který ji seznámil s mnoha důležitými režiséry, se navíc velice rychle rozjela i její profesní kariéra. Roku 1919 zazářila v roli exotické krásky O-Take-San ve filmu "Harakiri", následující rok si zahrála v hororu "Das kabinet des Doktor Caligari" , r. 1921 ve snímku "Der Tod müde" a další rok v "Dr. Mabuse der Spieler". Pak už šlo všechno jako na drátku, role přibývaly a popularita stoupala... Usadila se v Německu a v době Výmarské republiky se už těšila pověsti jedné z nejuznávanějších hereček. Roku 1926 se provdala za filmového producenta Georga Witta, pod jehož záštitou pak natáčela nejenom v Německu, ale i ve Francii a Švédsku. Určitý zlom pro ni znamenal nástup zvukového filmu, kdy kromě jediného, anglicky mluveného filmu "Žena z Monte Carlo" (1932) přestala pracovat v zahraničí a soustředila se pouze na produkci německou. 30. léta byla pro Lil Dagover zpočátku dobou velkolepých dramat, ale po nástupu nacismu se přehrála do spíše lehce komediální a muzikálové polohy, ve které během let 1933-1944 natočila 23 filmů. Snažila se tím vyhnout politické angažovanosti, ale přesto (nebo možná právě proto) sklízely její válečné snímky ohromný úspěch mezi vojáky německého Wehrmachtu. Mezi její obdilovatele navíc patřili mnozí čelní přestavitelé Třetí Říše s A. Hitlerem v čele, což jí kromě několika pozvánek na slavnostní bankety v jeho přítomnosti vyneslo r. 1944 i vyznamenání "Válečným křížem" za zásluhy o pozvednutí ducha německé armády. Po skončení války zůstala Lil Dagover i nadále žít v Bavorsku a pracovat pro německou kinematografii. Mimo mnoha dalších se v roce 1948 objevila v protinacistickém dramatu "Die Söhne des Herrn Gaspary" , rok 1957 jí přinesl roli v mezinárodně uznávaném filmu "Bekenntnisse des Hochstaplers Felix Krull" a r.1962 získala filmovou cenu za dlouholetou vynikající práci v německém filmu. To ovšem ani zdaleka neznamenalo konec její cesty, protože před touto vynikající umělkyní bylo ještě dalších 20 let, vypněných usilovnou prací a zaslouženými úspěchy. Lil Dagover, která ani v pozdním věku nezanedbávala divadlo a oblíbila si i práci v televizních seriálech, se dožila obdivuhodných 92 let. Svůj poslední film "Povídky z vídeňského lesa" (1979), dokončila necelý rok před smrtí a téhož roku vyšla i její autobiografie, nazvaná Ich war die Dame ( Byla jsem dámou). Zesnula 24. ledna 1980 ve svém mnichovském domě a je pohřbená po boku svého druhého manžela (zemřel r. 1972) ma místním lesním hřbitově Grünwald.