Bohdan Jelínek

Z díla Bohdana Jelínka: /pozn. V době, kdy se oficiální tvorba zabývala vlasteneckými tématy, hrdinskými činy Čechů z minulosti, Bohdan Jelínek jako předvoj budoucích básníků, kteří prožívali své přítomno, tělu i duši bližších tématech, zemřeli mladí a nebylo jim umožněno, aby jako tvůrci dozráli do větších hloubek života. Hloubavý čtenář zachytí jistě spojitost mezi českými básníky Bohdan Jelínek-Jiří Wolker-Jiří Orten-Václav Hrabě./ Z kavárny ------------- Sedím tu v kavárně u pěkné stoličné, nad námi třepe se plamínek-plyn. Od stolků zevlují tváře sem rozličné na její klín. Na bílé zástěrce talířek s cukrovím, krní mne drobty, jež padají v klín. Zradí,hleď, co mi rtem podáváš růžovým, třesavý plyn! Lekla se - talířek rozbil se na kusy - tvářičku sehnula na samý klín. To je tím, že na nás lehounkou nožku si šerý klad stín. Talířek na kusy, na drobty cukroví , v bělostné zástěrce plný jich klín. Nezradil, co mi ret podával růžový, třesavý plyn. Zevloval mnohý tam, och, tváře rozličné, nad námi třepal se plamínek-plyn. Já hlavu v kavárně pěkně klad stoličné na mladý klín - Dlouhý čas, dlouhý čas zapomněl na ní jsem - Hrabu dnes v listech svých, sejdu se s nápisem - zežloutlý, zvětralý, ubohý květ... Ach, ten mi v paměti zase vše obnoví - bílou tu zástěrku, tvář a ret růžový, cukrový svět. /ze sb.básní a próz - Spisy Bohdana Jelínka veršem a prózou,1880, ed. Jaroslav Vrchlický/