Sven Hassel

„Z důvodů vysokých ztrát na východní frontě a vzhledem k blížícímu se konečnému vítězství říšských branných sil nařizuji s okamžitou platností: Doba těhotenství se zkracuje s devíti měsíců na tři.“ Podepsán: Adolf Hitler. Když 31. ledna 1943 kapituloval ve stalingradském kotli maršál Paulus, nacházel se mezi německými vojáky jeden s neobvyklým jménem - Børge Willy Redsted Arbing. Ti, co sloužili na vojně, znají denní sčítání posádky, zbraní a hlášení stavu. Od družstev, čet, rot, po prapory, pluky, divize, atd. vždy směrem nahoru. Z těchto údajů víme, že do zajetí šlo 230 300 mužů. Domů se jich po válce vrátilo 6 000. Børge Willy Redsted Arbing alias Sven Hassel byl mezi nimi. Narozen do dělnické rodiny. Hassel byl synem rakouského důstojníka a Dánky. Pravděpodobně vyrůstal pouze s matkou. Předmluva k jednomu českému vydání tvrdí, že po obsazení Dánska byl odvelen proti své vůli do Wehrmachtu a dezertoval, později to údajně prezentoval jako svůj odpor proti nacismu. Jeho údajná slova se mi nepodařilo dohledat, nejdou ověřit, zřejmě je nikdy nevyslovil. Podle německých zdrojů: Ve 14 letech začal sloužit na obchodních lodích. V 19 letech byl odveden do dánské armády. Po ukončení prezenční služby se Dánsko nacházelo uprostřed hospodářské krize a odešel pracovat do Německa. Situace zde nebyla o mnoho lepší. Měl v podstatě prázdnou pracovní knížku (Arbeitsbuch für Ausländer), žádné pracovní zkušenosti, žádnou práci, žádný nárok na podporu. Uměl dvě věci - sloužit na lodi a v armádě. Protože bylo po anšlusu Rakouska, zažádal si jako syn rakouského otce o německé občanství, dostal je a vstoupil dobrovolně do Wehrmachtu. Po ukončení války byl vydán Dánsku, kde byl odsouzen k 10 letům vězení za vlastizradu. Roku 1949 přišla amnestie. Zřejmě trpěl posttraumatickým syndromem veteránů. Po propuštění měl problémy se zákonem. Dánský spisovatel Rubén Palma, který tato léta Hasselova života mapoval, jej nazval „malým kriminálníkem“. Už ve vězení začal psát román LEGIE PROKLETÝCH, který se roku 1953 stal šokem. Ne ani tak ve vlastním Dánsku, jako spíše v cizině. Hassel musel mít svatou trpělivost, neboť knihu odmítlo postupně 12 vydavatelství. Dánsko je malé království a moc těch vydavatelství nemá. Druhou výhybkou, která z něj učinila spisovatele, byla jeho budoucí žena. Po propuštění z vězení chtěl odejít do cizinecké legie. Sloužili zde již Dánové z bývalé divize SS-Nord, kteří mu hodili záchranné lano. S jistou dávkou humoru lze říci, že spermie byly rychlejší, než odpověď z francouzské ambasády. Hassel si musel svoji Dorthe vzít, další rok se mu narodil syn a prozatím zůstal v Dánsku. A co je nejdůležitější - psal. Ovšem, jak jsem napsal výše, jeho knihy se v Dánsku řadily spíše mezi propadáky. Ne nadarmo se tvrdí, že vše zlé je k něčemu dobré. Roku 1957 vážně onemocněl. Lékaři si s pacientem, který vážil 40 kg a trpěl totální paralýzou, nevěděli rady. Nakonec byl jako bývalý německý voják přijat do hamburského institutu Bernharda Nochta. Německé císařství mělo blahé paměti v Africe kolonie. V koloniích řádily tropické nemoci, které byly zavlečeny do Německa. Vstupní branou byl vždy přístav. Tak, jako zemřel Čajkovskij na choleru v Petrohradě, kam nákazu zavlekly anglické lodě z Indie (či ruské z Anglie), tak se Hamburk stal vstupní branou pro desítku jiných chorob, zavlečených ze střední Afriky. Hasselovi zde bylo diagnostikováno onemocnění trávicího traktu, způsobené požíváním nedostatečně tepelně zpracovaných potravin. Do roka jej lékaři dostali z nejhoršího. Jeho žena Dorthe, která jej pravidelně navštěvovala, plnila funkci sekretářky a kopírovacího stroje. Kopírky prostě nebyly. Dorthe, když se rozhodla nabídnout třem dánským novinám vydání manželova románu, založila do psacího stroje tři papíry a mezi ně dvě blány. Pak tři týdny nepletla, ale psala. A to i v němčině, které nerozuměla. Díky této ženě se jeden strojopis dostal na lékařský pokoj, kde způsobil pozdvižení. Lékaři v rámci terapie a pro zlepšení motorických funkcí Hasselovi doporučili, ať začne psát, nikoliv na stroji, ale ručně. Na jeho terapeutické výsledky čekala s napětím celá nemocnice. Následovaly romány KRVAVÝ BATALION a KOLA HRŮZY, který bya roku 1987 zfilmována. U nás film běžel pod názvem TEROR NA KOLECH. V souvislosti s jeho dezercí je několik verzí. Bojoval v sestavě 2., 11. a 27. tankovému pluku. Tato zbraň v jeho knihách dominuje. Některé prameny hovoří o opuštění bojové linie a jeho dívce. Mluvíme zhruba o roce 1942. Byl odsouzen na 15 let a k výkonu trestu převelen k trestanecké jednotce. Přitěžující okolností bylo, že dezerce se dopustil před složením důstojnických zkoušek. Sám Hassel po válce přiznal, že jako Němec by skončil na popravišti. Polehčující okolností byla dánská národnost. V roce 1964 se přestěhoval s rodinou do Španělska. Hassel v jednom rozhovoru zmínil svého oblíbeného spisovatele Artura Barea. Jenže příběh má i druhou verzi. Hassel na popravišti skončit nemohl. Podle dánského novináře George Kringelbacha se žádná dezerce nekonala. Hassel byl za války do trestaneckého oddílu nasazen jako příslušník tajné policie. Nebyl informátorem, ti nepobírají služební plat. Na konci roku 1944 byl veden jako příslušník HIPO (Die Hilfspolizei in Dänemark, tajná dánská policie, spolupracující s německou SD). V listopadu 1942 bojoval ve Stalingradu v sestavě 6. armády. Právě listopad byl měsíc, který se stal Paulusově armádě osudný. Dvě stě let před Stalingradem usedla na ruský trůn Kateřina II. Veliká. Byla Němka a kromě vlastního porodníka pro sebe a své dvorní dámy přivedla do Ruska celou řadu německých vědců. Dvě stě let pozorování a měření říkalo, že nejchladnějším měsícem roku je v Rusku leden, následuje únor, po něm prosinec, březen a listopad, který je pátým nejchladnějším měsícem v roce. Zima nejenže udeřila v listopadu, arktické mrazy trvaly až do března. Sven Hassel v letech 1953 až 1984 napsal 14 románů, které vyšly v 50 zemích a v 25 jazycích. Celkový náklad je více než 53 miliónů výtisků. Považuje se za předchůdce Thomase N. Scortii, Franka M. Robinsona, či Fredericka Forsytha, který pomyslný trůn obsadil po něm. Autorské jméno Hassel je německého původu, dánsky se řekne Hazel, ve slovanském regionu můžete narazit na Hasel. Jeho romány se opírají o vlastní zkušenost. Jsou protkány jízlivým humorem, viz úvod této biografie. New York Times po jeho smrti napsaly, že Hasselovy romány byly první „pulp fiction“ šedesátých let pro muže všech věkových skupin. Jedno nelze Hasselovi upřít. Prodal přes 50 miliónů knih, byl rozporuplnou postavou poválečné literatury, ale jeho Porta, Dědek a Drobeček budou žít dál.