Johanna Tesařová

Celoživotní lásku k divadlu a umělecké vlohy zdědila Johanna Tesařová po rodičích, otec Alois Tesař byl operním a operetním zpěvákem, maminka zpívala ve sboru. Na konci války působili rodiče v Rakousku, což vysvětluje Johannino rodiště v Klagenfurtu. Krátce nato se ale rodina vrátila do Čech a Alois Tesař byl angažován jako sólista opery v Olomouci. Celé dětství i mládí tedy Johanna prožila v blízkosti divadla a to logicky nasměrovalo její kroky na JAMU v Brně, kde vystudovala herectví (1967). Herecké začátky Johanny Tesařové jsou spojeny s brněnským divadlem Husa na provázku (1967-1970), které založili právě studenti z JAMU a Tesařová stála u jeho zrodu. Deset let pak prožila v Ostravě, kde hrála v Divadle Petra Bezruče (1970-1980). Na tomto jevišti našla uplatnění především v klasice (Hamlet, Zkrocení zlé ženy, Racek, Strýček Váňa). Ostravské angažmá Tesařové přineslo také první malou příležitost před kamerou – objevila se v televizním seriálu HALDY (1973), který vznikl v ostravském televizním studiu. Divadelní prkna počátkem osmdesátých let opustila kvůli mateřské dovolené (narodil se jí syn Jan), nové angažmá pak našla v západních Čechách. V letech 1982-1992 bylo jejím působištěm Divadlo J. K. Tyla v Plzni; tady rozšířila své role o moderní repertoár, vynikla ale především hlavní rolí ve hře Drahomíra a její synové. Počátkem osmdesátých let se také začala rozrůstat hereččina filmografie, i když jen velmi pozvolna. Pozornost si zasluhuje její účast ve dvou filmových přepisech zásadních děl autorů moderní české literatury. Ve filmu KATAPULT (1983) Jaromila Jireše hrála vdovu po hajném, ve stejném roce vytvořila partnerský pár s Jaromírem Hanzlíkem v lyrické komedii SLAVNOSTI SNĚŽENEK (1983). Z dalších filmů let osmdesátých stojí za zmínku ČLOVĚK PROTI ZKÁZE (1989). V roce 1992 byla Johanna Tesařová angažována do činohry Národního divadla a působí zde dodnes. Sama říká, že příslušnost k Národnímu divadlu stále bere jako velkou poctu a výzvu. Dlouhá léta zkušeností na jevišti zúročuje ve velkých dramatických postavách převážně razantních žen, pro její herecký projev je typická noblesa. Z desítek rolí na našem nejvýznamnějším jevišti stojí za zmínku hned ty první ve hrách Britannicus, Peer Gynt nebo Rok na vsi. V pozdějších letech zaujala ve hře Naši furianti nebo Richard III. Před kameru i nadále předstupuje Johanna Tesařová jen sporadicky, hrála v několika televizních inscenacích, zapamatovatelnou roli nacistické ošetřovatelky ztvárnila ve filmu PRAMEN ŽIVOTA (2000). Zajímavou příležitost dostala v krátkém studentském filmu NEJLEPŠÍ JE PĚNIVÁ (2005). Zatím naposledy zachytila kamera Johannu Tesařovou při televizním nasnímání divadelního představení NAŠI FURIANTI (2006). Johanna Tesařová je provdaná, sňatkem získané příjmení Dvořáková ale užívá jen v civilním životě.