Josef Pehr

Josef Pehr od dětství projevoval sklony k herectví a vystudoval dramatické oddělení na Státní konzervatoři v Praze (1938-1942), již za studií začal hrát v Nezávislém divadle (1939-1943), kde setrval krátce i po absolutoriu, v roce 1943 začal hrát ve Vinohradském divadle, které bylo v následujícím roce uzavřeno. Tehdy se společně s první manželkou Lubou Skořepovou začal věnovat loutkoherectví. Po osvobození se stal členem Studia Národního divadla (1945-1948), po jeho zrušení pak vstoupil do činohry Národního divadla, kde působil téměř až do smrti. Na jevišti vynikl jako představitel menších rolí komediálního ražení, později se uplatnil i jako režisér. Pokračoval ale i v loutkovém divadle, které se postupně stalo jeho stěžejní činností, byl též autorem loutkových her a absolvoval četná zájezdová představení pro děti. Na filmovém plátně debutoval Josef Pehr ještě před koncem války rolí taxikáře v komedii PAKLÍČ (1944). Po osvobození, kdy byla odstavena řada prvorepublikových a protektorátních hvězd, stal se Josef Pehr jedním z oblíbených představitelů mladé generace. Zhruba do poloviny padesátých let si zahrál velké i menší role ve více než patnácti filmech, z nichž většina je dodnes známých. Jeho hrdinové byli vesměs optimističtí mladí muži, kteří s temperamentem a humorným pojetím překonávali nástrahy osudu. Takto například řešil poválečnou bytovou krizi v dodnes reprízované komedii NEVÍTE O BYTĚ? (1947) v hlavní roli loutkoherce Josefa Novotného. V témže roce hrál menší role v dalších dvou filmech, dobře zapamatovatelné jsou jeho postavy ve filmech DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952) nebo BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954). Jako loutkoherec se uplatnil v krátkých animovaných filmech s postavami Kuťáska a Kutilky. Jeho touha věnovat se především této práci pro děti byla také příčinou omezení jeho participace ve filmu a po roce 1955 natočil již jen dva filmy. Naposledy ztvárnil postavu průvodčního ve filmu TÁTO, SEŽEŇ ŠTĚNĚ! (1964). Mezitím také začal působit v televizi, hrál například v prvním československém seriálu RODINA BLÁHOVA (1959), v 60. a 70. letech se pak objevil v několika pohádkách. Také v televizi pracoval s loutkami, loutkoherectví vyučoval později též na DAMU. První manželkou Josefa Pehra byla herečka Luba Skořepová (*1923), podruhé se oženil s herečkou Jiřinou Genzerovou (*1928). Z druhého manželství pochází dcera Jana Krausová (*1954), taktéž herečka. V roce 1985 byl Josef Pehr jmenován Zasloužilým umělcem, v témže roce opustil Národní divadlo. Nedlouho poté ukončil svůj život sebevraždou (17. srpna 1986 tři dny po svých narozeninách).