Dominique Davray

Francouzská herečka Dominique Davray hrála sice celý život jen vedlejší role, díky své korpulentní postavě ale na sebe dokázala strhnout pozornost i ve formátu epizodních postav a z řady filmů ji dobře znají i čeští diváci. O jejím soukromí toho není příliš známo, víme ale, že se narodila v Paříži a že její vlastní jméno bylo Marie-Louise Gournay. V devatenácti letech se provdala, se svým manželem Lucienem Letotem ale žila jen necelé čtyři roky (1938-1943). Na stříbrném plátně debutovala malou rolí grizetky v historickém filmu VÉVODKYNĚ DE LANGEAIS (La duchesse de Langeais, 1942) a od tohoto typu se odvíjela i řada jejích dalších příležitostí před kamerou. Z početnějších rolí prostitutek v padesátých letech stojí za zmínku její vystoupení ve slavném filmu ZLATÁ ČAPKA (Casque d´or, 1952), v němž byla přítelkyní titulní hrdinky a tento mezinárodně oceněný snímek ji uvedl do širšího povědomí. Tehdy začala hrát i divadlo a v Théâtre des Célestins se objevila například ve slavné Marceauově hře Vajíčko. Během padesátých let hrála Dominique Davray i v několika filmech ročně, střídala bezejmenné role s výraznějšími vedlejšími postavami, nejčastěji to byly komedie, ale i výpravné historické filmy nebo kriminálky, s dalšími francouzskými herci byla angažována také do Hitchcockova filmu CHYŤTE ZLODĚJE (To Catch a Thief, 1955). Počátkem šedesátých let se objevila ve dvou dodnes vysoce hodnocených filmech CLÉO OD PĚTI DO SEDMI (Cléo de 5 a 7, 1961) a MELODIE PODZEMÍ (Mélodie en sous-sol, 1963). Opět mezinárodní obsazení doplnila v americko-francouzském filmu BROUK V HLAVĚ (Flea in Her Ear, 1968), který byl adaptací populární divadelní hry, v níž ostatně Dominique Davray krátce předtím hrála i na jevišti (Théâtre Marigny). Kromě filmu a divadla navázala také pracovní kontakty s televizí a hrála v několika seriálech. Nejznámější filmy Dominique Davray pocházejí z početnější spolupráce s Louisem de Funesem. Manželský pár s ním vytvořila v komedii TETOVANÝ (Le tatoué, 1968), dobře známé jsou ale i její víceméně epizodní výstupy jeptišky (ČETNÍK VE VÝSLUŽBĚ – Le gendarme en balade, 1970) nebo sadistické zdravotní sestry (KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO - L´aille ou la cuisse, 1976). Hrála ale i v dalších dodnes oblíbených veselohrách (VRÁTNÝ OD MAXIMA – Le chasseur de chez Maxim´s, 1976), po delší době se vrátila i k postavě prostitutky (GANG – Le gang, 1977). Naposledy se před kamerou Dominique Davray objevila ve zdařilé Hosseinově adaptaci slavného románu Victora Huga BÍDNÍCI (Les Misérables, 1982), pak ještě odehrála několik menších rolí v televizi, ještě počátkem osmdesátých let ale odešla do soukromí. Zemřela jako zcela zapomenutá v Paříži 16. srpna 1998 ve věku 79 let. Zůstalo po ní bezmála sedmdesát filmových rolí, převážně ve slavných filmech známých i mimo Francii.