Modest Petrovič Musorgskij

V rodině typického, ruského, venkovského šlechtice Petra Musorgského, který pocházel z prastarého šlechtického rodu, s kořeny sahajícími až k prvním Rurikovcům, se narodil 21. března roku 1839 ve vesnici Karevo, ležící v pskovské oblasti, budoucí hudební skladatel Modest Petrovič Musorgskij. O otce přišel Musorgskij ve svých čtrnácti letech, ale ještě než zemřel, podporoval syna a zajistil mu i kvalitní hudební vzdělání. Musorgskij nikdy nepopíral, že mu cestu k hudbě otevřela především jeho matka Julie Čurikovová. Dětství prožíval především pod vlivem národního a vlasteneckého prostředí, což do jisté míry ovlivnilo i jeho hudební styl. V roce 1849 se svým bratrem přestěhoval do Sankt-Petěrburgu, kde si nejprve přivykl na nové prostředí a od roku 1852, kdy dosáhl potřebného věku, byl přijat do školy připravující budoucí carské důstojníky pro slavný gardový Preobraženský pluk. Po šesti letech pluk opustil a zcela se zaměřil na skladatelskou činnost. Ve stejné době měl již pověst mimořádně dokonalého hráče na klavír. Jeho hudební dílo se prosazovalo postupně za velmi složitých podmínek, kdy přednost v ruské společnosti dostávala především hudba německých, francouzských, italských a rakouských hudebních skladatelů. Příkladem pro Musorgského byl jeho předchůdce, hudební skladatel Michail Ivanovič Glinka, autor ruských oper Ivan Susanin a slavné opery Ruslan a Ludmila. Při své cestě směřující ke společenskému uznání své hudební tvorby se setkal s mnohými talentovanými souputníky-Milijem Balakirevem, Césarem Kjujem aj. Zejména Balakirev se stal pro Musorgského život i dílo významnou osobností. Po seznámení s Balakirevem, se Musorgsky pod jeho ochrannými křídly stále zdokonaloval a prohluboval kvalitu a význam svých kompozičních prací. Byl to Balakirev, kdo jej upozorňoval na dílčí nedostatky a povzbuzoval jej a zadával mu hudební úkoly a také plně za ním stál, když se rozhodl odejít z vojenské služby. V té době Musorgskij složil své první vyzrálejší opusy - Scherzo B dur; Čím to je, řekni mi dívko má; Žertíky aj. Postupně se od Balakirova vlivu oprostil a v průběhu roku 1859 již šel svou tvůrčí cestou, což mu Balakirev nikdy zcela neodpustil. V té době se Balakirev stal jakousi osou pro všechny významnější ruské hudební skladatele, mezi kterými byli nejznámější Alexandr Borodin, Nikolaj Rimskij-Korsakov a rovněž Modest Musorgskij, kteří jsou dnes známí v tomto seskupení jako Mogučaja kučka /Mocná hrstka/. Musorgskij si svou hudební tvůrčí cestu nikdy neulehčoval a po rozbrojích mezi Balakirevem a dalšími hudebními tvůrci, se distancoval od vzájemných útoků a podceňování jejich díla. Po zrušení nevolnictví v roce 1861 se pro Musorgského zhoršila jeho ekonomická situace. Zdroj jeho největších příjmů, mužíci, získali rozhodnutím cara Alexandra II. nejen svobodu, ale i možnost se vymanit z odvěké bídy. Za této situace se panství Musorgských potápělo v dluzích a Musorgskij byl přinucen řešit tuto situaci ubíjející úřednickou prací na Ministerstvu pro stavbu mostů a silnic. S komponováním byl na delší čas konec. Musorgskij se postupně vracel k milované hudbě. Přes nedostatek času, prostředků k obživě a tíživé samotě, v roce 1874 dokončil operu Boris Godunov, která se stala jedním z klíčových hudebních děl světové operní literatury, mistrovským dílem. V roce 1879 vydal operu Chovanština, která po smrti Musorgského vyžadovala některé úpravy, a které zdárně provedl Rimskij-Korsakov. Opera Boris Godunov již v roce 1874 zaznamenala výrazný úspěch, který povzbudil Musorgského, že se odhodlaně zabýval dalšími náměty na řadu zamýšlených oper. Stále však pociťoval ve svém okolí závist, nepřejícnost a z toho vyplývající tíhu samoty. Opakující se deprese léčil Musorgskij velmi častým pitím, což vyústilo v otřesný poklesem jeho tvůrčích schopností. Již kolem roku 1878 Musorgskému z obdobné situace pomohl jeho bratr Filarert, ale nepoučen se Musorgskij v roce 1881 na literárním večírku věnovaném památce Dostojevského, opět zhroutil a vyšlo tím najevo, že se s alkoholismem potýká již delší dobu. Po převozu do nemocnice se začal Musorgského stav zlepšovat: Na základě prosby knížete Treťjakova se slavný ruský malíř Repin pustil do portrétování Musorgského, které ukončil 5. března roku 1881. Na portrétu se jevil jako člověk, který je odhodlán čelit své neutěšené zdravotní situaci. V osudový den 13. září roku 1881 se Musorgskij dostal neznámo jak k láhvi koňaku, kterou bez prodlení celou vypil. Nejprve mu ochrnuly ruce i nohy a večer následujícího dne začaly Musorgskému selhávat plíce, dusil se. Krátce před pátou hodinou ranní dne 16. března roku 1881 Musorgsky zemřel ve věku nedožitých 42 let. Erkul