Ludvík Souček

Lékař, spisovatel a milovník záhad, podplukovník MUDr. Ludvík Souček, CSc. se narodil 17. května 1926 v Praze. S výborným prospěchem studoval na bubenečském gymnáziu, ale roku 1944 byl německou okupační správou poslán do libeňské ČKD a na maturitní vysvědčení si tak musel počkat až po skončení války. Aktivně se účastnil květnového povstání, během kterého byl raněn.Roku 1951 absolvoval lékařskou fakultu Karlovy univerzity (obor stomatologie) a další tři roky pak působil jako asistent na zubní klinice. Roku 1954 vstoupil do armády a necelé dva roky strávil jako vojenský lékař v Koreji, kde se měl podle některých (nepotvrzených ani nevyvrácených) náznaků účastnit jakýchsi tajných pokusů na amerických válečných zajatcích. V letech 1955 - 1964 pracoval jako zubař v Ústřední vojenské nemocnici, odkud později přešel na Ministerstvo národní obrany, kde spravoval kulturní odbor . Tím dal zdravotnictví vale a nastoupil cestu spisovatele a publicisty - k literatuře ostatně měl, jako syn knihkupce, vždycky blízko. Jako přesvědčený straník krátce (r. 1968) pobyl na ÚV KSČ, ale sovětská invaze jeho další politickou kariéru rychle a definitivně ukončila. V letech 1969 až 1971 našel zaměstnání v armádní redakci Československé televize a poté, až do svého odchodu do invalidního důchodu v roce 1976 pracoval v nakladatelství Albatros. S televizí však spolupracoval i nadále a aktivně se podílel na výrobě několika populárně naučných pořadů - např. šestidílného cyklu "Od zmizelého diplomata k jiným vesmírům" anebo populárně naučného seriálu "Tisíciletá medicína", které vznikly v ostravském studiu. Hlavním těžištěm jeho práce ale bylo psaní - proslul jako neobyčejně plodný spisovatel, autor cca pěti desítek převážně vědecko-populárních a vědecko-fantastických knih. Paleta zájmů L. Součka byla velice široká a rozmanitá, takže přestože si díky své posedlosti tajemnem a záhadami všeho druhu si vydobyl přízvisko "český Däniken" ( mimo jiné i proto, že r.1969 jako první přeložil do češtiny jeho knihu Vzpomínky na budoucnost), poutavě a zasvěceně dokázal sepsat i fotografické příručky, či pojednání o maňáskovém divadle. Doslova bestsellery se pro české čtenáře staly především jeho záhadologicky laděné knihy Tušení stínu (1974) a Tušení souvislostí (1978), ve kterých se věnoval různým kontroverzním a nevyjasněným tématům z minulosti naší planety, spekulacím o návštěvách mimozemšťanů na Zemi, utajeným vědomostem starých kultur a podobně. Tajemný osud potkal koncept zamýšleného třetího dílu Tušení světla, který se po autorově smrti záhadně ztratil a dodnes není jasné, vlastně bylo jeho obsahem. Sám Souček se při jeho psaní údajně choval velice podivně, rukopis nedal nikomu k nahlédnutí a několikrát se vyjádřil o svých obavách z toho, že je kýmsi sledován. Náhodně nalezený fragment tohoto díla vyšel až roku 1992 pod názvem Po stopách bludiček. Z jeho další literární činnosti můžeme jmenovat ještě např. sci-fi trilogii Cesta slepých ptáků - 1964, Runa Rider - 1967, Sluneční jezero - 1968; povídkové soubory Bratři černé planety - 1969, Pevnost bílých mravenců - 1972, Rakve útočí - 1974,Blázni z Hepteridy - 1984; zábavnou encyklopedii Obrazový opravník obecně oblíbených omylů - 1981 či sbírku úvah nad smrtí několika známých osobností Otazníky nad hroby - 1982. Hojně publikoval i v novinách a časopisech, často pod různými pseudonymy, jeho dílem je i dětský komiks pro časopis Ohníček anebo scénář divadelní hry (Záhada s M). Roku 1977 ještě stihl obdržet titul zasloužilého pracovníka kultury, ale to už se nad jeho zdravotním stavem stahovaly mraky, za které mohla jeho jak těžká obezita, tak i celá řada prodělaných infarktů. Život tohoto muže mohutné postavy, takřka fenomenální paměti a dlouholetého kardiaka, ukončila v pouhých jedenapadesáti letech 26. prosince roku 1978 další srdeční příhoda - už 9. v pořadí.