Alexandr Veliký

Tehdejší hlavní město starověké Makedonie Pella se stalo místem, ke se někdy mezi koncem měsíce července v roce 356 před naším letopočtem narodil královskému manželskému páru králi Filipovi II. a épeirské princezně Olympias, někdejší kněžce dionýských mystérií, syn Alexandr. Byl pozoruhodný od samého počátku, co Pella zaslechla jeho křik, který byl snad slyšet až u řeky Alaklisli, známé také jako Lydias. Měl kudrnaté vlasy, nazlátlé, pokřikoval, ale spíše vesele. Vypadal, jakoby se na svět těšil. Podivné bylo, že měl jedno očko šedé a druhé hnědé. Těžko se dalo věřit, ale bylo to tak, že jej sotva se naučil chodit po svých, nejvíce lákaly okamžiky, kdy se rozezvučely flétny, a za současného zpěvu. Pozorně poslouchal texty písní a sám se pokoušel je zopakovat. V pěti letech se již věnoval mimo tělesné cvičení, zdokonalování ducha. Mnohé ze zpráv o Alexandrově dětství jsou dodnes šířeny, např. Plútarchos tvrdil mimo jiné, že skutečným otcem Alexandra byl Zeus, když otcem nemohl být Filip II. jelikož měl výslovný strach se své manželky Olympiady, která chvíle spánku prožívala ve společnosti svých hadů. Traduje se , že v den narození Alexandra vyhořel chrám bohyně Artemis v Efezu, protože bohové se příliš soustředili na porod. Pod vedením vyhlášeného učitele, kterým byl řecký filozof Aristoteles, se třináctiletý Alexandr cvičil v rétorice a literatuře. Z povahy Alexandra vyplynul, že jej zajímaly takřka všechny věci tehdejšího světa, takže Aristoteles jej seznamoval s poznatky tehdejšího lékařství, vědy i filozofie. Osobně daroval Aristoteles Alexandrovi svitky s textem Homérovy Iliady, kterou Alexandr posvátně nosil s sebou a v zadumání si z ní hlasitě četl. Později koupil Filip II. vraníka s výraznou bílou hvězdou mezi očima. Koně se nedařilo zkrotit až mladý Alexandr pozorováním koně zjistil, že se bojí svého stínu. Koně otočil proti slunci a zbavil jej strachu natolik, že se kůň zklidnil a bylo možné jej osedlat. Koni dal jméno Bucefalus, česky Volohlavý . Na Bucefalovi se cítil Alexandr bezpečně a dvacet spolu putovali světem až došli do vzdálené Indie, kde Bucefalus ukončil svou životní dráhu. Alexandr pod vlivem této ztráty založil v Indii město Bucefala. Než-li Alexandr dospěl v muže, stačil jeho otec Filip II. povznést nevýznamnou Makedonii, která do té doby byla rozdělena mezi nejednotné šlechtické rody, na úroveň vojenské mocnosti své doby. Dobyl Thesálii, Thrákii a vojenským i politickým tlakem je přinutil ke vstupu do korintského spolku na jehož čele stál. Až do konce svého života byl Alexandr v písemném styku s Aristotelem, kterého považoval za svého duchovního otce. V roce 340 před naším letopočtem se poprvé dostal Alexandr do situace, kdy mu otec umožnil při oblehání Byzantionu, aby vedl Makedonii jako regent. Kolem roku 338 před naším letopočtem při bitvě u Chairóneie Alexandr velel jízdě a vedl si úspěšně. Rozepře mezi synem a jeho otcem se objevily v souvislosti s Filipovými milostnými vztahy a posledním sňatkem , který uzavřel Filip II. se svou pátou manželkou Kleopatrou Eurydiké. Během svatební hostiny se strýc novomanželky vyjádřil tak, že konečně král získá legitimního dědice. Poté Filip II. v silné opilosti upadl i s mečem, který tasil a Alexandr za této situace reagoval tak, že silně rozrušený o otci řekl, že král který má vést vojska do Evropy není chopen přejít mezi dvěma stoly. Filip uprchl do Ilýrie a zde setrval až do následujícího roku, kdy byl král Filip zavražděn v městě Aighy. Nejpravděpodobnější je, nešlo o důsledek rodinných nesvárů, ale o vraždu, kterou inicioval perský král Dareios III. Dvacetiletý se stává Alexandr králem Alexandrem Makedonským, co by Alexandr III. a po pokoření řeckých měst, které mu přislíbily poslušnost, se Alexandr se svými vojsky a spojeneckými Řeky vydal pokořit Persii. Nepokořil jen Perskou říši, ale i další země jako Sýrii, Egypt, Mezopotámii a další a další. Takového vojenského úspěchu dosáhnul změnou taktiky a využitím nového prvku, kterým byla součinnost těžké jízdy s pěšími oddíly těžkooděnců vyzbrojených čtyřmetrovými kopími. Vše doplňovala operativní lehká jízda. Alexandr dokázal svou říši rozšiřovat nebývalým způsobem. Věřil pravděpodobně ve svůj božský původ a nepředpokládal, že je smrtelný, jako všichni, na jejichž čele stál. Alexandr Makedonský, známý také jako Alexandr Megás, zemřel po návratu z Indie 11. června 323 před našim letopočtem v Babylonu. Přesná příčina smrti není dodnes známá. Pravděpodobně se tak stalo v souvislosti s nadměrným zatěžováním organismu, nadměrným pitím. Oslabený organismus prohrál boj s infekcemi nebo malárií. Chystané tažení do Evropy, ve směru, kterým hodlal Alexandr rozšířit svou říši, nebylo uskutečněno. Alexandrův nemanželský syn Héraklés i syn Alexandr IV., který se narodil půl roku po Alexandrově smrti jeho manželce Roxaně, byli ještě v dětství zabiti. Erkul