Gioacchino Rossini

Gioachino (také Gioacchino) Antonio Rossini byl italský hudební skladatel. Italský „Offenbach“ a mistr opery buffa. Nejvýznamnější představitel bel canta. Původně italská pěvecká technika, která společně s italským temperamentem přinesla počátkem 17. století salvy smíchu do operních domů celé Evropy. Pro začátek zkuste https://www.youtube.com/watch?v=m1i_ZJZTCoM. Rossini napsal duet pro dvě kočky a měl pro to pádný důvod. Když cestujete po světě, zjistíte, že: „prosil bych jeden pokoj“, se řekne pokaždé jinak, ale pro mňau je charakteristická internacionalita. Italské „miao!“ pochopí Maďar, Němec, Polák i Španěl (miau!), v ostatních jazycích se to moc neliší. Odpadá problém s překladem a na koncert můžete vzít děti. Mňoukají sovětští pionýři - https://www.youtube.com/watch?v=lXeWUwQtMCI Chorální sbory - https://www.youtube.com/watch?v=JvnL4uSD2Xs Operní pěvkyně - https://www.youtube.com/watch?v=O5bJJviAX0c Rossini byl údajně jediným synem hornisty Giuseppe Rossiniho a jeho ženy Anny, rozené Guidarini. Ve své době bylo jedno dítě velmi neobvyklé. V den narození byl pokřtěn jako Giovachino. Ze svého jména ale „v“ vypustil a tuto formu převzaly i hudební encyklopedie. Nejedná se však o jeho matriční jméno. My jeho období s nadsázkou nazýváme mladší doba houslová. V Paříži v tu dobu žil Tourte, hodinář, který zdokonalil houslový smyčec. Umožňoval rychlejší, dynamičtější hru a ukončil tím starší dobu houslovou. Jako dítě začínal Rossini zpěvem, violou a cembalem. Měl výjimečně krásný soprán. Padl dokonce návrh, že bude kastrován, proti čemuž se postavila Rossiniho matka. Později jí byl za to velmi vděčný. O kastrátech naleznete více v biografii Johanna Sebastiana Bacha. Nyní k Rossiniho komice. Kulturou šlechty bylo vždy drama. V divadle se hrály vážné kusy, často inspirované řeckými pověstmi, či náboženskými motivy. Obdobné to bylo v hudbě. Na jevišti se umíralo, jeviště bylo černé, vládl zde smutek a bol. Původně šlo o kulturní chování duchovních, které s christianizací Evropy převzaly panovnické domy. Hlavními hrdiny dramatu byli bohové, různí reci, královny, vždy jedinci z horních vrstev. Na ulici vládla komika a její italské „dramma giocoso". Hlavní hrdina pocházel z prostých vrstev, ať už to byl sluha (SLUHA DVOU PÁNŮ), či holič (LAZEBNÍK SEVILLSKÝ). Roku 1802 se rodina přestěhovala do Luga v provincii Ravenna. Do Rossiniho života vstoupil Giuseppe Malerbi (1771-1849), hudební skladatel, který Rossiniho seznámil s díly Mozarta a Haydna. Zřejmě připravil Rossiniho na jeho první veřejné vystoupení, 22. dubna 1804 v Imole. Ve stejném roce napsal Rossini SEI SONATE A QUATTRO. Jeho raná díla se však hrají sporadicky. Roku 1805 se rodina odstěhovala do Bologni, tentokrát byl důvodem Rossiniho hlas a další rok nastupuje Rossini studia na hudebním lyceu. Studoval klavír, violu, zpěv a kompozici. Jeho spolužákem byl Francesco Morlacchi, který roku 1816 složil taktéž IL BARBIERE DI SIVIGLIA. Viz https://www.youtube.com/watch?v=4jHmCBDdusA. Rossini roku 1810 nedokončená studia opustil a vydal se do Benátek. Zde složil první operu DEMETRIO E POLIBIO. 18. května 1812 má premiéru v divadle Valle. V té době nejen komponoval, ale i zpíval. My jej známe jako hudebního skladatele, tehdejší kritici jej brali jako komponujícího zpěváka. Jeho hlas se nezachoval, nicméně musel být fenomenální. Díky svému hlasu dostal smlouvu na první operu. 3. listopadu 1812 má premiéru benátské provedení opery LA CAMBIALE DI MATRIMONIO. Dílo se řadí mezi „farsa comica“, v notách se psalo také Farce, či Posse. Jednalo se zpravidla o dvouaktovku, vždy komickou, v erotickém až lascivním provedení. Následující opera TANCREDI z února 1813 už ovlivnila hudební svět. Titulní roli zpívala Adelaide Malanotte. Árii DI TANTI PALPITI převzali benátští gondoliéři a přidal se i Niccolo Paganini. Jeho I PALPITI, Op. 13, je inspirovaná Rossiniho dílem. Nesmírně krásná, romantická skladba je na https://www.youtube.com/watch?v=L5u9dimawpg. Rossini roku 1815 řídil dva operní domy. Divadlo sv. Karla (Teatro San Carlo) a Divadlo del Fonde (Teatro del Fondo). San Carlo v tu dobu úspěšně soutěžilo s milánskou Scalou. Oba operní domy si přetahovaly interprety, skladatele i přízeň publika. Del Fondo je známé též jako divadlo Mercadante, divadlo, které je pupeční šňůrou spojeno s Mozartovou COSI FAN TUTTE. Rossini zde komponuje díla jako ELISABETTA, REGINA D’INGHILTERRA (1815), OTELLO (1816), ARMIDA (1817), MOJŽÍŠ V EGYPTĚ (1818), RICCIARDO E ZORAIDE (1818), ERMIONE (1819), LA DONNA DEL LAGO (1819) a MAOMETTO II. (1820). Pro tato díla je charakteristický rychlý styl, ale též povrchnost. Šlo o Rossiniho nejplodnější období, kdy musel dostát svým smluvním závazkům. Pro oba neapolské domy psal jednu operu ročně a tomu stihl bokem napsat roku 1816 pro římské Argentinské divadlo LAZEBNÍK SEVILLSKÝ. I zde platí, že doma není nikdo prorokem. Premiéra byla absolutní fiasko. Dnes patří LAZEBNÍK SEVILLSKÝ k nejoblíbenějším operám. Velmi zdařilá ukázka na https://www.youtube.com/watch?v=fhjsM7ONudA&index=11&list=RD27DMSSpsa8w. Další, pohádkovou verzi najdete na https://www.youtube.com/watch?v=RS4GlxJyDMs. Na vrcholu popularity si 16. března 1822 vzal Isabellu Colbranovou, primadonu neapolské opery a usídlili se v Castenasu. Poté následovala svatební cesta do Vídně, kde v Divadle na Kärntnertoru měli nasmlouvaná vystoupení. Rossini navštívil Beethovena a pravděpodobně v září se manželé vrátili do Itálie. Roku 1830 o obě místa Rossini přišel. Sv. Karel a del Fonde byly majetkem francouzského krále. Ten měl po Červencové revoluci roku 1830 jiné starosti. Dochovala se Rossiniho korespondence, ze které vyplývá, že Rossinimu se toho roku rozpadlo manželství. Ženu opustil a roku 1832 žil s milenkou Olympe Pélissier. Jeho původní manželství bylo roku 1837 rozvedeno a roku 1845 si vzal Olympe. V letech 1836 až 1848 působil jako ředitel Boloňského hudebního lycea (Liceo musicale bolognese). Z této doby pochází STABAT MATER. Duchovní skladba, kde matka oplakává mrtvého syna. Její provedení má hodinu, my se soustředíme na ukázku na https://www.youtube.com/watch?v=MU9cyUBNH5U. Z důvodů politických nepokojů odešel roku 1848 do Florencie a projevují se u něj první zdravotní problémy. Rozvíjí se u něj kapavka a rakovina. Roku 1858 skládá PETITE MESSE SOLENNELLE. Ta se řadí mezi nejvýznamnější Rossiniho pozdní dílo. I s potleskem trvá 90 minut. S každým autorem je spojeno jeho nejznámější dílo. U Beethovena je to MĚSÍČNÍ SONÁTA, pro Smetanu VLTAVA, pro Rossiniho OBERTURA GUILLERMO TELL na https://www.youtube.com/watch?v=DY4lqgqhujg. Rossini do roku 1829 napsal asi čtyřicet oper, které se hrály v půlce Evropy. Druhá poslouchala za dveřmi. Když podepisoval smlouvu na SEMIRAMIDE, zavázal se k první zkoušce do čtyřiceti dnů. Zvládl to za třiatřicet dnů a veřejnost jej milovala. Rossini zemřel 13. listopadu 1868 při operaci střev. Poprvé byl pohřben na pařížském Père-Lachaise. Roku 1887 byly jeho pozůstatky exhumovány a své druhé místo odpočinku nalezl ve florentské bazilice svatého Kříže. Po boku Galilea a Michelangela.