Marie Brožová

Marie Brožová byla dcerou divadelního ředitele Karla Brože, takže od dětství celkem logicky vystupovala na divadelních prknech v otcově souboru. Následně prošla divadelními společnostmi F. K. Štětky a Groha (1919-1921), hrála v Národním divadle v Brně (1921-1926) a Městském divadle v Plzni (1926-1931), nakonec našla trvalé působiště v Divadle na Vinohradech (1931-1963). Na divadle ztvárnila Brožová desítky postav ve všech žánrech našeho i světového repertoáru, její doménou byly úlohy navenek jemných žen, uvnitř však se silným emočním nábojem. Vynikla až ve zralejším věku v dramatických postavách (Marie Stuartovna, Věc Makropulos), později se přehrála do rolí starostlivých maminek a babiček. Na divadelním jevišti vystupovala také pod jménem Lhotová. Filmaři nechávali Marii Brožovou poměrně dlouho bez povšimnutí, před kameru se postavila poprvé až ve čtyřiceti letech, nicméně hned ve třech filmech (JAN CIMBURA; TURBINA; ADVOKÁT CHUDÝCH; všechny tři snímky z roku 1941), v nichž zahrála tři různorodé typy. Znovu se pak ve filmu objevila v roce 1944 (KLUCI NA ŘECE). Teprve s koncem 40. let se její filmografie začala rozrůstat, ztvárňovala postavy obětavých a laskavých maminek a manželek, většinou ve vedlejších rolích. Větší příležitost dostala ale například v dramatu PAN HABĚTÍN ODCHÁZÍ (1949), hrála nejen v dramatech ze současnosti, ale také v historických filmech, na konci 50. let se také objevila v prvním československém seriálu RODINA BLÁHOVA (1959). Vybočením z linie jejích typově podobných postav byla sobecká Julie Marešová ve filmu DŮM NA OŘECHOVCE (1959). V menších rolích vystupovala Marie Brožová až do vysokého věku, mihla se například v pohádce JAK SE BUDÍ PRINCEZNY (1977) nebo ve veselohrách CAUSA KRÁLÍK (1979) a KDYŽ ROZVOD, TAK ROZVOD (1982). Definitivně posledním vystoupením Marie Brožové před kamerou byla role stařenky (do nichž byla obsazována již od 60. let) v seriálu VLAK DĚTSTVÍ A NADĚJE (1985). Brožová často spolupracovala také s rozhlasem a televizí. Marie Brožová byla provdaná za divadelního herce a režiséra Bohuše Stejskala (1896-1955), s nímž se seznámila v době svého brněnského angažmá.