Klára Sedláčková-Oltová

Klára Sedláčková-Oltová pochází z Pardubic, kde odmalička trávila takřka veškerý volný čas v různých zájmových kroužcích. Od první třídy základní školy hrála na klavír a chodila do baletu, který asi pět let poněkud netradičně kombinovala se závodním lyžováním. Ve čtvrté třídě uvažovala o přestupu na taneční konzervatoř, ale naštěstí - jak dnes říká - si zlomila nohu, čímž bylo vyřešeno dilema rodičů, zda desetiletou holčičku pustit do víru velkoměsta. K hraní na klavír a tancování později přidala dramatický kroužek. Její první divadelní rolí byl Bourec morušový (název hry si bohužel nepamatuje). Všechny tyto rodiči podporované záliby nakonec logicky vedly k tomu, že se Klára ve čtvrtém ročníku gymnázia rozhodla pro herectví. Na následující čtyři roky studia na JAMU v Brně vzpomíná jako na jedno z nejhezčích období svého života, a to jednak kvůli vedoucímu pedagogovi Josefu Karlíkovi a jednak kvůli bezvadným spolužákům, s nimiž se sešla v ročníku. Do Divadla v Dlouhé přišla na základě konkursu, v němž režisérka Hana Burešová hledala představitelku Stelly pro svou inscenaci Velkolepý paroháč. Jejím prvním partnerem v profesionálním angažmá byl Karel Roden, který ji provázel i v jejím debutu filmovém (hráli spolu Dívku a Umrlce v Kytici). V průběhu svého angažmá v Dlouhé měla štěstí na poměrně velkou řadu velmi rozdílných rolí, s potěšením si zahrála groteskní postavu kuchařky Catiche (Sýr, sýr!), poraněnou a postiženou Beth v inscenaci Mámení mysli (Sam Shepard), netypickou Rusalku (Kabaret Undine), vražedkyni Charlottu Cordayovou (a další role) v inscenaci Obrazy z Francouzské revoluce. V Soudných sestrách s velkou chutí hraje čarodějku Magrátu Česnekovou, zcela jiného rodu je Lizaveta Drozdovová z Dostojevského Běsů. Nové výrazy hledala pro roli Ireny v Garderobiérovi, pro Esmeraldu Tóth v Ještě žiju s věšákem, čepicí a plácačkou, Ernestinu van Veenovou v Goldbergovských variacích či Pegeen v inscenaci Hrdina západu. zdroj: Divadlo v Dlouhé