Abraham Lincoln

Syn neúspěšného farmáře Thomase Lincolna, důsledně odmítajícího jakoukoliv formu otrokářství a přívržence baptistické církve, pozdější 16. prezident Spojených států amerických Abraham Lincoln, se narodil 12. února 1809 nedaleko městečka Hodgenville v Kentucky. Na svět přišel jako prostřední ze tří dětí v narychlo postaven srubu, kolem kterého protékal potok. Otec se pokoušel uchytit jako malý farmář a uprostřed rozlehlých pozemků pohraniční divočiny se spíše udřel a nakonec přišel o zbytek peněz v jednom z vleklých sporů, které ze zásady vedl. Oba Abrahamovi rodiče patřili k baptistické církvi a své děti vedli k odmítání otrokářství. Sám Abe, jak mu všichni již od dětských let říkali, během svého života do žádné církve nikdy nevstoupil. Rodina se stále přesouvala a hledala vhodnější podmínky k životu až se dostala přes okres Macon ve státě Illinois, do Indiany, kde žili v jámě vyhloubené do úbočí jednoho z místních kopců. Lincolnova matka Nancy Hanksová, když měl devět let, zemřela na tehdy běžnou otravu kontaminovaným mlékem. Otec se podruhé oženil s chudou vdovou Sárou Johnstonovou, která se podle slov Lincolna o něj i jeho sourozence láskyplně starala, a to stejně usilovně jako o své vlastní děti. Ve čtrnácti letech se Abe stal dřevorubcem, ale vyzkoušel si i další profese. Zásadně se vyhýbal lovu, který považoval jen za zabíjení zvířat, i když se tak stávalo s cílem získat potravu. Náročná práce v lesích mu neublížila, ale naopak prospěla. Měl sice vytáhlou a hubenou postavu, ale současně měl vytrvalost a překvapivou sílu. Sám se postupně naučil číst a od svých patnácti let hltal knihy jednu za druhou. V jeho jednadvaceti letech se rodina opět musela stěhovat do stádu Illinois, když otcovi nevyšly jeho spekulace s pozemky. Abe se rozhodl zřejmě pod vlivem těchto otcových neúspěchů, že bude vzdorovat osudu a začal se zajímat o možnost studia práva. Do doby tohoto rozhodnutí měl za sebou jen rok a půl příležitostné výuky a hromadu přečtených knih. Sám kdesi poznamenal, že četl v té době nepřetržitě. Kompletního Shakespeara, Bibli od první do poslední stránky, vše, co se týkalo anglické a americké historie, noviny s ekonomickými studiemi. Nejprve si dělal výpisky ze zajímavějších článků a knih, později si zapisoval své názory a postřehy. Zdokonaloval svůj písemný projev. V roce 1828 se seznámil s obchodníkem Jamesem Gentrym, který Abeho zaměstnal, ale po samostatnosti toužící Abe si pronajal v New Salemu hokynářství a po nocích se obklopený právnickými publikacemi vzdělával v právu. Vyzkoušel si i práci zeměměřičskou, byl také poštmistrem a postupně si získal v místě pověst velmi vzdělaného a talentovaného mladého muže, který se vyzná v právu a lidé se v mnoha případech obraceli na Lincolna, aby vyřešil jejich spory. Rostla i jeho schopnost vést dialogy a zdokonaloval se i jako řečník. V roce 1832 se po přestěhování do města Springfieldu poprvé zapojil do volební vřavy, ale nebyl úspěšný. V té době se hlásil k politickému uskupení Whigů a prosazoval ve svém volebním programu zejména zřízení centrální banky a za současného zavedení cla i zlepšení činností veřejných institucí. Krátce se zapojil do akcí místních milic, do jejichž řad vstoupil, aby tak byl jako kapitán nápomocen při ochraně hranic před indiánskými nájezdy, ale jak sám později poznamenal, ničeho významného se nezúčastnil. V roce 1834 se Lincolnovi zdařil druhý pokus vstoupit do politiky, když byl zvolen tentokrát jako nestraník do dolní komory illinojského parlamentu. Jako nestraník pokračoval až do roku 1840. Významným pro Lincolna byl roku 1834 i tím, že úspěšně vykonal advokátní zkoušky a stal se společníkem v jedné ze soukromých advokátních kanceláří. V roce 1842 se stal oficiálně členem Whigh Party a byl oficiálním lídrem v Illinois. V roce 1842 se Lincoln oženil s Mary Toddovou, se kterou udržoval blízký vztah od roku 1835. Z manželství se narodili čtyři synové, ale osud tomu chtěl, že pouze jediný, nejstarší syn se dožil dospělosti. Později se stal ministrem a velvyslancem, a již jako dvacetiletý bojoval v řadách armády Unie ve válce Severu proti Jihu. Úspěšný Abraham Lincoln se prosadil ve volbách do federálního Kongresu v roce 1846 a působil po svém zvolení ve Sněmovně reprezentantů. Souběžně se i nadále věnoval své právnické profesi a postupně si získal pověst nejlepšího „advokáta prérie“. V době, kdy probíhaly boje v Mexické válce, se kategoricky vyjadřoval proti této formě řešení vzájemných sporů, a to i v době, kdy se válka chýlila pro Američany k úspěšnému konci. Známý byl jako důsledný odpůrce všeho nespravedlivého, co ohrožuje demokracii a tedy ústavnost. Zásadně trval na omezení koncentrace moci v rukách prezidenta. V prezidentských volbách v roce 1848 podpořil kandidáta Whig Party Zacharyho Taylora. V dalších volbách do Kongresu Lincoln nebyl zvolen. Svou politickou dráhu považoval za ukončenou a zaměřil se vážněji na svou advokátní praxi. V dalších letech často zvažoval své možnosti, zejména po nevydařeném pokusu z roku 1852, kdy se pokoušel o senátorskou pozici. Bez jakékoli změněny svého názoru na otrokářství se stále více oprošťoval od konzervativnějších Whigů. Tento pevný politický profil, kterým se Lincoln trvale vyznačoval jej přivedl v roce 1856 do nově vznikající republikánské strany. Po dvou letech se rozhodl kandidovat proti Stephenu Douglasovi, demokratickému senátoru, který obhajoval svou pozici v senátu. Douglas si krátce před tím upevnil svou politickou pozici, když prosadil v senátu zákon o nově přijímaných teritoriích , což vedlo k tomu, že Lincoln byl opět neúspěšný. Prezidentské volby v roce 1860 vyhrotily politické pozice republikánů a demokratů a otázka otroctví se stala hlavním tématem volebního boje. Senátorské volby opět vyhrál Douglas. Ukázalo se, že se republikánská strana lépe připravila na prezidentské volby a znásobila počet svých příznivců. Pro volbu prezidenta byl Lincoln ve třetím kole na volebním sjezdu republikánů nominován na prezidenta. Volební program republikánů sliboval nejen konec otroctví, ale i ochranná cla a rychlé udělování amerického státního občanství přistěhovalcům. Rozhodující úlohu ve vlastních volbách sehrála smrt bojovníka za práva otroků Johna Browna a republikánský kandidát na úřad prezidenta Abraham Lincoln byl 6. 11.1860 úspěšný a stal se prezidentem. V den slavnostní inaugurace 4.3.1861 schválil Kongres návrh třináctého ústavního dodatku, který zaručoval další existenci otrokářství. Nebyl ve skutečnosti schválen všemi státy Unie, takže nenastala jeho platnost a v původním znění nebyl přijat ani v roce 1865, když byl naopak 13. článek ústavy ratifikovaný s tím, že svým obsahem ukončoval otrokářství na území státu Unie. Extrémisté, kteří otrokářství prosazovali, vyzývali k odtrhnutí od Unie, i když Lincoln popíral úmysl osvobození otroků. Odpor nepolevoval a naopak sílil. V čelo odpůrců proti ukončení otrokářství se dostala Jižní Karolína. Ke konci roku 1860 vystoupila z Unie a následně Florida, Alabama, Gerogia , Louisiana, Mississippi a založili Konfederativní státy americké s vlastní ústavou a prezidentem, kterým byl zvolen Jefferson Davis. Na stranu Konfederace se bez váhání postavila Anglie i Španělsko. Další otrokářské státy se nerozhodly okamžitě a vyčkával-. Mezi tyto státy patřil stát Delaware, Arkansas a další. Do prezidentského úřadu USA nově zvolený Lincoln byl již od prvních hodin pod tlakem a řešil rozpad Unie. Když všechny pokusy o vyjednávání se státy budoucí Konfederace byly marné a konfederační státy zaútočily 12. 4.1861 na pevnost Sumter, vypukla občanská válka mezi Unií a Konfederačními státy v plné síle. Zvrat v této válce nastal na počátku roku 1864, kdy byl jmenován vrchním armádním velitelem Unie generál Ulysses Grant. Pod jeho velením se vojskům Unie dařilo vyčerpat síly Konfederace a po definitivní porážce jejich vojsk vedených generálem Robertem Edwardem Lee 9. dubna 1865 u Appomattoxu válka v podstatě skončila. Po rozhodující bitvě u Gettysburgu, kde Lincoln osobně pronesl svou památnou řeč o tom, že mrtví na obou stranách nezemřeli nadarmo a již jako podruhé zvolený prezident byl přítomen slavnostnímu představení ve washingtonském Fordově divadle, pět dnů po kapitulaci Konfederace 14.4.1865 byl Lincoln zasažen do zezadu do hlavy dvěma výstřely zuřivým stoupencem Jihu Johnem Wilkesem Boothem. Přes okamžitou lékařskou pomoc, prezident USA Abraham Lincoln zemřel následující ráno 15. dubna 1865, ve věku 56 let. Atentátník i jeho přisluhovači byli po zásluze potrestáni. Erkul