Johann Sebastian Bach

Johann Sebastian Bach byl německý skladatel, varhaník a pedagog. Společně s Georgem Friedrichem Händelem patří k nejvýznamějším představitelům barokní hudby - hudby dunivých basů. Německy Generalbass, či italsky Basso continuo, kdy nosnou část skladby tvořila basová linie. Bach pochází z rozvětvené rodiny Bachů. Když vezmeme střední Německo raného novověku, nacházíme desítky členů této rodiny mezi učiteli, hudebníky a skladateli. První zmínku máme o Veitu Bachovi (též Vitus, 1550–1619), což byl jeho prapraděda. Původně pekař a mlynář, nadšený hudebník, který procestoval Čechy, Moravu a Maďarsko. Eisenach (1685–1695) Bach se narodil v protestantském teritoriu jako nejmladší z osmi dětí Johannovi Ambrosiusovi Bachovi a jeho ženě Elišce, rozené Kochové. Jeho otec byl dvorním hudebníkem Jana Jiřího I. Saského. Rodný dům se nezachoval (dnešní Lutherstraße 35). Dva dny po narození byl v kostele sv. Jiří pokřtěn. Obě křestní jména získal po kmotrech. Prvním byl lesní úředník Johann Georg Koch, druhým gothský hudebník Sebastian Nagel. Bachovo rodiště mělo v tu dobu asi 6 000 obyvatel. Bráno tehdejším pohledem šlo o velké město se silnou hudební tradicí. Od roku 1672 bylo sídlem dvorní kapely saských kurfiřtů. Působili zde Johann Pachelbel (1677–1678, na youtube najdete jeho CANON IN D MAJOR), Daniel Eberlin (1672–1692) a Georg Philipp Telemann (1708–1712). Ranné dětství strávil v Eisenachu. Na varhany jej vyučoval otcův bratranec Johann Christoph Bach (1642-1703, zvaný eisenašský). Jedná se o druhého nejvýznamnějšího skladatele z rodu Bachů. Za pozornost stojí jeho svatební kantáta "MEINE FREUNDIN, DU BIST SCHÖN". Důkaz, že lidé té doby se celý den nemodlili v kostele, ale uměli i milovat a vyznat lásku. Od otce dostal základy smyčců. V osmi letech nastoupil do Latinské školy dominikánského kláštera. 3. května 1694 zemřela Bachovi maminka a 27. listopadu uzavřel jeho otec druhý sňatek s ovdovělou Barbarou Margaretou Bartholomäi. Následujícího roku, 20. února umírá i otec a malý Bach je v devíti letech konfrontován s realitou života. Nevlastní matka se pokoušela o děti postarat. Ztratila však podporu úřadů a do Bachova života zasáhla další rána - trhání rodinných vazeb. Na další výchovu byl poslán ke svému, o třináct let staršímu bratrovi Johannu Christophovi Bachovi (1671-1721, zvaný ohrdrufský) do Ohrdrufu. Ohrdruf (1695–1700) Tato událost byla nakonec pro Bachovu kariéru naprosto stěžejní. Jeho bratr zde působil jako varhaník v kostele sv. Michala a naučil jej vše, co o klávesových nástrojích věděl. Roku 1697 byly v místním kostele zahájeny opravy varhan. Bach zde působil jako chórový zpěvák a oprav se zúčastnil jako dělník. Získal prvotřídní poznatky ze stavby a mechaniky daného nástroje. Tehdejší stavitelé varhan měli poznatky i z metalurgie a malému Bachovi vyjádřili svůj dík, když mu darovali magnetovec. Kovovou rudu, jejíž kousky se navzájem odpuzují, nebo přitahují. Záleží na tom jak ji k sobě natočíte. Bach navštěvoval místní lyceum. Výuka kladla důraz na matematiku, latinu, řečtinu, geografii, katolické a evangelické náboženství. Pobíral stipendium, na které se skládaly místní rodiny. Na oplátku měl povinnost poskytovat synům z těchto lepších rodin domácí výuku. Naučil se diplomatickému jednání a společenským konvencím. Bylo to jeho nejkrásnější životní období. Byl v rozkvětu sil, kdy při svitu Měsíce opisoval noty. Souzeno mu bylo úmrtí po neúspěšné operaci očí. Lüneburg a Výmar (1700–1703) V letech 1700 až 1703 zahájil společně s Georgem Erdmannem (Bachův přítel s dětství a dlouholetý spolužák) studia na Partikulární škole v Lüneburgu. 3. dubna 1700 zde oba poprvé veřejně vystoupili na slavnostní mši. Po dvou letech se Bach rozhodl pro vyšší vzdělání (univerzitu) a na jaře 1702 školu opustil. Mezi Velikonocemi 1702 a březnem 1703 jej můžeme spatřit jako blikající tečku na mapě, křižující celé Německo. Nejprve odcestoval do Hamburku, aby si poslechl jiného slavného varhaníka - Johanna Adama Reinkena. Ten hrál v kostele sv. Kateřiny na varhany, které platily za nejlepší nástroj v severním Německu. Poté se objevil v Durynsku. V Erfurtu navštívil sestru Marii Salome. Možná byl i ve Frankfurtu, stopa se nám na chvíli ztrácí. Vrací se do Ohrdrufu a zase mizí v Sangerhausenu. Arnstadt (1703–1707) V březnu 1703 je Bach lokajem a violistou v soukromé kapele Johanna Ernsta Saského-Výmarského. (Tady pozor! Sloužící se dělili na dvě kategorie. Ti co vyváželi hnůj, sekali trávu, nebo strašili na cimbuří a nepřicházeli s panstvem do kontaktu - nemuseli nosit společenský oblek, mít vybrané chování a modlit se latinsky. Toto bylo vyhrazeno lokajům, ti byli vyšší kasta. Lokajové nosili livreje, působili i jako ochranka a společníci.) 9. srpna 1703 je jmenován bez zkoušky varhaníkem v arnstadtském Novém kostele. Bach měl v té době již jméno a jeho plat činí 50 guldenů. Dalších 30 má k dispozici na vedlejší výdaje, s povinností je vyúčtovat. Na tehdejší dobu se jednalo o velkorysou odměnu. V závěru roku 1704 přijíždí do Arnstadtu tři Bachovy sestřenice. Do nejmladší z nich - Marie Barbary Bachové (1684-1720) se Bach zamiluje a 17. října 1707 se v Dornheimu koná svatba. S touto první ženou měl Bach sedm dětí. Později se znovu oženil a k sedmi přidal dalších třináct. Dospělosti se dožilo deset jeho potomků. V listopadu 1705 podnikl studijní cestu do Lübecku, kde působil v kostele Panny Marie 70letý Diedrich Buxtehuden. Nadřízení dali Bachovi čtyři týdny dovolené, ale netušili, co je čeká. Uplynuly Vánoce, pro církev druhý nejdůležitější svátek v roce a Bach nikde. Teprve v lednu se objevil v Arnstadtu. Šťastný a plný dojmů. Buxtehuden, který je hudebními odborníky považován za Bachova přímého předchůdce, musel být z jeho příchodu dost šokován. Do Lübecku je to přes 300 km a Bach dorazil pěšky - bez koně. Dnes se má za to, že mezi oběma muži vzniklo silné profesní pouto. Bach po návratu z Lübecku jako by objevil nový zdroj energie. Toto setkání jej inspirovalo napsání WIE SCHÖN LEUCHTET DER MORGENSTERN, BWV 739. Mühlhausen (1707–1708) 24. dubna 1707 koncertoval Bach v Mühlhausenu a obdržel novou pracovní nabídku. Protože měl s arnstadtskou konzistoří napjaté vztahy, přijal ji a od 1. července se stal varhaníkem v kostele sv. Blažeje. Jeho plat činil 85 guldenů a naturálie, což mu umožnilo založit rodinu. Jenže 30. května vypukl v Mühlhausenu požár. Začal v domě barvíře Zängeho. Podle kroniky byl v protějším domě uskladněn střelný prach, o čemž nikdo nevěděl. Když vyletěla půlka města do vzduchu, foukal silný západní vítr, který způsobil, že během pěti hodin hořelo od Kornmarktu ke Starému hřbitovu. Téměř půl kilometru souvislého ohnivého pekla, kterému padlo za oběť 241 domů. Dým a popel zasáhl i 50 km vzdálený Erfurter Tor. Následovalo zdražování životních potřeb a inflace. Na jaře 1708 skládá Bach kantátu GOTT IST MEIN KÖNIG, BWV 71 a v červnu 1708 odjíždí do Výmaru hledat si nové místo. Na pozvání sasko-výmarského vévody Wilhelma Ernsta měl původně vyzkoušet opravené varhany. Po koncertě se rozhovor protáhl a Bachovi bylo nabídnuto místo varhaníka s platem 150 guldenů plus naturálie. Bach nabídku přijal. Po svém odchodu kontakty s Mühlhausenem udržoval nadále. Víme, že obdržel zakázky, které vyšly tiskem. Bach je dostal zaplacené, ale dodnes se je nepodařilo nalézt. Výmar (1708-1717) V létě 1708 Bachovi čekají přírůstek do rodiny a stěhují se do Výmaru. Do domu, ve kterém zemřel Johann Paul von Westhoff. Bachovi se zde postupně narodí synové Wilhelm Friedemann Bach (zvaný hallský), Karel Filip Emanuel Bach (zvaný berlínský, také překročil stín otce, na youtube naleznete více) a Johann Gottfried Bernhard Bach. Na výmarské období připadá největší počet varhanních skladeb, nespočet tokát, preludií, fug - např. PASSACAGLIA C-MOLL. Bach se zde inspiroval španělským lidovým tancem pasar una calle (též Passacaglia, Passacaille nebo Pasacalle), který se v 16. století rozšířil do Evropy a pronikl do vážné hudby. Ovlivnil Maurice Ravela (KLAVIRNÍ TRIO A-MOLL), či Dmitrije Šostakoviče (LADY MACBETH MCENSKÉHO ÚJEZDU). Spadá sem též jeho nejvýznamnější výmarská práce CHORÁLOVÉ PŘEDEHRY, BWV 599–644. Ve skutečnosti se jedná o 164 děl, pouze 44 z nich je dokončených a mají přidělené číslo v katalogu BWV. 21. února 1713 vystoupil na narozeninové oslavě vévodkyně Kristýny Saské-Weißenfelské. Jedním z děl byla JAGDKANTATE, BWV 208, s kterou Bach zaznamenal úspěch. Nečekaně musel přespat a druhý den koncert opakoval. Překrásnou árii o ovečkách, hledajících trávu, aby se mohly napást, mu přítomné dámy ukradly, změnily odběratele a dlouhá léta platila v Sasku za úspěšnou ukolébavku. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=YV5foRc2o6s. Všimněte si, že nohama ovládá varhaník basové píšťaly. Traktura (mechanismus, který pustí vzduch do píšťaly) bývala v minulosti vždy mechanická a k jejímu otevření byla potřeba určitá síla. K otevření basových píšťal, které mají největší spotřebu vzduchu, ta největší. Ani z výškami nebyla legrace. Varhaníci mívali běžně na prstech svaly. 2. března 1714 byl Bach jmenován koncertním mistrem. Šlo o předchůdce dnešního dirigenta. V tu dobu platilo, že pěvecká tělesa řídil sbormistr, který předstupoval před sbor. Hudební orchestry řídily vedoucí hráči prvních viol, kteří seděli na svých místech. K Bachovým povinnostem patřilo každý měsíc složit církevní kantátu. Vzniká zde HIMMELSKÖNIG, SEI WILLKOMMEN, BWV 182 a desítky dalších světských skladeb. Bohužel, roku 1774 vyhořel Wilhelmsburg (městský zámek ve Výmaru, kde byl archív) a nám se tato díla nedochovala. Z tohoto období se dochovaly Bachovy sakrální skladby, uložené v církevních archivech. Důležité místo v Bachově kariéře má Johann Georg Pisendel (1688-1755), drážďanský violista a skladatel). Pisendel, který byl žákem Antonia Vivaldiho, seznámil Bacha s Vivaldiho tvorbou. Výsledkem byly tři Bachovy skladby - CEMBALOVÝ KONCERT D-DUR, (BWV 972), C-DUR (BWV 976) a F-DUR (BWV 978). 24. ledna 1716 se na svatebním koncertě seznámil s vévodou Leopoldem z Anhaltu-Köthenu. V létě se k Bachovi donesla zpráva, že dvorní kapelník z Köthenu odchází a tak si podal žádost o nové místo. 5. srpna 1717 podepsal novou smlouvu, aniž informoval své výmarské nadřízené. 6. listopadu byl zatčen a uvězněn pro pohrdání vrchností, 2. prosince byl v nemilosti propuštěn jak z vazby, tak ze zaměstnání. Köthen (1717–1723) V Köthenu čeká na Bacha velmi zvláštní úkol. Kromě toho, že zastával úřad dvorního kapelníka, připravuje Leopolda z Anhaltu-Köthenu na Kavalírskou cestu, francouzsky Grand Tour. Takto se v období renesance označovaly cesty šlechtických synů po Evropě, jejichž cílem bylo zdokonalit si cizí jazyky, poznat cizí manýry a „osondovat“ možnost lepšího sňatku. Jmenovanému zvýšila cesta společenský status a prestiž. Do dějin vstoupily dokonce dvě ženy, které ji podnikly. První byla Mariana Starke (1762–1838), druhou Sidney Owensonová (1780–1859), jedná se o irskou spisovatelku Lady Morgan. Bach měl k dispozici orchestr, kterému byla radost šéfovat. Z neznámého důvodu do něj vstupovali hudebníci, kteří opouštěli Královský orchestr Friedricha Viléma I. Pruského (1688-1740). V době Bachova působení jich tam bylo sedmnáct a jednalo se o tehdejší elitu, schopnou v případě nemoci, úrazu, zastoupit kterýkoliv nástroj. Leopold z Anhaltu-Köthenu investoval do kvalitních nástrojů a nebál se vyslat Bacha do Berlína pro nové cembalo. Což se nakonec ukázalo jako osudová výprava. Roku 1719 poznal v Berlíně markraběte Kristiána Ludvíka z Brandenburgu-Schwedtu (1677–1734). Roku 1721 mu věnoval sérii koncertů SIX CONCERTS AVEC PLUSIEURES INSTRUMENTS. Roku 1879 je Philipp Spitta (hudební odborník) katalogizoval jako BRANIBORSKÉ KONCERTY a ještě později, roku 1950 jim Wolfgang Schmieder přidělil značky BWV 1046 až 1051. Roku 1720 doprovázel Bach svého nadřízeného na dvouměsíční léčbu do Karlových Varů. Po návratu zjistil, že jeho žena po krátké nemoci zemřela a byla již pohřbena. 3. prosince 1721 si bere Annu Magdalenu, 21letou sopranistku, která v červnu téhož roku nastoupila do souboru. Do roku 1733 se tomuto páru narodilo deset dětí. Sedm z nich v dětství zemřelo. Syn Gottfried Heinrich byl těžce postižený a roku 1728 zemřela Bachova 51letá sestra Maria Salome. Z Bachova domu se stal dům smutku. 7. února 1723 uvádí kantátu JESUS NAHM ZU SICH DIE ZWÖLFE (BWV 22) a DU WAHRER GOTT UND DAVIDS SOHN (BWV 23) Lipsko (1723–1750) Po svém posledním působišti získal Johann Sebastian Bach přívlastek lipský. Žil zde jeho synovec Johann Heinrich, který osiřel a potřeboval pomoc. Bach zpočátku do Lipska dojížděl, ale roku 1728 se zde po smrti vévody Leopolda z Anhaltu-Köthenu definitivně usadil. Stal se učitelem ve škole sv. Tomáše. Jednalo se v podstatě o humanisticko-hudební gymnázium a nejstarší veřejnou školu v Německu, jejíž zakládající listina spadá do roku 1212. Později zde studoval např. Richard Wagner. Bachovo postavení bylo na úrovni hudebního ředitele. Lipsko mělo čtyři hlavní kostely. Bach odpovídal za hudbu a nástroje ve všech. Škola byla internátní a chlapecká. Zdůrazňuji to proto, že pro toto období byly charakteristické dětské chlapecké sbory. Dívky nestudovaly a jejich zpěv při liturgii byl nežádoucí. Protože chyběly soprány, došlo v baroku ke kultu kastrátů. Odhaduje se, že jejich celkový počet v historii dosáhl tří miliónů. Úmrtnost po tomto zákroku byla v letních měsících nejvyšší - 8 až 12 %. Pokud si chcete poslechnout kastráta, zkuste: https://www.youtube.com/watch?v=dRmUWeD9YR0. Jimmy Scott, který hrál ve filmech CHELSEA WALLS (2002) nebo PASSION PLAY (2011), trpěl hormonální poruchou, která zabránila mutaci hlasu. Povšimněte si proporcí těla a končetin. Pro toto onemocnění je charakteristická abnormalita těla. Testosteron má totiž za úkol u dospívajícího savce zastavit jeho růst. Platí i pro dívky. Na https://www.youtube.com/watch?v=pLpXxYjIVbs najdete Bachovu skladbu MAGNIFICAT z roku 1723. Sólový part, který zpívá zpěvačka, je psaný pro kastráta. Počátkem roku 1725 potkává Bach básníka Christiana Friedricha Henriciho, zvaného Picander. Ten Bachovi napíše text pro MATOUŠOVY PAŠIJE (BWV 244). Zprávu o životě a smrti Ježíše Krista na motivy evangelia sv. Matouše. Dílo plné chorálů a árií představovalo ve své době nejsilněji obsazené dílo. MATOUŠOVY PAŠIJE trvaly 150 min. a jeden orchestr by je při třech vystoupeních denně z důvodu vyčerpání nezvládl. Autor v konečném obsazení předepsal dva orchestry a dva chóry. Premiéra byla 11. dubna 1727 v kostele sv. Tomáše. Roku 1729 převzal po Telemanovi jím založené Collegium musicum, které řídil pravděpodobně do roku 1746. S tímto studentským tělesem uváděl „civilní“ italská a německá díla. Těleso si přivydělávalo jednou týdně koncerty v Zimmermanově kavárně, v tehdejší ulici sv. Kateřiny. V létě vystupovalo v přilehlých zahradách. Ačkoliv se jednalo o kavárnu, podávalo se zde i pivo a Bratwurst. Dnes mluvíme o vážné hudbě. Ve své době to byla zábava na úrovni koncertů Quenn či Puhdys. Bach se zde proslavil koncertem pro čtyři cembala. V plné síle se ukázala jeho živočišnost a smysl pro humor. Pod názvem „Dramma per Musica“ uvedl dvě svá díla - DER STREIT ZWISCHEN PHOEBUS UND PAN (BWV 201) a HERCULES AM SCHEIDEWEGE (BWV 213), která se řadí ke komickému žánru. 30. srpna 1742 zde měla premiéru Sedlácká kantáta (BWV 212). Její titul zní také WIR HABEN EINE NEUE OBRIGKEIT. Burlesková kantáta byla složena k oslavě 36. narozenin majitele panství Carla Heinricha von Dieskau. Bach ji dával dohromady s Picanderem, který byl autorem textu. Picander byl Dieskauovým podřízeným. Oba pracovali jako výběrčí daní. Dieskau zastával úřad krajského daňového inspektora. V kantátě si autoři s humorem dobírají tehdejší osoby a události. Doporučuji civilní provedení na: https://www.youtube.com/watch?v=LkbOdQFXKqg Děj kantáty: Manželé se chystají na oslavu. On - nejmenovaný sedlák (bass), ona - jeho křehká choť Mieke (soprán). On se těší, že pivo poteče proudem a dává ženě jednoznačné erotické nabídky. Ona říká ne a odpovídá dvojsmyslnými narážkami. Hlavním tématem je chvála pronajímatele Dieskau a radost z toho, že můžeme platit daně. Zpívá se starou saštinou. Ústa byla tenkrát Guschel (dnes Mund), milostné hrátky Dahlen (dnes Liebesspiel), trochu prinkel (dnes bisschen). Ve staré saštině se tato kantáta jmenovala MER HAHN EN NEUE OBERKEET. Rok 1742 je zároveň rok, kdy začíná psát UMĚNÍ FUGY (BWV 1080). Jeho poslední vrcholné dílo. Ve skutečnosti se jedná o soubor čtrnácti fug a čtyř kánonů, které jeho první životopisec Johann Nikolaus Forkel shrnul do jednoho díla. Proto mají jednu katalogizační značku. Roku 1749 je Bach vážně nemocný. Trpí otoky, ma stařeckou cukrovku. Motorická porucha pravé paže a oční choroba mu znemožňují psát. Jeho poslední dopis pochází z dubna 1749. Následující korespondence z května je již psána Johannem Christopherem Friedrichem a Bach se pouze podepsal. Jednalo se o stvrzenku, dokládající nákup a zaplacení fortepiana. Jak už to bývá, vystavil život Bachovi vlastní stvrzenku - tu nejkrásnější. Bach milovat obě manželky, hudbu, Boha, jídlo a vše živé, včetně svých manželských i nemanželských dětí. Měl dvacet legálních potomků a má se za to, že spoustu dětí mu uniklo bokem. Jsou to pouze domněnky. Nicméně, v Arnstadtu, roku 1707 byl Bach přistižen v kostele u varhan s cizí dívkou, a protože jeho ruce nespočívaly na klaviatuře, byla celá záležitost podstoupena biskupské konzistoři. Ta nezkoumala, proč byla cizí dívka na kůru, jak o tom píše česká wikipedie. Je v pravomoci faráře kohokoliv vykázat z kostela a ne o tom psát biskupské konzistoři. Ta má na starosti vážnější věci. Např. zkoumá, zdali nedošlo ke znesvěcení kostela. Bach byl v tu dobu již zasnouben s Marií Barbarou. Navíc si někdo vzpomněl na Bachovu lübeckou anabázi a zaslal tamější faře dotaz, jak se Bach choval. Z Lübecku dorazila odpověď, že Bach chodil pravidelně do kostela a zajímal se o hostitelovu starší dceru Annu Margaritu. Pokud jste viděli DESKOVÝ STATEK, tak stejnou úlohu plnil v dospělosti Bach. Bylo o něm známo, že dohazoval ženám ze svého okolí výhodné sňatky a pokud možno, hodně daleko. A taky střídal místa. Ne všechna působiště jsou v této biografii uvedena. Snad, aby si někdo nevšiml, že v sousedství vyrůstá jemu podobný potomek. Také nesnášel autority a uměl se rvát. V tom spočívá krása života. Nudný patron a ztělesnění morálních ctností, nikdy nesloží hudbu, která s vámi zamává. Když to vyjádřím hrubě. Musí to být člověk, který přemýšlí, kde co sežrat, ukrást a jak si dobře zašoustat. Vždy tam musí být emoční prvek. Nejlépe ode zdi ke zdi. Pak má hudba grády. České prameny uvádí, že skonal pokojně doma obklopen milující rodinou. Samozřejmě je to jinak. Bach byl od dětství krátkozraký a ke stáří se přidaly oční komplikace. Trpěl pravděpodobně syndromem suchého oka a očním zákalem. Mezi 28. březnem a 7. dubnem 1750 podstoupil v Lipsku dvě operace. Chirurgem byl jistý John Taylor (1703–1772). Bach zemřel večer 28. července na sepsi a vyčerpání organismu. Tři dny poté byl pohřben na lipském hřbitově sv. Jana. V roce 1894 byla zahájena rekonstrukce hřbitova sv. Jana, včetně kostela. Náhrobní kámen označující hrob, již neexistoval. Lipské úřady se přesto rozhodly Bachovy ostatky zachránit. Dochovaly se záznamy, ze kterých bylo patrné, kde se pohřbívalo v roce 1750. Podle nich bylo v tomto roce pohřbeno asi 1 400 osob. Pouze 12 z nich v samostatných dubových rakvích. Bach byl jednou z nich. Nastala detektivní práce, ke které byl přizván lipský anatom Wilhelm His, kterému se je podařilo identifikovat. Po opravě kostela sv. Jana byly ostatky uloženy poblíž oltáře. Kostel sv. Jana byl v závěru války zničen a Bachovy ostatky roku 1950 přeneseny do kostela sv. Tomáše. Trvalo 150 let, než na jeho odkaz zaklepal Camille Saint-Saëns se svou SYMFONIÍ Č. 3 „VARHANNÍ“, OP. 78. Bouřlivák a rozporuplná postava, s diagnózou šílence, ale o něm někdy příště. Odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=Eq_jzx-gLBk. Střípky, zajímavosti: Baroko mělo tři období. Rané (1600-1650), kdy bylo v módě vše italské. Střední (1650-1710) s výrazným francouzským stylem. Poté do roku 1750 vládlo pozdní baroko, kdy se silně uplatňovaly místní vlivy. No, a protože se začalo v Itálii, platila v barokní hudbě pravidlo Basso continuo. Skladby měly harmonickou kostru. V tomto období se masivně uplatňují akordy, zdvojené chorály a chlapecké sbory. Bach, Händel, dalším významným skladatelem byl Jan Dismas Zelenka, uměli psát a zanechávaly po sobě psaná díla. Přesto se jejich hudba v té době hodně improvizovala. Jednak noty stály peníze. Ne všude byly k dispozici nástroje se stejným rozsahem. Navíc byly války, epidemie. V době nouze měla církev na místo varhaníka pouze dva požadavky. Musel věřit v Boha a umět hrát na varhany. Bach je považován za mistra fugy. Jedná se o dvou až šestihlasou skladbu s hlavním, nosným motivem. My jsme zvyklí na to, že písnička má první sloku, refrén, druhou sloku, refrén, atd. Ve fuze se neopakuje refrén, ale každým hlasem je opakovaná hlavní sloka. (Takže se z ní stává refrén). Bach-Werke-Verzeichnis, zkráceně BWV. Můžete být sebelepší skladatel, pokud se po vaší smrti o vás nikdo nedozví, jste nic. V případě Bacha se tak stalo. V době úmrtí byl známý na relativně malém území v Sasku. Jeho hudba upadla v zapomnění a přestala se hrát. Víme to proto, že se přestala tisknout, a to jak noty, tak programy (playlisty). Nikde z tohoto období nenajdete jméno J. S. Bach. Zlomem byl 11. březen 1829, kdy Felix Mendelssohn Bartholdy zahájil berlínskou premiérou MATOUŠOVY PAŠIJE návrat varhanního krále na trůn. Bachova hudba se dnes řadí ke světovému repertoáru. Co se týče katalogu, za standart se považován katalog Wolfganga Schmiedera (1901-1990), který na něm pracoval od roku 1946 do roku 1950. Odhaduje se, že Bach napsal asi 1 400 děl. Katalogizováno je 1 126 děl. Na rok 2018 se chystá přepracování Schmiederova katalogu. Díla nejsou řazena chronologicky. Kromě BWV katalogu vznikl paralelně Bach-Compendium (BC) pánů Hanse-Joachima Schulzeho a Christopha Wolffa. Bachova působiště: Rok Kostel Stavitel varhan 1703 Nový kostel, Arnstadt J. F. Wender 1706 kostel Panny Marie, Langewiesen J. Albrecht 1708 kostel sv. Blažeje, Mühlhausen J. F. Wender 1708-1712 kostel sv. Víta, Ammern J. F. Wender 1710 kostel sv. Uršuly, Taubach H. N. Trebs 1712-1714 zámecký kostel, Výmar H. N. Trebs 1716 kostel Panny Marie, Halle C. Cuntzius 1716 Augustiniánský kostel, Erfurt G. C. Stertzing a J. G. Schröter 1717 kostel sv. Pavla, Lipsko J. Scheibe 1723 kostel ve Störmthalu Z. Hildebrandt 1724 kostel sv. Salvátora, Gera J. G. Fincke 1724 kostel sv. Vavřince, Stöntzsch J. C. Schmieder 1732 kostel sv. Martina, Kassel N. Becker 1735 kostel Panny Marie, Mühlhausen J. F. Wender 1737-1738 kostel sv Petra a Pavla, Weißensee C. W. Schäfer 1739 zámecký kostel, Altenburg T. H. G. Trost 1742 kostel sv. Mariána, Bad Berka H. N. Trebs 1743 kostel sv. Jana, Lipsko J. Scheibe 1743-1746 kostel sv. Václava, Naumburg Z. Hildebrandt 1746 kostel sv. Nikolaje, Zschortau J. Scheibe 1748 Bach v tomto období komponoval, ale nevíme kde Johann Sebastian Bach a filmy: REISE IN DEN RUHM, 1979, režie Victor Vicas, historický film JOHANN SEBASTIAN BACH, 1985, režie Lothar Bellag, čtyřdílný tv seriál v koprodukci NDR a Maďarska. Hezký komentář od baroko16857. EIN DENKMAL FÜR JOHANN SEBASTIAN, 19 min. dokument NDR, 1984. Režie: Peter Milinski. Produkce: DEFA JOHANN SEBASTIAN BACH – STATIONEN SEINES LEBENS, dvojdílný dokument NDR, 1984. Režie: Peter Milinski. Produkce: DEFA MEIN NAME IST BACH, hraný film, 97 min. Režie: Dominique de Rivaz KRONIKA ANNY MAGDALENY BACHOVÉ, hraný film, 94 min. Režie: Jean-Marie Straub, Danièle Huillet GREAT COMPOSERS, osmidílný dokument BBC o hudebních skladatelích, 1997. Bachovi je věnován poslední díl. BACH: VÁŠNIVÝ ŽIVOT, dokument BBC, 89 min. Doporučuji, budete příjemně překvapeni. Ke zhlédnutí na https://www.youtube.com/watch?v=EUGtN8POZGA. A PŘED BACHEM BYLO TICHO, hudební, 102 min. Režie: Pere Portabella. K Bachovi patří neodmyslitelně i rodinné zázemí. V následujících řádcích si povíme o jeho dvou osudových ženách, které jej doprovázely životem. Maria Barbara Bachová (* 30.10.1684, Gehren + 7.7.1720, Köthen), Bachova první manželka. Její otec byl varhaníkem a městským písařem v Gehrenu. Zemřel, když bylo Marii deset let. V roce 1704 ji zemřela matka a Marie žila s oběma staršími sestrami u tety. Mnoho biografií ji přisuzuje roli neznámé dívky na kůru. K události došlo 11. listopadu 1706. Jenže Marie žila v domě arnstadtského starosty, za kterého byla teta provdána. Patřila mezi městská WIP, a proto nemůžeme hovořit o neznámé dívce. Po roce, 17. října 1707 se v Dornheimu u Arnstadtu za Bacha provdala. Dala mu sedm dětí. Nejvýznamější je Wilhelm Friedemann, zvaný drážďanský Bach a Carl Philipp Emanuel, zvaný berlínský Bach. Datum a příčina úmrtí nejsou známy. Bach pobýval služebně v Karlových Varech. O smrti své ženy, která byla pohřbena v jeho nepřítomnosti 7. července, se dozvěděl po návratu. Anna Magdalena Bachová (22. září 1701, Zeitz +27. února 1760, Lipsko), Bachova druhá manželka. Nejmladší ze čtyř dcer dvorního hudebníka Johanna Kaspara Wilckeho a jeho ženy Elišky. Anna a její sestra Kristýna měli od mládí hudební talent a absolvovaly výuku u tehdejší dvorní hvězdy Pauliny Kellnerové. Hovořím o dvoru Sachsenů-Weißenfelsenů. Anna byla sopránový talent. Po hostování v Zerbstu roku 1720 obdržela o polovinu vyšší honorář, než její otec, v tu dobu kapelník a vedoucí tělesa. V roce 1721 obdržela pozvání do Köthenu, kde působil Bach. Při grilovacích zkouškách jej překvapila rozsahem a intonační jistotou. Při této zkoušce se hraje stupnice nahoru a zpěvačka doprovází. Skladatel zjišťuje, kam zpěvačka dozpívá a kolik taktů udrží tón. Podle toho pro těleso komponuje. 3. prosince 1721 se za Bacha provdala. Dala mu třináct dětí. Nejvýznamnější byl Johann Christian, zvaný londýnský Bach, který výrazně ovlivnil začínajícího Mozarta a Johann Christoph Friedrich, zvaný bückeburgerský Bach. Po přestěhování do Lipska profesně upadla. Operní hudbu vzhledem ke svému postavení dělat nemohla. Církevní ji byla zapovězena a Collegium musicum byla vyloženě mužská záležitost. Zbývaly domácí a příležitostné koncerty. Přesto se nám dochovala zpráva o jejím úspěšném vystoupení na žalozpěvu za vévodu Leopolda z Anhalten-Köthenu. Kantáta KLAGT, KINDER, KLAGT ES ALLER WELT je vrcholná skladba baroka - i dnes po 250 letech. Ukázka: https://www.youtube.com/watch?v=BryU_l6Ixsc&t=317s Anna byla též jednou ze tří sopranistek doprovázející původní MATOUŠOVY PAŠIJE. Zemřela deset let po Bachovi jako Almosenfrau. Toto slovo znamená dnes žebračka. Uvádím jej jako příklad, jak se jazyk vyvíjí. Anna neumírala chudá. Pobírala almužny, v té době pravidelné dávky, např. městskou rentu pro vdovy - Bach byl městským zaměstnancem. Dále ji podporovala Lipská univerzita a patřila k relativně dobře zaopatřeným vdovám. Její jméno vstoupilo do hudební historie znovu v souvislosti s pozdějším objevením tzv. „Notových sešitů“ v Pruské státní knihovně. Jde o dva notové sešity z období 1722 až 1725, které jsou společnou prací Bacha, jeho ženy Anny. Dále jsou tu opsány kompozice jiných autorů, či vyloženě pěvecké party jako např. árie WILLST DU DEIN HERZ MIR SCHENKEN, či BIST DU BEI MIR. Dnes se domníváme, že Marie nejen upravovala manželovy party, ale byla i spoluautorkou.