Grégoire Aslan

Francouzský herec Grégoire Aslan měl arménský původ a svou exotickou tvář zužitkoval v desítkách vedlejších rolí nejen ve Francii, ale i ve většině dalších kinematografií západní Evropy. Narodil se do početné arménské komunity žijící v Istanbulu, jeho vlastní jméno znělo Krikor Kaloust Aslanian. Krátce po jeho narození ale turecká vláda zahájila cílenou genocidu Arménů a Krikorova rodina uprchla do Švýcarska. Grégoire Aslan začal koncem dvacátých let vystupovat s kapelou proslulého zpěváka a skladatele Raye Ventury. Aslan tu našel uplatnění nejen jako hudebník, ale brzy si získal oblibu i jako konferenciér a zpěvák, v této úloze se také již ve třicátých letech mihnul v několika filmech. S Venturou procestoval Aslan celou Francii i část Evropy, za druhé světové války pak následovalo úspěšné turné po jižní Americe. Nakonec založil vlastní skupinu Boulevard a do konce války s ní úspěšně cestoval po Americe. Po válce se Aslan vrátil do Evropy a znovu začal příležitostně účinkovat před kamerou, zatím se ale nadále věnoval jevištní prezentaci jako zpěvák a bavič. Koncem čtyřicátých let začal pomalu pronikat z herecké anonymity mezi konkrétní postavy a jeho postupnému zviditelňování pomohli režiséři François Villiers (NÁMOŘNÍK HANS – Hans le marin, 1948), zvláště pak Claude Autant-Lara, který jej obsadil do svých úspěšných filmů různých žánrů (POSTAREJ SE O AMÁLKU – Occupe-toi d'Amélie, 1949; ČERVENÁ KRČMA - L'auberge rouge, 1951). V padesátých letech točil již několik filmů ročně a výčet jeho rolí naznačuje, že se svou vizáží dostával role Arabů, Jihoameričanů i dalších cizinců. S rostoucím významem jeho filmových postav jej začali oslovovat i mezinárodně uznávaní tvůrci jako Basil Dearden (ZLATÁ KLEC – Cage of Gold, 1950), Orson Welles (PAN ARKADIN – Mr. Arkadin, 1955) nebo Jules Dassin (TEN, KTERÝ MUSÍ ZEMŘÍT – Celui qui doit mourir, 1957). Nadále hrál menší i středně velké role v řadě francouzských filmů, komediích i kriminálkách. Mezitím se stačil oženit a rozvést, v letech 1948-1955 byla jeho manželkou francouzská herečka Denise Noël (1922-2003). Kosmopolitnější charakter začala nabírat Aslanova filmová kariéra až počátkem šedesátých let, kdy odehrál poměrně velké role v několika britských filmech (VRAHOVÉ Z KILIMANDŽÁRA – Killers of Killiamjaro, 1959; VESNICE NA VDÁVÁNÍ – Village of Daughters, 1962), znovu točil také v americké produkci. Se Spencerem Tracym a Frankem Sinatrou hrál ve filmu ĎÁBEL PŘIJDE VE ČTYŘI (The Devil at 4 O'Clock, 1961), se slavnou Ritou Hayworth a několika evropskými hvězdami se objevil v kriminální komedii ŠŤASTNÍ ZLODĚJI (The Happy Thieves, 1961). Nelze opomenout ani slavnou KLEOPATRU (Cleopatra, 1963), v níž ovšem hrál jen menší roli. Dvakrát si zahrál roli francouzského šéfa policie, nejprve po boku Audrey Hepburn v americké komedii PAŘÍŽ V LETNÍM PARNU (Paris – When It Sizzles, 1964), později pak s Peterem Sellersem v NÁVRATU RŮŽOVÉHO PANTERA (The Return of the Pink Panther, 1975). V sedmdesátých letech přesunul Grégoire Aslan své aktivity hlavně do televize, kde – opět v produkci různých zemí – hrál v řadě seriálů, začal se vracet i na divadelní jeviště. Pracoval například s režiséry Rogerem Planchonem nebo Laurentem Terzieffem a objevoval se na různých scénách (Théâtre de Paris, Théâtre National de Chaillot). Poslední filmovou roli arménského kněze si zahrál ve filmu SETKÁNÍ S POZORUHODNÝMI MUŽI (Meetings with Remarkable Men, 1979). Grégoire zemřel náhle na následky infarktu na dovolené v jižní Anglii 8. ledna 1982 ve věku 73 let.