Jean Négroni

Francouzský herec Jean Négroni působil především v divadle, a to i jako režisér, výraznou stopu zanechal v televizi, zatímco práce pro film – stejně jako u jiných ortodoxních divadelníků – je v jeho aktivitách jen zanedbatelnou položkou. Narodil se v Alžírsku – tehdy francouzské kolonii – a tady začal studovat filozofickou fakultu. K divadlu jej přivedl významný spisovatel Albert Camus, s nímž se za studií v Alžírsku setkal. Na počátku druhé světové války přesídlil do Francie a tehdy se dostal i ke své první filmové roli – v romantické komedii Henriho Decoina PRVNÍ DOSTAVENÍČKO (Premier rendez-vous, 1941) se spolu s řadou dalších adeptů herectví objevil v menší roli studenta. O rok později se pak opět v Decoinově režii mihnul ve slavném justičním dramatu NEZNÁMÝ V DOMĚ (L’inconnu dans la maison, 1942). V roce 1944 se Négroni setkal s později významným režisérem Jeanem Vilarem, jemuž po válce pomáhal budovat jeho projekt Théâtre National Populaire, zároveň se zařadil mezi přední osobnosti Vilarova souboru. Zatímco v úspěšném představení Vražda v katedrále (Théâtre de Vieux Colombier, 1945) hrál Négroni jen podružnou roli, v řadě dalších inscenací ve Vilarově režii dostával již velké příležitosti (Princ homburský, Lakomec, Matka Kuráž), hrál též pod vedením svého divadelního kolegy, slavného Gérarda Philipa (Lorenzaccio). K významným aktivitám Vilarova divadla patřila pravidelná účast na letním festivalu v Avignonu, kde Négroni taktéž často hrál, tehdy si také sám vyzkoušel divadelní režii. Ve filmu se Jean Négroni začal častěji objevovat až koncem padesátých let 20. století (tedy až po odchodu z Théâtre National Populaire), díky své oblibě v poezii a recitaci byl často využíván tvůrci krátkých filmů jako vypravěč. Jestliže v některých významných filmech se mihnul jen v epizodních výstupech (HOŘÍ PAŘÍŽ? – Paris brule-t-il?, 1966; DRUHÝ DECH – Le deuxieme souffle, 1966), v méně známé adaptaci Puškinovy literární předlohy PIKOVÁ DÁMA (La dame de pique, 1965) dostal větší roli hraběte de Saint-Germain po boku předválečné mezinárodní hvězdy Dity Parlo. Od počátku šedesátých let Négroni často účinkoval v televizi, která mu postavila nesmrtelný pomník velkou rolí francouzského revolucionáře Robespierra ve dvou televizních filmech TEROR A CTNOST: DANTON (La terreur et la vertu: Premiere partie – Danton, 1964; TEROR A CTNOST: ROBESPIERRE (La terreur et la vertu: Deuxieme partie – Robespierre, 1964) natočených v rámci oblíbeného cyklu LA CAMÉRA EXPLORE LE TEMPS (oba díly byly za značného zájmu vydány v roce 2009 na DVD). Mezitím byl stále častěji využíván jeho hlas jako doprovod ke krátkým a dokumentárním filmům, počátkem sedmdesátých let se znovu začal věnovat i divadelní režii (Molierův Misantrop, Camusovi Spravedliví). Divadlu se mezitím věnoval též jako ředitel kulturního centra Maison des arts et de la culture na pařížském předměstí Créteil, jež vedl v letech 1968-1979. Z dalšího účinkování v televizi připomeňme opět skutečné historické osobnosti; v seriálu RICHELIEU (1977) ztvárnil kardinála Mazarina, titulní role V. I. Lenina mu pak připadla v životopisném snímku LENIN (Lénine, 1982). Oproti tomu jeho účast ve filmu – nejen co do počtu, ale i významem natočených snímků – byla zanedbatelná, připomeňme alespoň kriminálku LOVEC HLAV (L’alpagueur, 1976), v níž se jako šéf zločineckého gangu Spitzer objevil po boku J. P. Belmonda. Opět jako vypravěč našel uplatnění v komedii DĚDOUŠEK SE DAL NA ODBOJ (Papy fait de la résistance, 1983), od té doby hrál jen v televizních seriálech, jako ředitel justiční policie se objevil ve dvou dílech VYŠETŘOVÁNÍ KOMISAŘE MAIGRETA (Les enquetes du commissaire Maigret, 1988), naši diváci jej mohli vidět i v seriálu POMNĚNKOVÁ MARIE (Marie Pervenche, 1984). Z jeho posledních prací pro divadlo připomeňme režii Shakespearova dramatu Romeo a Julie v roce 1986, uvedeného mimo Paříž. Jean Négroni zemřel na Korsice 28. května 2005 ve věku 84 let.