Marguerite Clark

V 10. letech 20. století byly v amerických kinech dominantní postavou ženy a děti jako Mary Pickfordová, Lillian Gishová a Mary Miles Minterová. Marguerite Clarkovou diváci vítali, zejména ti, kteří dávali přednost jejím tmavě hnědým vlasům a velkým hnědým očím před blondýnkami s modrýma očima Pickfordové, Gishové a Minterové. Byla drobná a měla velmi hezkou tvářičku jako panenka Kewpie, která jako by nestárla. Dokonce i na konci kariéry, v jejích 38 letech, neměli maskéři problém s tím, aby vypadala jako dvanáctiletá. Marguerite začala svůj život na farmě jihovýchodně od Limy v Ohiu. Jako dítě byla poslána do kláštera jihovýchodně od Cincinnati, kde se vzdělávala až do svých šestnácti let, kdy debutovala na jevišti v baltimorské divadelní společnosti. DeWolf Hopper starší si jí všiml a přivedl ji do New Yorku jako spoluhráčku ve hře Happyland. Více než deset let hrála v nejpopulárnějších hrách a muzikálech na Broadwayi, včetně Anatola s Johnem Barrymorem. V roce 1914 podepsala smlouvu se společností Famous Players, která spolu se sesterskými společnostmi Paramount a Artcraft produkovala všechny její filmy kromě posledního. Její vzhled a herecký talent z ní rychle udělaly jednu z největších filmových hvězd té doby. S hereckým životem však byla nespokojená. V roce 1918 se provdala za majitele plantáže v New Orleansu a usadila se tam. Svůj čas dělila mezi New Yorkem (kde natočila většinu svých filmů) a New Orleans a celou dobu plánovala, že s herectvím skončí a přestěhuje se na plantáž natrvalo. Jejím jediným přáním bylo odejít na vrcholu. V roce 1921 se jí to splnilo. V každoroční anketě Quigley Publications mezi majiteli kin se stala nejlepší filmovou herečkou roku 1920 a celkově se umístila na druhém místě za Wallacem Reidem. Právě dokončila film Scrambled Wives (1921), který produkovala její vlastní nově založená produkční společnost First National. Po uvedení Quigleyho ankety svou produkční společnost rozpustila a odešla na manželovu plantáž, kde žila až do jeho smrti v roce 1936. Krátce poté se přestěhovala zpět do New Yorku. Byla také předlohou pro Sněhurku v mistrovském díle Walta Disneyho Sněhurka a sedm trpaslíků (1937). Zemřela po krátkém zápalu plic v roce 1940.