Jiří Vondrovič

Operetní herec Jiří Vondrovič patřil k druhořadým hvězdám meziválečného filmu a jeho popularita kulminovala zvláště na přelomu 30. a 40. let. Jako herec ale nebyl nijak výraznou uměleckou osobností, což ostatně dokládá absence jeho jména v odborné literatuře s tématikou filmu a divadla té doby, pokud se o něm píše, tak jen v okrajových poznámkách. Jiří Vondrovič (celým jménem Antonín Jiří Vondrovič) pocházel z pražské obchodnické rodiny a otec měl ambice mít syna s vysokoškolským titulem. Jiří měl ale jiné plány a touha po divadle jej již koncem dvacátých let přivedla k soukromému studiu herectví, systematicky se školil také ve zpěvu u Bohumily Rosenkrancové a Hilberta Vávry. Již jako osmnáctiletý získal své první angažmá ve Švandově divadle (1930-1931), v rychlém sledu pak vystřídal Arénu na Smíchově, holešovickou Uranii a Tylovo divadlo, načež se vrátil do Švandova divadla, kde setrval tři roky (1935-1938). Krátce po prvních divadelních zkušenostech debutoval také ve filmu a poprvé jej diváci mohli zaznamenat jako hosta na večírku ve filmu OSADA MLADÝCH SNŮ (1931). Příznačné pak je, že jako průměrný operetní herec často střídající divadelní angažmá rozšiřoval svou filmografii účastí v titulech, které dnes bývají uváděny jako odstrašující příklady produkce nejnižší umělecké úrovně. Často jej do svých filmů obsazovali režiséři Miroslav Cikán a Václav Binovec, a i když i tito patřili k tvůrcům průměrných kvalit, občas se jim podařilo vytvořit díla vyšších uměleckých hodnost; Jiří Vondrovič se v menších rolích důstojníků objevil ve filmech BATALION (1937) nebo PORUČÍK ALEXANDR RJEPKIN (1937), přísnějším kritickým měřítkům odolal také Fričův film PÁTER VOJTĚCH (1936), kde Vondrovič hrál poměrně velkou roli Jozífka. Jeho tvář můžeme vidět také v dodnes populárních snímcích JARČIN PROFESOR (1937) nebo LÍZIN LET DO NEBE (1937). V roce 1938 nastoupil Jiří Vondrovič do Divadla U Nováků (bývalé Osvobozené divadlo, které v tomto roce muselo ukončit činnost). Pod vedením divadelního ředitele Járy Kohouta pokračoval Vondrovič ve své praxi operetního zpěváka a herce a na tomto jevišti hrál například s Jindřichem Plachtou. Do této doby spadá také jeho vzrůstající popularita ve filmu podmíněná mimo jiné jeho fyzickým zjevem. Manželský pár vytvořil s Adinou Mandlovou v melodramatickém a dnes prakticky neznámém melodramatu DRUHÉ MLÁDÍ (1938), velké role mu pak přinesly komerčně mimořádně úspěšné hudební filmy VESELÁ BÍDA (1939) a ŠTĚSTÍ PRO DVA (1940; v obou případech v hlavní roli s Jarmilou Kšírovou). Další větší roli Prokopa (důlního inženýra), zamilovaného inkognito číšníka si zahrál v komedii po boku Věry Ferbasové, která zde hrála Kláru Piskořovou ve filmu PANNA. V roce 1940 Jiří Vondrovič znovu změnil angažmá a nastoupil do Nového divadla pod vedením Oldřicha Nového. Příslušnost k této dobově velmi populární scéně pak logicky rozšířila Vondrovičovu filmografii o dodnes známé komedie s Oldřichem Novým v hlavní roli (ROZTOMILÝ ČLOVĚK, 1941; HOTEL MODRÁ HVĚZDA, 1941). V menších rolích se pak objevil i v několika dalších dodnes vysoce ceněných filmech (NOČNÍ MOTÝL, 1941; POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, 1944). Herečka Věra Bartošová známá z filmů Lízino štěstí, kde ztvárnila krásnou Jelu Pechlovou, Žabec a U svatého Matěje, kde s Vomdrovicem hrála se v roce 1940 v Praze za Jiřího Vondroviče,provdala. V roce 1941 porodila syna Jiřiho Vondroviče, který se později stal hudebníkem a dirigentem. Ještě před koncem války se však jejich manželství rozpadlo a Věra Bartošová-Vondrovičová po válce emigrovala sama a neznámo kam. Po osvobození setrval Jiří Vondrovič v Novém divadle, po únoru 1948 se pak angažoval v revolučním akčním výboru, který vedl správu Tylova divadla. V témže roce se sem vrátil i jako herec a s krátkou předstávkou zde působil až do svého odchodu do penze (1948-1962, od roku 1950 nesla scéna název Divadlo Na Fidlovačce). Obecný útlum, respektive systematická likvidace operetního žánru po roce 1948 výrazně ovlivnila pracovní uplatnění všech, kteří se v tomto oboru pohybovali, což se týkalo i Jiřího Vondroviče. O herce jeho typu přestal být zájem a promítlo se to i do jeho práce pro film. Po roce 1948 se objevil již jen v epizodních úlohách v několika filmech, z těch dodnes známějších můžeme připomenout kriminálky NAHÁ PASTÝŘKA (1966), kde hrál kuchaře, nebo VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ (1966) s nevelkou rolí rotmistra VB. Naposledy stál před kamerou ve filmu SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971). Jiří Vondrovič zemřel v Praze 22. září 1972 ve věku šedesáti let.