Raf Vallone

Filmový a divadelní režiser a herec Raf - Raffaele Vallone, se narodil v Kalábrii, městečku Tropea dne 17. 2. 1916. Raffaele ve škole velmi dobře prospíval. Jeho otec byl právník, takže pocházel z poměrně slušně zabezpečené rodiny, a přál si, aby jej syn následoval v této kariéře. Sportovně zdatný, nadaný Rafe byl velkým favoritem italského Juventusu, ale po velmi těžkém úrazu nohy, se musel kariéry fotbalisty vzdát. Vystudoval tedy v Římě právnickou fakultu, a protože chtěl být se sportem alespoň občas v nějakém kontaktu, stal se novinářem. Tak se také stalo, že se při své žurnalistické činnosti dostal i do studia Cinecittá, a mužnému Vallonovi byla nabídnuta na zkoušku menší role ve filmu, který režíroval Gustavo Alessandrini v roce 1942, tedy ještě v období II. světové války – Noi vivi. Herecká profese se mu zalíbila natolik, že se přihlásil na herecké kursy, a po jejich absolvování nastoupil do divadla v Turíně, kde se tak říkajíc otloukal od píky. V roce 1949 ho oslovil jeho patron – neboli padrone – režiser Giullio De Mantis, a obsadil ho do filmu - Riso amaro, a ten samý rok ještě hrál v jeho dalším filmu - Cuori senza frontiere. Od padesátých let hrál velmi různorodé postavy, především v dramatech italské kinematografie. Vzhledem k tomu, že Vallone ovládal plynně francouzštinu a angličtinu, dostalo se mu možnosti hrát v Paříži v divadle d´Antoine, a to hlavní roli v politickém drama - Pohled z mostu, který mu přinesl takový úspěch, že byl pozván do Hollywoodu k dotvoření jeho filmové podoby, pod režií Sidneye Lumeta, scénář k němu napsal proslulý Arthur Miller – známý také mj. manželstvím s filmovou star Marilyn Monroe. Takže se v USA velmi dobře zapsal, a poměrně dlouhou dobu se objevoval v různých tématicky rozlišných filmech. Vallone hrál ve velmi dobrých filmech nejen v domovské produkci, ale i francouzské a španělské. Jen namátkou skutečně zajímavé snímky, které byly vesměs uváděny i u nás: Řím v 11 hodin, Perdónami, Los ojos dejan huellas, Tereza Raquin, Recours en grace, první Horalka se Sophií Loren. V USA pak natočil z těch známých filmů historický - El Cid s Ch. Hestonem a S. Loren, The Cardinal, Secret Invasion, Harlow, Nevada Smith, a nebo Děla pro Cordobu. Samozřejmě, že nezahálel ani v Evropě, natáčel však nejvíc pro italskou kinematografii a TV. V roce 1952 se oženil s Elenou Varzi, která byla také herečka, a měli spolu dvě děti, syna Saveria a dceru Eleonore – oba se také stali herci. Pro zajímavost také uvádím k Valloneho režisérské práci, že byl také znamenitým operním režiserem, v Milaně – La Scala, nebo Metropolitní opeře v New Yorku, a spolupracoval a byl přítelem tenoristy Placido Dominga. Raf Vallone zemřel ve věku 87 let v Římě 31. 10. 2002. Marta Holubová-clara.bow