Michel Beaune

Francouzský herec Michel Beaune, vlastním jménem Michel Louis Bosne, pocházel z Paříže a vyrůstal v harmonickém rodinném prostředí, v sedmnácti letech však ztratil otce. Původně chtěl studovat literaturu, s podporou svého staršího bratra se ale nakonec rozhodl pro herectví. První praxi získal pod vedením slavného Charlese Dullina, následně studoval na Conservatoire national, kde se setkal s dalšími později významnými osobnostmi jako byli Jean-Paul Belmondo, Annie Girardot nebo Jean Rochefort. Po dokončení studií hrál Michel Beaune s kolegy ze studií v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française (1956-1958), dva roky pak strávil jako voják v armádě a zúčastnil se války v Alžírsku. Po návratu se připojil k divadelní společnosti Renaud-Barrault, kde poprvé zazářil v Shakespearově Kupci benátském. Teprve v osmadvaceti letech debutoval před filmovou kamerou a poprvé se objevil v bezejmenné roli ve filmu HEJSKOVÉ (Les godelureaxu, 1960). Souběžně navázal spolupráci s televizí, kde v šedesátých letech účinkoval především v adaptacích slavných divadelních a literárních předloh. Malou roli hrál v Beckerově filmu ZÁHADNÝ KONTRABAND (Échappement libre, 1964), tento titul pro něj znamenal počátek filmové spolupráce s Belmondem, jejíž výsledkem bylo celkem dvanáct společných filmů. Michel Beaune je tak i českým divákům dobře známý díky výrazným vedlejším rolím v nejslavnějších Belmondových filmech, v nichž byl protivníkem nebo naopak souputníkem hlavního hrdiny. Připomeňme například úspěšné tituly jako TĚLO MÉHO NEPŘÍTELE (Le corps de mon ennemi, 1976), POLICAJT NEBO ROŠŤÁK (Flic ou voyou, 1979) nebo PROFESIONÁL (Le professionnel, 1981). Ačkoliv v sedmdesátých letech točil Beaune několik filmů ročně, stále se intenzívně věnoval i divadlu, účinkoval například na scénách Théâtre Édouard VII., Théâtre des Mathurins nebo Théâtre Marigny. Z představení s jeho účastí stojí za zmínku Bouřlivé výšiny, Danton a Robespierre, Kean, hrál také v Kunderově hře Jakub a jeho pán. Po slibných začátcích před televizní kamerou se stal později i vyhledávaným hercem v tomto médiu a kromě adaptací divadelních her se objevil v několika historických seriálech, přizván byl i do kriminálních seriálů s inspektorem Leclercem a komisařem Maigretem. Kromě zmíněné spolupráce s Belmondem se Beaune v průběhu 70. a 80. let objevil před kamerou také po boku dalších významných herců, hrál například s Alainem Delonem (BOJOVNÍK – Le battant, 1983) nebo Philippem Noiretem (ČISTKA – Coup de torchon, 1981). S Belmondem hrál naposledy ve filmu CESTA ZHÝČKANÉHO DÍTĚTE (Itinéraire d´un enfant gâte, 1988), kde ztvárnil menší roli notáře, úplně naposledy stál před kamerou v rámci komedie KANDIDÁT ŽENA (Feu sur le candidat, 1989), kde hrál ministra vnitra. Posledním Beaunovým výstupem na jevišti byl Cyrano z Bergeracu, kde hrál znovu s Belmondem (na jevišti Théâtre Marigny). Krátce po derniéře představení zemřel následkem infarktu v červenci 1990 ve věku 56 let. Měl dvě dcery, jedna z nich, Caroline Beaune, je též herečkou a známou dabérkou.