Peter Brook

Peter Stephen Paul Brook se narodil 21. března 1925 v Londýně. Již v sedmnácti letech, během studia na Magdalen College v Oxfordu, režíruje svoji první divadelní hru, Doktora Fausta od Christophera Marlowa. Dva roky poté natáčí i první film, příběh lásky Senimentální cesta (r. Peter Brook, 1944). Ke skutečné režii se dostal v divadle v Birminghamu, ve kterém uvedl Shakespearova Krále Jana a Člověka a nadčlověka od G.B. Shawa. Tento divadelní debut zůstal však bez povšimnutí a odezvy. V roce 1946 přichází Brook do Stratfordu, do rodiště Williama Shakespeara, kde s úspěchem inscenuje hru Marná lásky snaha. V dalším roce následuje Romeo a Julie, netradiční nastudování vzbuzuje u publika a kritiků kontroverzní reakce, částí je přijímána s nadšením a část, především příznivců tradičního pojetí, tento způsob odsuzuje. V následujících letech hostuje v několika divadlech, ve svých inscenacích začíná používat některé jevištní efekty a scénické triky, které diváky fascinují. Dva roky (1948-1950) je režisérem a uměleckým ředitelem opery Covent Garden. Zde jsou pod jeho vedením uvedeny opery Boris Godunov a Salome. Až do roku 1962 experimentuje s různými divadelními žánry a angažuje se i ve filmové tvorbě, mezi jeho známější filmy patří zpracování románové předlohy od Williama Goldinga Lords of the Flies (Pán much, r. Peter Brook, 1963). V letech 1962-1971 je jedním s ředitelů Royal Shakespeare Company a současně hostuje v Národním divadle v Londýně. Jeho snem je experimentální divadlo a tak v roce 1971, pod záštitou UNESCO, zakládá Mezinárodní centrum divadelního výzkumu. Se skupinou herců, z celého světa, se soustřeďují na tři základní témata, 1. divák, 2.vztah herce a diváka, 3. herec. Jeho snahou je oprostit divadlo od zažitých konvencí. O nekonvenčnosti je ho pojetí svědčí i první hry uváděné na scéně, zpracování pověsti o Prométheovi, doplněné pasážemi z jiných děl, japonskými samurajskými legendami a perskými bajkami, vše v uměle vytvořeném jazyce Orghast (směsice sanskrtu, perštiny, starořečtiny, latiny a vestštiny, vytvořené anglickým básníkem Tedem Hugesem). Od roku 1974 působí toto sdružení v pařížském divadle Les Boufes du Nord. K jeho nejnáročnějším projektům patří zpracování indického eposu Mahábhárata v přepisu J. C. Cariera. Jedenáctihodinový epos, který si vyžádal desetiletou přípravu, tři roky psaní a rok zkoušení, měl premiéru v roce 1985 v kamenolomu, přetvořeném na přírodní amfiteátr pro 1800 diváků. Na scéně se prolínají herci šestnácti národností s loutkami a je využíváno i filmové plátno. Časem se hra přesunula i do klasického divadla a byla předmětem zájmu po další dva roky. Na základě tohoto představení vznikl, pod stejný názvem a pod režijním vedením Petera Brooka, v roce 1989, i televizní seriál.