Roald Amundsen

Od svých dětských let snil Roald Engebreth Gravning Amundsen, známý později jen pod zkráceným jménem Roald Amundsen o tom, že se stane polárním badatelem. Životní pouť začal 16. července roku 1872 v Borge u města Sarpsborg na jihovýchodě Norska, když se narodil do rodiny rejdaře a lodního kapitána Jense Amundsena, jako v pořadí čtvrtý syn. Od okamžiku kdy se naučil číst, jej přitahovaly výlučně knihy týkající se dobrodružných výprav. Matka se snažila usilovně mladého Roalda odvést od profesní dráhy spojené s rodinnou námořní tradicí. Otec se k jeho zálibě stavěl neutrálně, ale matka udělala vše, aby se syn věnoval studiu lékařství. Do svých 21 let Roald pilně studoval medicínu, aby se stal doktorem. Když oba rodiče zemřeli, krátce poté lékařská studia ukončil a vrhl se do studia odborné literatury týkající se polárních výzkumů. Promyšleně se zaměřil na výpravy, které skončily nezdarem a dospěl k závěru, že neúspěch všech expedic souvisel s tím, že polárníci nebyli současně námořníky. Jako vždy se rychle rozhodoval a zajistil si místo na jedné z palub námořních lodí, kde si doplnil potřebné vědomosti. O čtyři roky později byl jmenován prvním důstojníkem na lodi Belgica, která zkoumala pobřeží Antarktidy. Výpravu vedl polární badatel de Gomery, který si nepočínal obratně a měl pouze malé praktické zkušenosti. Loď de Gomeryho výpravy v důsledku nedostatečné přípravy jejího vedení uvízla v nekonečném a nehostinném ledovém poli. Po třinácti měsíci se podařilo loď vyprostit z ledového sevření díky Amundsenovým rozhodnutím, když převzal velení v důsledku kapitánova onemocnění kurdějemi. Roald zkušeně organizoval lov tuleňů a tučňáků, aby byl doplněn jídelníček o čerstvou stravu a improvizoval i při opatření teplejších oděvů pro polárníky. Tato výprava byla ve své době vůbec první, která dokázala přežít polární zimu v Antarktidě. Poté, co byl Amundsen jmenován námořním kapitánem, oželel jakékoliv oslavy a využil své pověsti i zkušeností k přípravě samostatné výpravy jejímž cílem bylo objevení Severozápadní cesty. Stovky let usilovaly marně mnohé námořní výpravy o objevení spojovací mořské cesty z Evropy s Asií severně kolem amerického kontinentu. Na třiadvaceti metrů dlouhé šalupě Gjøa s jedním stěžněm a motorem o výkonu třinácti koňských sil, se vydal s šesti muži své posádky na dlouhou cestu. Cestou Amundsen splnil i řadu vědecký úkolů výpravy, kterým bylo mimo jiné i přesné určení magnetického severního pólu. Po třech letech od vyplutí se šalupa Gjøa objevila v přístavu Nome na Aljašce. alším úkolem, který na sebe Amundsen nadšeně vzal, bylo dobytí severního pólu, ale než se stačil připravit, předběhli jej Američani Peary a Cook. Zbýval protilehlý jižní pól. Po spuštění kotvy lodi Fram u pobřeží Antarktidy v Zátoce velryb, kterou výpravě zapůjčil norský badatel Fridtjof Nansen, byl vybudován základní tábor. Stejnou vizi dobýt jižní pól měl ve stejné době i Angličan Scott. Amundsen vyrazil ze svého základního tábora po dosud neprozkoumané cestě. Scott šel naopak po cestě, která již byla z předchozích neúspěšných výprav známá. Během cesty k jižnímu pólu Amundsen objevil neznámé pohoří, které nazval pohoří královny Maud. Cílová výprava čtyř Amundsenových druhů na čtyřech eskymáckých saních , tažených dvaapadesáti psy, dobyla jižní pól přesně 11. prosince 1911. Stalo se tak takřka pět týdnu před tom, než-li k jižnímu pólu dorazila Scottova výprava. Amundsen se do základního tábora v pořádku vrátil, zatímco všichni muži Scottovy výpravy, kteří se útoku na jižní pól zúčastnili, během strastiplné zpáteční cesty zahynuli. Po dobytí jižního pólu byl Roald Amundsen úspěšný, když projel v letech 1918 až 1920 se škunerem Maud Severozápadním průjezdem z Norska podél severních břehů Evropy a Asie k Beringovu průlivu. Po roce 1920 se Amundsen nadchl pro rozvíjející se letectví, ve kterém viděl nový, mnohem účinnější prostředek k dobývání neznámých míst světa. Ve svých třiapadesáti letech málem zahynul při dramatickém přeletu hydroplánu na Arktidou. V roce 1926 se z velkým zaujetím na pozvání italského polárníka Umberta Nobila přeletu vzducholodí Norge nad severním pólem na Aljašku. Další pozvání k severskému letu vzducholodí Itália Amundsen nevyužil. Po oznámení, že se Nobileho výprava pohřešuje, se Amundsen podílel na pátracích akcích, když se vydal 18. června 1928 hydroplánem, společně s dalšími obětavci hledat posádku havarované vzducholodě. Do ohlášeného místa přistání na Špicberkách Amundsenův hydroplán nikdy nedoletěl. Později moře vydalo jeden z plováků hydroplánu a Amundsenův stan. Tělo Roalda Amundsena nebylo dosud objeveno. Erkul