Philippe de Broca

Philippe de Broca začínal jako asistent režie u renomovaných tvůrců jako byl Claude Chabrol nebo François Truffaut, v 50. letech se také jako herec objevil v několika epizodních rolích. Jeho režijním debutem byl film Hry lásky (Les Jeux de l’Amour) z roku 1960. Slávu mu ale přinesl až o dva roky později film Cartouche (1962, v hlavních rolích J. P. Belmondo a C. Cardinale), kde byl zároveň autorem scénáře. De Broca se pak zaměřil na bláznivé komedie s nádechem dobrodružství a exotična, které byly tak typické pro francouzskou kinematografii 60. a 70. let a všem zúčastněným pochopitelně přinesly slávu. Spolu s dalšími režiséry (jako např. Claude Zidi nebo Gérard Oury) vytvořil prototyp neotřelých zábavných filmů, které jsou populární dodnes. Ve svých prvních filmech dal de Broca prostor dnes již zemřelému Jeanu-Pierru Casselovi, úspěchy se však dostavily až po navázání spolupráce s Jean-Paulem Belmondem. Jejich společné filmy Muž z Ria, Muž z Hongkongu a parodicky pojatý Muž z Acapulca přinesly oběma hvězdnou slávu (u všech byl de Broca zároveň autorem scénáře). Koncem 70. let pak začal pracovat s Philippem Noiretem; jejich spolupráce trvala až do de Brocovy smrti. Filmy Něžné kuře (1978) a Ukradli torzo Jupitera (1980) byly navíc objevné v tom, že potvrdily komediální talent Annie Girardot. V 80. letech de Broca ve svých uměleckých aktivitách polevil, jeho filmy navíc již neměly ohlas těch z předešlých desetiletí. V 90. letech se pak soustředil na adaptaci osvědčených předloh (Hrbáč, Šeherezáda a gentleman). Philippe de Broca zemřel po dlouhé nemoci ve věku 71 let v listopadu 2004, kdy byl do kin uveden jeho poslední film Zmije v hrsti.