Sylva Turbová

Česko-slovenská herečka Sylvia Turbová pochází z umělecké rodiny, jejím otcem byl slovenský operní pěvec Belo Turba (1914-1980), matka, původem Češka, pracovala u divadla jako asistentka režie. Turba po válce působil ve Slezském národním divadle v Opavě, což vysvětluje Sylvino rodiště tamtéž. Po několika letech se rodina vrátila do Bratislavy, kde pak Sylvia vyrůstala, díky rodičům dokonale zvládla češtinu i slovenštinu, od dětství se díky rodinnému zázemí věnovala vystupování v různých podobách, nejčastěji v recitaci. V průběhu středoškolských studií prošla křestem před filmovou kamerou a v poměrně velké roli maturantky Aji Trnkové se divákům představila ve filmu ZMLUVA S DIABLOM (1967); tento komediální příběh byl premiérovým vystoupením také pro další začínající slovenské herečky, objevili se v něm ale i již známí čeští herci. Po jedenáctiletce nastoupila na bratislavskou VŠMU (Vysoká škola múzických umení), kterou absolvovala v roce 1971. Ještě za studií dostala další významnou příležitost před kamerou a ve francouzsko-československém filmu MUŽ, KTORÝ LUŽE (1968) byl jejím partnerem slavný francouzský herec Jean-Louis Trintignant. Další poměrně velké role hrála v českém filmu NAHOTA (1970) a ve slovenské tragikomedii NAŠI PRED BRÁNAMI (1970). Po studiu strávila první krátké profesionální angažmá ve Státním divadle v Košicích (1971-1972). V roce 1972 byla Sylvia (respektive Sylva) angažována do činohry Národního divadla v Praze, kde působila více než čtvrt století. Ačkoliv disponovala atraktivním zevnějškem, od počátků své herecké dráhy se snažila o hlubokou psychologickou analýzu hraných postav. Díky tomu se vyhnula rolím naivních dívek a milovnic a od začátku byla obsazována do postav energických žen s často složitým charakterem, výjimečně hrála i komediální úlohy. Na jevišti Národního divadla debutovala v Ostrovského hře Bouře po boku velkých osobností našeho herectví. V přehledu jejích rolí dominují klasické hry (Vojna a mír, Tvrdohlavá žena, Měšťáci, Strakonický dudák), uplatnění ale našla i v moderně (Ohlédni se v hněvu). Hostovala i na jiných scénách a například ve Státním divadle v Ostravě hrála v Cyranovi z Bergeracu. Vracela se také k recitaci a účinkovala v pásmech Klubu slovenské kultury v Praze. Rolí na jevišti Národního divadla výrazně ubylo koncem osmdesátých let a naposledy vystoupila v domáci klasice Rok na vsi v sezóně 1992-1993. Od té doby již nedostala žádnou další příležitost, ve svazku Národního divadla však setrvala až do roku 1998, kdy zdejší angažmá opustila. Další filmová práce Sylvy Turbové byla zajímavým paradoxem ve srovnání s její jevištní činností. Zatímco v divadle ztvárňovala složité psychologické postavy, filmaři ji obsazovali do rolí atraktivních dívek a žen s nezřídka povrchním naturelem. Z jejích filmových rolí stojí za pozornost hlavní role kriminalistky Marty Hroncové ve slovenském filmu ŠEPKAJÚCI FANTÓM (1975). Většího významu nabyla hereččina spolupráce s televizí, častěji točila na Slovensku. Ve třídílném televizním filmu NEPOKOJNÁ LÁSKA (1975) hrála velkou roli zemědělské inženýrky Márii a úspěch tohoto slovenského televizního počinu si o čtyři roky později vyžádal natočení dalších dvou dílů. Hrála nejen v televizních filmech, ale i v seriálech (například TŘICET PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, 1975), pro televizi byly také pořízeny záznamy některých divadelních představení Národního divadla, v nichž hrála. K filmu se Turbová znovu vrátila na přelomu 70. a 80. let; v jinak značně tendenčním titulu POŽÁRY A SPÁLENIŠTĚ (1980) ztvárnila nijak sympatickou, o to zajímavější postavu bohaté a nepříliš morální měšťácké dcerky. Podobnou příležitost v roli atraktivní manželky jednoho z hlavních hrdinů hrála v melancholickém rodinném příběhu KOSENIE JASTRABEJ LÚKY (1981). Plně negativní rozměr měla pak její postava nacistické dozorkyně v Herzově válečném dramatu ZASTIHLA MĚ NOC (1985). Následovaly již jen obsahově méně výrazné role maminek ve filmech FONTÁNA PRE ZUZANU (1985) a MŮJ PŘÍTEL D'ARTAGNAN (1989). Těmito tituly je filmografie Sylvy Turbové prozatím uzavřena, od té doby se příležitostně objevuje jen v televizi, naposledy v dramaticky laděném filmu SVĚDEK (2002). Vedle všech uvedených aktivit nachází Turbová bohaté uplatnění v dabingu, její hlas bylo možno slyšet v řadě kvalitních filmů ze zahraniční produkce, ale i v různých seriálech včetně často zatracovaných telenovel. Patřila také k zakládajícím členům Herecké asociace.