Taťána Vavřincová

Početně skromná filmografie a dlouholetá emigrace Taťány Vavřincové, rozené Obručové, jsou příčinou toho, že její jméno je dnes již jen málo známé, ačkoli pár let po druhé světové válce patřila k nadějným osobnostem českého herectví. Narodila se v Bratislavě, ale pocházela z české rodiny, umělecké vlohy měla v genech – její otec byl dirigentem vojenského orchestru, zatímco matka vedla prodejnu s parfémy na pražské Národní třídě. Ještě za války účinkovala Taťána Vavřincová v různých pražských divadlech, mezitím vystudovala herectví na Státní konzervatoři (1943). V této době se také objevila poprvé před filmovou kamerou a v nevelké roli kadeřnice ji diváci mohli vidět v melodramatu BLÁHOVÝ SEN (1943). Po druhé světové válce hrála Taťána Obručová (nyní již pod pseudonymem Vavřincová) krátce v Divadle města Žižkova, na více než dvacet let se pak její domovskou scénou stalo Městské oblastní divadlo Praha-Libeň, později známé jako Divadlo S. K. Neumanna. Filmoví tvůrci ji znovu před kameru přizvali v menších úlohách (PAROHY, 1947; POLIBEK ZE STADIONU, 1947), větší hereckou příležitost jí přinesla optimistická budovatelská veselohra SLOVO DĚLÁ ŽENU (1952), výraznou postavu dcery jednoho z titulních hrdinů hrála v adaptaci literární předlohy JESTŘÁB KONTRA HRDLIČKA (1953). Další vstupy Taťány Vavřincové před kameru se odehrávaly již jen ve formátu vedlejších až epizodních rolí (KOMEDIE S KLIKOU, 1964), poslední roli velitelky Hitlerjugend hrála ve filmu MARATÓN (1968). V roce 1968 Taťána Vavřincová emigrovala do Švédska, kde začínala pracovat jako tlumočnice, později působila jako sociální pracovnice. Taťána Vavřincová byla třikrát vdaná, známější jsou jména jejího druhého a třetího manžela. Druhým mužem byl filmový novinář Jiří Síla (1911-1960), nakonec svůj život spojila se slavným lékařem Otakarem Poupou (1916-1999). Ten se po roce 1989 příležitostně vracel do bývalé vlasti, to však již bez své ženy – Taťána Vavřincová zemřela ve švédském Göterborgu 21. listopadu 1981 ve věku 58 let.