Janko Alexy

Slovenský umělec renesančního formátu Janko Alexy, který je znám nejen jako spisovatel, ale i malíř, publicista a pedagog, se narodil 25. ledna v roce 1894 v Liptovském Mikuláši. Narodil se jako páté dítě v rodině mistra sedláře, široko známého mistra Gustáva Alexy a jeho manželky Emmy, za svobodna Korytárové. Školní docházku absolvoval v rodišti, odkud přešel v roce 1906 do Lučence, kde vystudoval gymnázium a po maturitě v roce 1912 z nedostatku jiných možností si vyzkoušel řadu různých řemesel. Ještě během studia , kdy se již vážněji zaměstnával myšlenkou, že se stane malířem, se potýkal s vracející se oční chorobou, což mu vedle nedostatku finančních prostředků, neumožňovalo se plně věnovat svému oblíbenému malování. Po krátkém pokusu vyučit se kominickému řemeslu, praktikoval v lékárně a na základě doporučení se dostal do Budapešti, kde absolvoval lékárnický kurz a pustil se do studia na budapešťské filozofické fakultě. V roce 1917 byl se svou jednotkou odvelen na italskou frontu, kde jak sám vzpomínal neměl sice mnoho času na kreslení, ale příležitostně se chopil tužky a zachytil míjivé okamžiky klidu před útokem. Bohužel se Alexyho tvorba z této doby nezachovala. Od ledna roku 1919 studoval na pražské Akademii výtvarného umění u profesora Josefa Loukotky. Nejprve prošel přípravkou a půl roku prožil v rámci studijního pobytu v Paříži. Po návratu pokračoval v ateliéru profesorů Maxe Pirnera, Maxe Švabinského a Vlaha Bukovace. Po absolutoriu v letech 1925 až 1929 učil kreslení na bratislavském gymnáziu. Využíval každé možnosti k cestám po Slovensku, které mu sloužily jako zdroj inspirace pro jeho malířskou tvorbu. Od roku 1930 žil v Martině a po dvou letech se přesunul do Piešťan, kde se pokoušel neúspěšně vedle malování vytvořit centrum umělecké kolonie slovenských výtvarných umělců. Tuto etapu ukončil v roce 1937 a vrátil se do Bratislavy. Souběžně s Alexyho výtvarnou tvorbou z let 1919 se datuje jeho potřeba vedle malování, využít možnosti literárních forem k vyjádření svých pocitů i teoretických myšlenek. Společně se svým přítelem Gejzou Vámošem založil v roce 1922 literárně-umělecký časopis Svojeť, ve kterém publikoval řadu svých literárních textů. S pomocí Štefana Krčméryho, v této době již významného slovenského literáta, vydal svou první knihu krátkých reflexních próz pod titulem Jarmilka v roce 1924. Po delší odmlce vydal další krátké prózy - Grétka /1928/ a Velká no c/1930/. Samy o sobě byly stále pokusem a nedosáhly většího ohlasu. Obsahovaly vedle každodenních postřehů, vtipných poznámek a vzpomínek, bez jednotícího tématu, pouze jakýsi výsledek sběru náhodných pokusů. V roce 1932 navázal v již uspořádanější formě na své přecházející pokusy a vydal knihu fejetonů a úvah pod názvem Na volnej voluške. Svůj románový debut vydaný ve dvou svazcích – Hurá! /1935/ se odehrává v dobově aktuálním prostředí s humoristickým podtextem a ústřední postavou mladého profesora Klopačky. Přepracovaný román vydal Alexy již pod názvem Profesor Klopačka v roce 1949. Osudy své rodiny zachytil v románu Dom horí /1942/. Tématu vzpomínek na své dětství a z období pobytu v Lučenci, se věnoval v knize próz Už je chlap na nohách /1936/. Román Zlaté dno /1940/, navázal na jeho předchozí tvorbu z knihy Grétka. V poválečných letech se opět intenzivně věnoval malířské a publikační tvorbě týkající se malířských postřehů. Další prózy, jejichž byl autorem, mají spíše memoárový charakter, např.: Zabudnutý svet /1946/, Život nie je majáles /1956/, Ovocie dozrievá /1957/. Osudům slovenských malířů a výtvarníků zasvětil v beletrizované podobě knihu Osudy slovenských výtvarníkov /1948/. Dokumentárně vzpomínkovou byla poslední Alexyho kniha Tam ožila sláva /1970/, ve které se věnoval problematice rekonstrukce Bratislavského hradu. Jako malíř Janko Alexy představuje ve slovenské výtvarné tvorbě prvek návaznosti na základní téma, kterým byla slovenská příroda, krajina protkaná vesnickými a městskými prvky, ale také prostředí městských zákoutí, ulic. Samostatnou částí Alexyho díla tvoří portréty, historické či legendami proslavené postavy a udalosti, mezi kterými je na prvém místě Juraj Jánošík. Významné jsou Alexyho návrhy na monumentálně dekorativní gobelíny, okenní vitráže. Slovenský umělec Janko Alexy zemřel v Bratislavě 22. září roku 1970 ve věku 76 let. Erkul