Ota Motyčka

Operetní zpěvák, herec, režisér, divadelní manažer a ve filmu představitel desítek epizodních rolí Ota Motyčka pocházel z prostých poměrů, otec byl telegrafistou u železnic, matka pracovala jako švadlena v továrně. Ota Motyčka se narodil v Plzni, ale vzhledem k častému střídání působiště otce vyrůstal na několika místech, mimo jiné v Českých Budějovicích nebo v Klatovech, kde začal studovat gymnázium, v této době také jako ochotník získal první zkušenosti s divadlem. Po předčasném otcově úmrtí musel studia přerušit a odešel na Slovensko, kde začal pracovat jako obchodní zástupce. Předchozí divadelní zkušenosti jej přivedly na scénu Národního divadla v Bratislavě, kde v roce 1923 získal krátké angažmá. Následně se pokoušel podnikat v obchodu s textilem, v tomto oboru ale neuspěl a koncem dvacátých let se rozhodl pokračovat výhradně v herecké dráze, tentokrát již v Praze. První pražské angažmá jej pojilo s Tylovým divadlem v Nuslích (1929-1931), krátce prošel Intimním divadlem (1931-1932), dalších několik let pak působil na oblastních scénách v Pardubicích a v Kladně (1932-1935). V roce 1935 se Ota Motyčka vrátil do Prahy a zůstal zde již nastálo. Po krátkém angažmá v Novoměstském divadle (1935) našel trvalejší působiště ve Velké operetě (1936-1939). Spojení s populární zpěvoherní scénou mu přineslo také první příležitosti před filmovou kamerou. V průběhu třiceti let odehrál epizodní role zhruba ve 120 filmech, poprvé jej kamera zachytila jako detektiva Tintěru ve filmovém přepisu oblíbené operety NA TÝ LOUCE ZELENÝ (1936). Následně začal točit několikrát ročně, v kvalitních filmařských počinech se ale objevil jen zřídka – například jako pojišťovací agent v dramatu LÁSKA A LIDÉ (1937), vorař Petrák ve filmu TULÁK MACOUN (1939) nebo úředník ve zpracování románu Jana Drdy MĚSTEČKO NA DLANI (1942). V nevelkých úlohách si jej můžeme připomenout v řadě dodnes oblíbených komedií (ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH, 1936; PŘÍTELKYNĚ PANA MINISTRA, 1940; POČESTNÉ PANÍ PARDUBICKÉ, 1944; PRSTÝNEK, 1945). V roce 1939 změnil Ota Motyčka angažmá a tři roky strávil na jevišti Švandova divadla (1939-1942), jednu sezónu byl členem Stálého divadla Unitarie (1942-1943), nakonec se vrátil do Velké operety, kde pak hrál do konce okupace (1943-1945). Po válce podepsal Motyčka smlouvu s Karlínským divadlem, které po roce 1945 několikrát změnilo název (původně Komická zpěvohra, pak Divadlo Umění lidu, Divadlo státního filmu, nakonec Hudební divadlo v Karlíně). Ota Motyčka se stal sólistou operety, později také divadelním režisérem. V době bezprostředně po osvobození byl členem nechvalně proslulé Odborové rady divadelníků, která vyšetřovala činnost nejslavnějších herců v době okupace. Mimoumělecké angažmá v poválečných bojích za celkovou koncepci divadelní tvorby mu nakonec vyneslo post ředitele Karlínského divadla (1953-1954). Ve funkci ale setrval jen rok a pak se vrátil k herectví a režii, v roce 1963 pak odešel do důchodu. Zestátněná kinematografie po roce 1945 přinesla Motyčkovi ještě více hereckých příležitostí než předešlá léta, stále ale jen v rozměru vedlejších až epizodních rolí. Například v roce 1947 hrál v deseti filmech, podobně často pracoval pro filmové režiséry i v dalších letech. Vzhledem k nevelkému rozsahu rolí nebyl nijak žánrově vyhraněný, hrál v komediích, historických filmech, vedle kvalitních dramat se nevyhnul ani účasti v budovatelských agitkách 50. let, vidět jej můžeme i v několika pohádkách. Často hrál vrátné či recepční, dále pak nižší úředníky nebo hostinské, v menším počtu pak vystřídal i řadu jiných profesí, později ztvárňoval také otce mladých hrdinů. Na přelomu 50. a 60. let svou participaci ve filmu výrazně omezil, příležitostně hrál ale i po odchodu z divadla v roce 1963. Naposledy jsme jej mohli vidět v bezejmenné roličce starého muže s holí v dětském filmu KDYŽ MÁ SVÁTEK DOMINIKA (1967). Kromě práce pro divadlo a film se Ota Motyčka věnoval překladům z němčiny, s oblibou upravoval operetní libreta, sám napsal několik operet (Srdce neprodáš, Zlatá žába), je také autorem písňových textů. Spolupráce s televizí se u něj omezila jen na několik málo vystoupení v seriálech (TŘI CHLAPI V CHALUPĚ, 1963; F. L. VĚK, 1971), výjimečně předstupoval také před rozhlasový nebo dabingový mikrofon.