Andrzej Łapicki

Andrzej Łapicki se narodil 11 listopadu 1924 v lotyšské Rize, do rodiny univerzitního profesora Boryse Łapického. Už v dětství však spolu s rodiči přesídlil do Varšavy, kde studoval v lyceu Stefana Batoryho, maturitu však skládal už v rámci tajného vyučování (v Polsku byly během německé okupace uzavřeny prakticky všechny školy) a po ní se přihlásil do (rovněž ilegálních) studijních kurzů na Państwowym Instytucie Sztuki Teatralnej (Státní institut divadelního umění). Byl členem odbojové organizace Armia Krajowa, jako herec a recitátor vystupoval na tajných divadelních představeních a v roce 1944 se aktivně účastnil bojů během varšavského povstání. Univerzitní diplom obdržel hned po válce v Lodži a zároveň s tím nastoupil do tamního Divadla Wojska Polskiego, kde působil až do roku 1949. Posléze žil ve Varšavě, kde - nejdříve jako herec, od roku 1957 pak i jako režisér - prošel několika zdejšími divadly. Kromě toho dlouhá léta vyučoval na Państwowej Wyższej Szkołe Teatralnej (byl zde i rektorem) a o jeho profesionální fundovanosti svědčí také jmenování uměleckým vedoucím jedné z nejvýznamnějších varšavských scén - Teatru Polskiego. Na kulturním životě Polska se Andrzej Łapicki navíc podílel prací v mnoha uměleckých uskupeních - mimo jiné zasedal v Národní kulturní radě a byl členem ( a v letech 1989-96) i předsedou Związku Artystów Scen Polskich. Živě se zajímal o politiku a od počátku 80. let byl členem nezávislého hnutí Solidarita, roku 1987 oficiálně vítal papeže Jana Pavla II. při jeho návštěvě Polska a v letech 1989-91 působil jako delegát v polském Sejmu. Ačkoliv jeho doménou bylo především divadlo, od počátku 60. let často vystupoval i polské televizi, kde ztvárnil nesčetné množství rolí a podílel se i na režii mnoha inscenací. Nedílnou součástí jeho hereckého života byl samozřejmě i film, ve kterém debutoval už roku 1946 (a to hned 2x: ve filmech "Dwie godziny" + "Zakazane piosenki"). Z jeho bohaté filmografie můžeme vzpomenout např. Petra z "Dziś w nocy umrze miasto" (1961), Jacka z "Pamiętniku pani Hanki", poručíka Gorczyńského z "Jarzębina czerwona" (1969), dr. Tamtena z "Zazdrość i medycyna" (1973), Jerzyho otce z "Urodzin młodego warszawiaka" (1980), anebo kněze z "Pana Tadeusze" (1999). Celkový počet všech rolí Andrzeje Łapického přesáhl dvě stovky, tou poslední pak pravděpodobně byl stařík z filmu "Reguły gry" (2012). První ženou A. Łapického byla Zofia Chrząszczewska´, se kterou měl dva potomky - syna Grzegorza a dceru Zuzannu. Podruhé se (už jako vdovec) oženil v létě roku 2009, kdy se jeho vyvolenou stala Kamila Mścichowska, což mezi jejich kolegy vzbudilo poměrně velký rozruch, neboť zatímco Łapickému bylo 85 let, jeho nevěsta byla o plných 60 roků mladší - bylo jí 25. Bohužel jim bylo souzeno prožít spolu jenom necelé tři roky, protože 21. července 2012 ráno Andrzej Łapicki náhle zemřel - tiše, klidně a ve spánku. Je pohřben v rodinné hrobce na prestižním varšavském hřbitově Staré Powązki.