Olivier Hussenot

Jako principál vlastní divadelní společnosti prezentoval francouzský herec Olivier Hussenot své umění především na jevišti, od konce 40. let dvacátého století ale na své konto nastřádal i přes stovku vedlejších rolí ve filmu a televizi. Pocházel z Paříže a s herectvím se začal seznamovat počátkem třicátých let v rámci kočovné společnosti Comédiens Routiers. V tomto uskupení se svými kolegy upřednostňoval pantomimu, zatímco klasickému divadlu se věnovali spíše jen ve formátu volného zpracování a improvizace. Ve společnosti Comédiens Routiers se Hussenot setkal s později významným divadelním režisérem Jean-Pierrem Régnierem (1914-2005), s nímž v roce 1946 založil vlastní společnost Hussenot-Grénier, která se pak na různých pařížských scénách věnovala uvádění světového i francouzského moderního repertoáru (Ustinov – Láska čtyř plukovníků, Dürrenmatt – Návštěva staré dámy). Ve společnosti Hussenot-Grénier získávali první zkušenosti později významní herci typu Jeana Rocheforta. Koncem čtyřicátých let se Hussenot začal objevovat i před filmovou kamerou, s Grénierem se například setkal v detektivce VŮNĚ DÁMY V ČERNÉM (Le parfum de la dame en noir, 1949), větší roli hrál ve filmu z prostředí mladých fotbalistů BOHOVÉ NEDĚLE (Les dieux du dimanche, 1948). Ke spolupráci začali Hussenota zvát významní režiséři jako Marcel Carné nebo Henri-Georges Clouzot, pozdější časté zařazení v úlohách policejních komisařů zahájil Hussenot s Decoinovým dramatem TŘI TELEGRAMY (Trois télégrammes, 1950). Četné příležitosti dostával i v historických kostýmech, jako republikánský komisař se objevil v romantické komedii z doby francouzské revoluce ROZKOŠNÁ CAROLINE (Caroline chérie, 1951), úlohu děkana v Avignonu ztvárnil v životopisném snímku PAN FABRE (Monsieur Fabre, 1951). V mezinárodním měřítku jej zviditelnila role pana Tranche-Montagne, přítele titulního hrdiny (Gérard Philipe) v mimořádně úspěšném filmu FANFÁN TULIPÁN (Fanfan la Tulipe, 1952). S Gérardem Philipem hrál Hussenot ještě několikrát, byly to například slavné VELKÉ MANÉVRY (Les grandes manoeuvres, 1955), kde hrál prefekta, mezitím se jeho filmografie rozšiřovala o další role policejních inspektorů (KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST – Maigret tend un piege, 1958; NINA, 1959; BUBLINY VE VODĚ – Dans l’eau… qui fait des bulles, 1962), na přelomu 50. a 60. let se začal objevovat i v televizních seriálech. Jako vyvolávače na pouliční pouti jsme jej mohli zahlédnout i ve filmu BÁJEČNÁ ANGELIKA (Merveuilleuse Angélique, 1965). V této době se Hussenot vyskytoval před kamerou již jen výjimečně, připomeňme ale poměrně velkou roli v komedii NEDĚLE ŽIVOTA (Le dimanche de la vie, 1967), vedlejší úlohu strýce pak odehrál ve filmové verzi slavné divadelní frašky BROUK V HLAVĚ (A Flea in Her Ear, 1968). Divadelní společnost Hussenot-Grénier byla rozpuštěna v roce 1957, poté Olivier Hussenot hrál například v Molierových hrách, v divadle Théâtre du Vieux-Colombier hrál v Shakespearově komedi Večer tříkrálový, na dalších scénách pak účinkoval v dalších kusech světové klasiky (Čechov, Beaumarchais) i moderny (L. Pirandello, B. Brecht, H. Ibsen). V sedmdesátých letech se často objevoval v historických televizních seriálech (JOSEPH BALSAMO, 1973; MARKÝZ DE BOIS-DORÉ – Ces beaux messieurs de Bois-Doré, 1976). Před filmovou kamerou ztvárnil naposledy postavu notáře v mezinárodně obsazeném dramatu NUTNÁ OBĚŤ (La part du feu, 1978). Olivier Hussenot zemřel v Meudonu nedaleko Paříže 25. srpna 1978 ve věku 64 let.