Armand Mestral

Francouzský herec Armand Mestral začínal jako operní a operetní zpěvák, později našel bohaté uplatnění ve filmu a se svou typickou vizáží s tenkým knírkem se zapsal i do povědomí českých diváků. Narodil se sice v Paříži, měl ale ruský původ, jeho vlastní jméno znělo Serge Armand Zelikson, jeho otec Sergej Zelikson (1890-1966) byl sochařem. Armand se od dětství věnoval zpěvu, začínal jako sborista v pařížském kostele Sv. Rocha, později se se svým barytonem uplatnil v opeře a zpíval například v Lazebníkovi sevillském. Po krátkém angažmá v Théâtre de la Gaite-Lyrique se vzdal opery a začal se věnovat operetě a muzikálu, za všechna jeho úspěšná vystoupení připomeňme Léhárovu Zemi úsměvů, kromě toho také zpíval v rozhlase a nahrával gramofonové desky, nadčasové hitovosti dosáhla jeho interpretace amerického tradicionálu Old Man River. Za druhé světové války se zúčastnil protifašistického odboje, k filmu se dostal poprvé až těsně po válce, kdy se v bezejmenné roli emigranta objevil v komedii BLÁZNIVÁ MISE (L'extravagante mission, 1945). Jeho vizáž s ironickým výrazem ve tváři a již zmíněným tenkým knírkem začali v 50. letech využívat filmaři pro vedlejší záporné role, poprvé se takto představil ve filmu ŠŤÁRA BUDE VEČER (La raffle est pour ce soir, 1954), v režii významných tvůrců se pak objevil jako maršál Oudinot (NAPOLEON - Napoléon, 1955) nebo v adaptaci Zolova románu GERVAISE (1956). V titulní roli nebezpečného manipulátora pak stál před kamerou s Jeanne Moreau ve filmu PODIVÍN PAN STEVE (L'étrange Monsieur Steve, 1957). Často jej ke spolupráci zvali i do Itálie, kde hrál velkou roli například v dobrodružném titulu PIRÁT MORGAN (Morgan il pirata, 1961), točil i ve Španělsku nebo Německu. Historický kostým na sebe oblékl také jako maršál de Bassompierre v komedii AŤ ŽIJE JINDŘICH IV., AŤ ŽIJE LÁSKA (Vive Henri IV., vive l'amour, 1960), pověsti představitele záporných postav dostál také jako velitel královského vojska ve filmu MANDRIN (1962). Mezitím se vracel i k divadlu, působil například v Théâtre des Mathurins, později hrál i na legendárním divadelním festivalu v Avignonu. Po boku Gérarda Barraye se objevil v roli kapitána Fella ve filmech PIRÁT SEDMI MOŘÍ (Surcouf, l'eroe dei sette mari, 1966) a POD VLAJKOU TYGRA (Il grande colpo di Surcouf, 1966). Z jeho další filmografie připomeňme komedii MŮJ STRÝC BENJAMIN (Mon oncle Benjamin, 1969) nebo kriminálku DVA MUŽI VE MĚSTĚ (Deux hommes dans la ville, 1973), kde hrál ředitele věznice. Mezitím začal spolupracovat také s televizí a v sedmdesátých letech hrál hlavně v seriálech. Sem spadá i jeho účast na dlouhodobých projektech jako POSLEDNÍCH PĚT MINUT (Les cinq dernieres minutes, 1958, 1960, 1979, 1982) nebo VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA (Les enquetes du commissaire Maigret, 1970, 1982, 1988). V menší roli advokáta se objevil i ve slavném Hosseinově zpracování Hugova románu BÍDNÍCI (Les Misérables, 1982). Poslední menší filmové role odehrál v komediích VELKÉ ODPUŠTĚNÍ II. (Le grand pardon II., 1992) a BLÁZNIVÉ BABIČKY (Les mamies, 1992). Mimo jiné se Mestral věnoval i malířství, kromě toho je známo, že celý život strávil v pařížské čtvrti Montparnasse a patřil k oblíbeným osobnostem, které často navštěvovaly místní hospůdky. V uměleckých sférách se pohybují i jeho potomci, dcera Marie-Claude Mestral (*1942) byla herečkou, syn Patrice Mestral (*1945) se prosadil jako hudební skladatel a dirigent. Armand Mestral zemřel v Paříži 17. září 2000 ve věku 82 let.